Asi většina z vás už ví, že proočkovanost je ve střední a východní Evropě výrazně nižší, než je průměr EU, který v době psaní tohoto článku činil 67,2 %, tedy něco přes dvě třetiny obyvatel. K „zaostávajícím“ státům bohužel patří se svými o něco málo více než 60 % plně naočkovaných i Česko. Některé země dále na východ mají i podstatně horší čísla. Třeba takové Slovensko je se svými 43 % dokonce téměř na chvostu.
Úplně nejhůře ovšem vypadá situace dále na jihovýchod od nás. Na posledních místech v proočkovanosti figurují země Rumunsko se zhruba 40 % a Bulharsko se zhruba 27 % plně očkovaných, což mělo za následek i vysoký počet nakažených a hlavně zemřelých. Podrobněji jsem se těmto dvěma zemím mimochodem věnoval i v jednom z předchozích článků. Horší situace jinde nám samozřejmě nemůže být žádnou útěchou, jako spíše odstrašujícím příkladem.
Bez zrychlení očkování to nepůjde
Níže uvedené srovnání členských zemí EU podle % očkovaných a počtu zemřelých na milion obyvatel nám podává celkem jasný obrázek o současné situaci.
Stále relativně vysoký podíl nevakcinovaných tedy představuje závažný problém, který výrazně brzdí vypořádání se s pandemií. Jak prohlásil jeden zdroj pro server Euractiv.com, „nemůžeme takto pokračovat. Pokud východní Evropa nezrychlí, pandemie nikdy nebude mít konec.“ Není pochyb o tom, že je potřeba přesvědčit co nejvíce lidí, aby se dali očkovat. Už proto, že se tím pomůže zabránit přeplnění nemocnic a zbytečným úmrtím.
Nízká proočkovanost je způsobená i šířením různých dezinformací, jejichž vlivem nezanedbatelná část obyvatel očkování odmítá. EU proto chystá masivní podporu očkování pro státy východní a střední Evropy formou kampaně s využitím videí. Přesvědčovací kampaň má být přizpůsobena zvláštnostem a potřebám těchto zemí. Zní to samozřejmě hezky, nicméně se k tomu mělo přikročit už mnohem dříve.
Další černá díra na peníze?
Evropská komise sice vydala doporučení pro přípravu infrastruktury pro dodávky vakcín už v červnu 2020 a na přelomu roku se začalo v EU očkovat. Podcenila se však důležitost očkovací kampaně, která měla samotnému začátku očkování předcházet, jenomže na evropské úrovni vlastně ani žádná nebyla. A to se ze zpětné perspektivy jeví jako obrovská chyba, protože lidé musí vědět, proč je pro ně i celou společnost očkování prospěšné.
Zároveň je třeba pohotově reagovat na nejčastější mýty kolem vakcinace. Při tak velkém projektu se měla kampaň už na začátku spustit ve všech zemích třeba s lehce upravenými verzemi, tak aby dobře cílily na danou zemi a její občany. Nicméně se tak nestalo, a nakonec se každá země s propagací očkování musela popasovat po svém. Některé země jako Portugalsko byly více úspěšné a jiné, především země ve střední a východní Evropě, už méně. Kde není dostatek ověřených informací, tam je živná půda pro dezinformace. Současná kampaň bohužel přichází pozdě.
Otázkou je, jakým způsobem lze pomocí přesvědčovací kampaně přesvědčit odmítače či alespoň váhavce. Pokud váhající či odmítající část veřejnosti nedokázala přesvědčit vládní kampaň, což je koneckonců i případ „tečky“ v Česku, o to větší výzva to bude pro pozdní iniciativu Evropské komise. Na místě jsou proto důvody ke skepsi. Zvláště když navíc nejsou jasně nastavené měřitelné cíle, ani nikdo pořádně neví, co vlastně chce kampaň komunikovat. Na tyto otázky bude Komise muset velmi rychle najít odpověď. V opačném případě budou veškeré prostředky vynaložené na přesvědčování dosud neočkovaných jen další černou dírou na peníze.
Autor je europoslanec a místopředseda KDU-ČSL
