Současná rusko-ukrajinská krize je neodmyslitelná od tradičních vzorců jednání, které ovládají ruskou politiku. Z dnešního pohledu se zdá, že Vladimir Putin hraje bezprecedentní hru, a ta může kdykoli skončit válkou. Ve skutečnosti jeho myšlení ovládají představy, s nimiž se Rusko potýká už od středověku. A skončí to válkou s Ukrajinou? Těmito a dalšími otázkami se zabývá nový podcast Kecy a politika.
Rusko už od éry Kyjevské Rusi trpí strachem z nájezdů různých stepních hord, snažících se zničit jeho státní útvary. Byl to až Ivan Hrozný, který přišel v 16. století s rozšiřováním hranic jako způsobem, jak kolem původně ruského území vytvořit tzv. strategickou hloubku, aby vpád nepřátel mohl být tlumen, ještě než dojdou do centra ruské moci. Rusové z toho postupně vyvodili, že kolem jejich země musí být široké nárazníkové pásmo neutrálních nebo jim nakloněných zemí. Takto dnes uvažují o státech jako Ukrajina, Gruzie nebo Moldavsko.
Podpořte autory a předplaťte si podcast Kecy a politika, který obsahuje odpovědi na dotazy fanoušků a další bonusy >>>
Když se dnes bavíte s ruskými politiky, vyjmenovávají vám, jak v 18. století Švédové, v 19. Napoleon a ve dvacátém dvakrát Němci je napadli a pokoušeli se ovládnout jejich stát. A že to byla taktika ustupování a spálené země, která je nakonec zachránila. Současně vám řeknou, že země NATO se neustále přibližují k jejich území a z pobaltských zemí je to do Petrohradu jen 160 km. Když namítnete, že NATO je založeno na článku 5 o kolektivní sebeobraně jednotlivých členů, oponují tím, co se stalo v roce 1999 v Jugoslávii, kdy letadla NATO 78 dní bombardovala Srbsko. Profesor Karaganov, expert blízký ruskému vedení, nedávno v týdeníku Echo řekl, že NATO je rakovina a Rusko chce svět z této nemoci vyléčit.
S Ukrajinou je jeden problém, a tím je její nedostatečně zajištěná národní bezpečnost. V roce 1991 se rozhodla pro samostatnou existenci mimo Rusko. Na jejím území tehdy byla podstatná část jaderných zbraní někdejšího Sovětského svazu. Dohoda s Ruskem a Západem byla následující: všechny jaderné zbraně se přesunou do Ruska jako nástupnického státu bývalého SSSR. Současně se USA a Británie v tzv. budapešťském memorandu zaručily Ukrajině, že budou hájit její národní bezpečnost. Stručně řečeno, NATO nemá vůči Ukrajině žádné pohledávky ani povinnosti. Zato Spojené státy a Británie mají morální právo hájit integritu Ukrajiny.
V letech 2013/14 se na Ukrajině odehrál boj o orientaci země. Vyvrcholilo to ruskou invazí na Krym a vytvořením dvou proruských povstaleckých republik na východě ukrajinského státu. Od té doby se vedou různá diplomatická jednání, co dál. Rusko chce, aby tyto oblasti získaly autonomní status v rámci Ukrajiny. Dnešní ukrajinská vláda říká: ať v Donbasu a Luhansku jsou volby a pak je možné s tamní politickou reprezentací o možném statusu jednat. V tom není shody.
Celý spor však už není jen rusko-ukrajinský. Rusové dnes tlačí na Západ, aby oznámil, že nebude přijímat své členy na východě Evropy. Současně požaduje stažení všech zbraňových systémů na úroveň roku 1997, což bylo před rozšiřováním NATO na východ. To už se dotýká například České republiky, které by tímto způsobem bylo Ruskem určeno, jaké vojenské kapacity má mít na svém území.
Ukrajina dnes vyhrotila tento spor do požadavku západním zemím: dejte nám jaderné zbraně, abychom se mohli sami bránit Rusku, anebo nám vezměte do NATO, abychom mohli uhájit svou národní celistvost. Spoluautor podcastu Kecy a politika Petros Michopulos soudí, že není v našem zájmu Ukrajina ani jako stát podřízený Rusku, ani jako člen Severoatlantické aliance, kvůli němuž bychom měli jít do války v případě konfliktu s Ruskem. Celá oblast nejspíš bude zakonzervována a napětí s Ruskem se bude čas od času vracet.
