Hlasování o vyslovení důvěry vládě Petra Fialy nepřineslo žádné překvapení. Voliči rozdali karty, rozhodnuto bylo předem a nový kabinet má volnou cestu plnit svůj program. Co tento maraton přinesl a co lze očekávat do budoucna?
Sněmovní většina je jasná, a proto jednání o důvěře vládě překvapilo jen svojí rekordní délkou. 23 hodin politické exhibice, rozložené do dvou dnů, překonalo dosavadní šestnáctihodinový rekord Babišovy menšinové vlády v lednu 2018. Důvěru tehdy nezískala a vládla poté půl roku v demisi.
Babišova žvanírna
Andrej Babiš od svého vstupu do politiky považoval parlament za „žvanírnu“ a ztrátu času. Nyní svoje slova potvrdil. Rozpravu ovládly desítky opozičních poslanců ANO a SPD, a i když obstrukce paří k parlamentnímu boji, přesáhly normální mez. Témata se monotónně opakovala a debata ve čtyři hodiny ráno skutečně nikoho nezajímá.
Laťku nastavili opoziční předáci Babiš a Okamura svými „fidelovskými“ projevy, jež měly hodně daleko k podané ruce, jak sliboval šéf ANO. Jeho zmatečné vystoupení, kdy neústrojně přeskakoval od myšlenky k myšlence, bylo směsicí oslavných pajánů své práce a ostré kritiky Fialovy vlády.
Babiš ukázal svoji strategii do budoucna. Jako virtuální mantru bude opakovat, že odevzdal stát v perfektním stavu, jeho nástupci vše pokazí a pokud se něčím budou moci pochlubit, slíznou jen smetanu díky jeho rozpracovaným plánům. Bude chtít vytěžit z nepopulárních kroků, vynucených jeho populismem. Vžije se do role kibice zásahu požárníků, hasících jím založený požár, a ještě bude přilévat olej do ohně.
Můžete se spolehnout?
Expremiér používal nedoložitelná hausnumera typu „EET přineslo do kasy 33 miliard korun navíc“ a napadal nový kabinet kvůli problémům, jež do značné míry sám nadrobil. Patří sem zdražování, kynutí byrokracie a státního sektoru, zadlužování, nebo jím odsouhlasený klimatický plán Green Deal bez dopadových studií na domácí průmysl a společnost.
„Můžete se spolehnout, že budeme konstruktivní opozice. Záleží nám na tom, aby naše země prosperovala. Je to společný cíl,“ uvedl Babiš a vzápětí svoje slova popřel. Bylo by velmi pošetilé jeho slovům uvěřit. Nikdy slovo nedodržel a veškeré úsilí podřídil svému momentálnímu prospěchu.
V parlamentní show nezůstal pozadu ani Tomio Okamura, jenž přebírá štafetu agresivnější podoby Miroslava Sládka. Hnutí SPD zůstává na svém. V minulém volebním období často podporovalo Andreje Babiše, a pokud by byla politická vůle, kdykoli by nahradilo toleranci jeho vlády komunisty.
Okamura jako Sládek
Dvojí metr Okamury, jenž se dnes pokouší zastřešit antivaxerskou scénu, se projevil i v jeho snaze spojit hlasování o důvěře vládě s iniciací parlamentní vyšetřovací komise ke sponzorským darům hnutí STAN. Některé pocházejí z kyperských účtů a údajně za některými stojí i trestně stíhaný podnikatel. Jistě je v zájmu STAN, aby v této věci rozptýlilo všechny pochybnosti, i když nikdo nedoložil porušení zákona.
Současně ovšem platí pokrytectví šéfa SPD, jenž v minulosti blokoval obdobnou snahu tehdejší opozice. Chtěla zřídit vyšetřovací komisi, jejímž úkolem měla být kontrola podezřelých nákupů ochranných pomůcek čínské provenience v miliardových objemech, nezřídka přes neprůhledné schránkové firmy v daňových rájích.
Jen mediální exhibice
Hnutí ANO tehdy společně s SPD vznik komise nepodpořilo. „Vyšetřovací komise nikdy nic nevyšetřila a byla by to jenom mediální exhibice, nadávky a invektivy,“ tvrdil Okamura. „Poslanecká sněmovna nemá aparát, nemá auditory, nemá na ně ani vyčleněné prostředky,“ vysvětloval. Nákupy měl podle něj prověřit Nejvyšší kontrolní úřad, což se také stalo, s velmi tristními závěry.
Okamura se později nezabýval ani aférou Pandora Papers, v níž uvízl i Andrej Babiš jako majitel neprůhledných firem, přes které z nejasných důvodů prohnal stovky milionů korun kvůli nákupu luxusních nemovitostí ve Francii. Zpochybnil tak do té doby veřejně prezentovaný výkaz svých osobních příjmů.
Komediantství šéfa SPD v roli „strážce čistoty“ stranického financování vrcholí připomenutím jeho konfliktu s představiteli Úsvitu přímé demokracie, předchůdce SPD. Okamura byl v březnu 2015 vyloučen z poslaneckého klubu Úsvitu kvůli podezření z „tunelování“ hnutí, což sám označil za puč kmotrů spojených s Věcmi veřejnými.
Babiš hraje o všechno
Nehledě na tyto souvislosti musí současná koalice v obecné rovině počítat s tím, že její voliči jsou náročnější i na etická pravidla, než skalní sympatizanti populistů Babiše a Okamury, s nimiž nehne téměř nic.
Plány Fialovy vlády, nyní už s důvěrou, jsou ambiciózní. O tom, že se mění časy, svědčí změny ve Strategickém plánu dotačních pravidel, připraveném bývalým ministrem zemědělství Miroslavem Tomanem, který by poškodil většinu malých a středních zemědělských firem ve prospěch obřích agroholdingů.
Tento dokument měl být odeslán do konce roku do Bruselu. Podařilo se ho však k velké nevoli skupiny agrobaronů zachytit a na poslední chvíli přepracovat podle koaličního programu, podporujícího malé a středně velké farmy.
Oligarcha hraje o všechno, a o to více podobné kroky vybudí agresivitu jeho komparzu nejen ve sněmovně, ale i v navázaných zájmových a lobbistických kruzích. Stále mu hrozí vězení a ohroženy jsou i ekonomické zájmy jeho holdingu, bohatě těžícího z veřejných penězovodů.
Hnutí ANO s Andrejem Babišem stojí a padá. Učiní vše pro to, jako doposud, a názorně to ukázala parlamentní rozprava k důvěře vládě, aby jeho zájmy ochránilo a v ideálním případě ho katapultovalo na Hrad. Mýtus „konstruktivní opozice“ je jen fiktivní vějičkou pro veřejnost.
