Prezident Miloš Zeman poskytl rozhovor televizi Nova. Znovu podržel kancléře Mynáře a vyslovil se k povolebnímu vyjednávání. Nebyl sice útočný jako v obvyklé formě, hrozí ale vetem jednoho ministra vlády Petra Fialy. Testuje mantinely síly obou aktérů.
Zeman takto veřejně vystoupil poprvé po třech měsících. Mezitím byl hospitalizován s akutními zdravotními problémy na jednotce intenzivní péče v Ústřední vojenské nemocnici. Prezidentův zdravotní stav se však díky kvalitní práci ošetřujících lékařů zlepšuje natolik, že avizuje převoz do Lán a zapojení do politického dění.
Plány nevyšly
Zeman si je dobře vědom signálů, jež proti všeobecnému očekávání vyslaly volby do Poslanecké sněmovny. Pod stůl padly jeho plány, že pověří sestavením vlády Andreje Babiše, i kdyby neměl perspektivu parlamentní většiny.
Voliči rozhodli jinak. Babiš i s ohledem na zhoršující se covidovou a ekonomickou situaci vycouval z marných pokusů sestavit vládu a navíc se ostře navezl do nejbližšího Zemanova týmu, tandemu Mynář-Nejedlý.
To vše přispělo k nezvykle hladkému příklonu Zemana k respektování povolební situace, což nebylo se znalostí jeho minulých experimentů s Ústavou úplně samozřejmé. Rozpad mocenského tandemu Babiš-Zeman však jistě neznamená procházku růžovým sadem pro ostatní, což potvrdil i rozhovor hlavy státu pro Novu.
Dobrý přítel Mynář
Zeman odmítl debatu o selhání hradní kanceláře, která lhala o jeho zdravotním stavu, a proti všem předpisům organizovala akce na jednotce intenzivní péče.
„Kancléř Mynář je skvělý úředník a kromě toho můj dobrý přítel. A nebyl by dobrým přítelem, kdyby nebyl skvělý úředník,“ reagoval Zeman a z komunikační blamáže obvinil novináře. Na další otázky k tomuto tématu, jež označil za bulvární, nehodlal odpovídat a ztrácet s ním čas.
Postavil se za nejbližší spolupracovníky, vyšetřované policií a tajnými službami. Dal tím opakovaně najevo, že je mu blíž Mynářova košile, než Babišův kabát, jenž vyzval kancléře k rezignaci, jinak ho při případné aktivaci ústavního článku 66 odvolá.
Pokud Zeman pochválil práci Babišovy vlády, oceňoval spíš sám sebe, jelikož stál u jejího zrodu a uplatňoval na ni svůj vliv. O tom svědčí i vypíchnutí zásluh odvolaného „lockdownisty“ Romana Prymuly, přičemž i dnes podpořil lockdown pro neočkované.
Veto jednoho ministra
Za širší zmínku stojí jediná pasáž, kdy se prezident přes momentální relativní vstřícnost vůči Fialově vládě, spíše vynucenou okolnostmi, pokouší zabránit jmenování jednoho ministra.
„I když u několika ministrů mám podezření, že resortům, které mají řídit, vůbec nerozumí, protože se jím nikdy nezabývali, tak budu tak tolerantní, že velmi pravděpodobně svoje veto vztáhnu pouze k jedné jediné osobě,“ řekl prezident. „Budu mít důvody, přes které nepojede vlak,“ dodal a vyloučil osobní animozity.
„Ale abych nebrzdil ustavení vlády jako celku, protože když vetujete, byť jediného ministra, vetujete tím celou vládu. Poradím Petrovi, aby tento resort buď obsadil sám, anebo tím pověřil některého z členů vlády,“ tvrdí Zeman. Karel Havlíček byl podle jeho slov také dvojí ministr.
V této souvislosti lze připomenout způsobilost řady členů Zemanovy vlády, jež měnil jak běžícím pásu. Stejně tak moc nesedí příměr k výkonům nestíhajícího ministra Havlíčka, završeným selháním státu při krachu Bohemia Energy, nápadně oddalovaným za volby.
Nejasné důvody
Babišova Mladá fronta DNES vzápětí potvrdila spekulace, že může jít o nominanta Pirátů na post ministra zahraničí Jana Lipavského, jež zatím nikdo oficiálně nepotvrdil. Pokud jsou však pravdivé mediálně uváděné důvody, nevymykaly by se z koaliční dohody. Výhrady k postojům Lipavského k Izraeli neguje pokračování v tradičních vstřícných vztazích obou zemí, definované v koaliční smlouvě.
Další uváděné důvody, týkající se vztahů s Ruskem a Čínou, vyznívají až kontraproduktivně. Jestliže Zemanovi údajně vadí kritika ruské účasti v jaderném tendru, žádost o odebrání diplomatického pasu poradci Nejedlému, nebo odmítnutí ruské kritiky odstranění Koněvovy sochy, jen opravdu stěží mohou Lipavskému přitížit.
Podpora výstavby jaderného bloku v Dukovanech je v koaliční smlouvě podmíněna neúčastí ruských a čínských firem, kontroverzní Nejedlý vyšetřovaný kvůli neprůhledným ruským vazbám přišel o diplomatický pas na Babišovu výzvu, a spor o maršálovu sochu je natolik malicherný, že není k diskusi. Možná existují jiné, pádnější důvody bránící v účasti Lipavského ve vládě, ale ty zatím nikdo nezná.
Ústava mluví jasně
Petr Fiala Zemanovy výhrady odmítl. „Nejsem ochotný spekulovat o náhradnících, všechna ta jména jsou ta správná, seznam je kvalitní,“ řekl po schůzce. Navázal na svoje předchozí konstatování, že Ústava mluví jasně, prezident jmenuje ministry na návrh předsedy vlády.
Dnes je jiná konstelace a Zeman nemůže očekávat, že se bude opakovat extempore s blokováním Michala Šmardy na post ministra kultury v menšinové vládě ANO a ČSSD. Šmarda neměl podporu ani premiéra Babiše, který odmítl podat kompetenční žalobu, jež je dalším možným tahem, pokud prezident nepovolí.
Zeman se pokouší rozbíjet koaliční jednotu hned na začátku, přičemž využívá manévrování Pirátů kolem vládní účasti. Poté, co o ní rozhodli drtivou většinou, není jakékoli kádrování na místě. To ovšem platí s ohledem na vyjádření místopředsedkyně Olgy Richterové i pro Piráty.
Každý prezident má jistě právo vyslovit svůj názor na jednotlivé členy vlády, málokdy však dochází k jejich blokaci pod hrozbou ústavní krize. O schopnostech ministrů, včetně dodržování koaličního programu, má rozhodovat vládní praxe, nikoli prezidentova libovůle. Přes to nejede vlak.
