Několik evropských států žádá o zrychlené přijetí Ukrajiny do Evropské unie. Ve světle probíhající války se tento krok jeví jako logická součást podpory okupované země. Je však dost nepravděpodobné, že se vůdčí státy EU budou snažit jednání s Ukrajinou výrazně urychlit. Ostatně k výzvě, aby byla Ukrajina přijata zrychleně, se žádný západní stát nepřipojil. V čem všem se může změnit EU po vstupu Ukrajiny?
Poté, co ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj podal žádost o vstup Ukrajiny do EU, se na evropské instituce obrátili prezidenti osmi států s tím, aby Ukrajině byl co nejrychleji udělen statut kandidátské země. Výzvu podpořily hlavy států z Česka, Polska, Slovenska, Slovinska, Bulharska, Estonska, Lotyšska a Litvy, dodatečně se k nim dá počítat Maďarsko, jež členství Ukrajiny v EU rovněž podpořilo.
Symbolický rozjezd
Udělení kandidátského statutu je symbolický krok a neznamená automaticky, že se daná země stane členem unie. Tento statut má aktuálně pět zemí, a to Albánie, Černá Hora, Makedonie, Srbsko a Turecko. To je například kandidátskou zemí už přes 20 let a v dohledné době téměř jistě do unie nevstoupí. Dlouho čeká rovněž Srbsko, které je v tuto chvíli přijetí do EU zřejmě nejblíž. Na vstup do EU čekají ještě Kosovo a Bosna a Hercegovina, jež zatím nejsou ani kandidátské země.
Potenciální členský stát pak čeká ještě několik kroků, musí sladit svou národní legislativu s tou evropskou. Dále musí splnit několik kritérií, mezi něž patří stabilní instituce, demokratický politický systém, dodržování lidských práv a funkční tržní ekonomika.
Změna v rozložení sil
Navíc se nedá očekávat, že západoevropské země budou vstup Ukrajiny do EU vehementně podporovat. Ačkoli se na první pohled jeví vstup dalšího státu do unie jako další rozšíření vlivu západní Evropy skrze potenciální „pozápadnění“ středu a východu kontinentu, reálně může naopak oslabit dnes vůdčí státy jako Francie a Německo a ideologicky vyrovnat síly mezi progresivnějším západem a konzervativnějším východem.
Rozšiřování unie směrem na východ znamená více ideových spojenců pro země střední Evropy, nebo v současnosti minimálně Maďarsko a Polsko. Ostatně například vstup Srbska do EU nejvýrazněji podporuje maďarský premiér Orbán – co nejrychlejší přijetí Srbska zahrnul do sedmi bodů pro budoucnost Evropy, jež loni prezentoval inzerátem v několika evropských novinách, včetně MF DNES. Pro Polsko a Maďarsko představují další východoevropské státy potenciální podporu v ideových sporech s unijní elitou.
Podstatné také je, že Ukrajina je jedna z nejlidnatějších zemí Evropy. Se 45 miliony obyvatel se případně stane pátou nejlidnatější zemí unie a bude tvořit skoro desetinu populace EU. To má význam jednak v rozvržení mandátů v Evropském parlamentu, jednak při hlasování tzv. kvalifikovanou většinou v Evropské radě, kdy je potřeba podpora 72 % států, jež reprezentují alespoň 65 % obyvatel EU.
Situace Ukrajiny je samozřejmě extrémně specifická. Je nepředvídatelné, v jakém stavu země bude po válce, kdy konflikt skončí a jaký význam v něm bude mít EU. Jednání o vstupu Ukrajiny můžou skončit „zaparkováním“ vedle dalších kandidátských států. Přestože je právě teď více znát, jak Ukrajinu Evropa potřebuje.
