Za pár týdnů nastane opět ta chvíle, které si jako všichni prezidenti jistě ceníte nejvíc. Budete po volbách jmenovat nového premiéra. Je to akt opředený tajemstvím neznámých rozhovorů a dohod. Bývá plný překvapení, o která se sám připravujete, když předem oznamujete, co nám po volbách provedete. Tvrdíte, že budete premiérem jmenovat pana Babiše bez ohledu na to, zda by dostal ve sněmovně důvěru. Je to zásadní předsevzetí, jen nevím, zda byste je přežil.
Prezident? Panovník?
Vyvoláte tím mnoho sporů, zda to smíte udělat, zda jste stále ještě prezidentem, nebo už panovníkem, zda může být hlavou republiky panovník a zda se v takovém případě ještě jedná o republiku. Projděme si spolu případ Německé republiky, která do dějin vešla s přívlastkem „výmarská“. Je to poučné.
Říšský prezident byl jako vy volen lidem. Podobně jako vy měl právo jmenovat říšského premiéra (kancléře) a říšské ministry bez vazby na parlament. Mohl je také odvolávat. To vy nemůžete. Vy musíte nalézt takového premiéra, který získá důvěru Parlamentu. Bez ní vládnout nemůže, protože máme demokracii parlamentní, nikoliv prezidentskou. Říšský prezident měl právo rozpustit Říšský sněm. Měl právo vyhlásit výjimečný stav na území celé Německé republiky a zrušit na čas občanská ústavní práva. Ani to vy nemůžete. Protože vás také zvolil lid, považujete to za nespravedlivé. Od roku 1930 prezident Hindenburg jmenoval a propouštěl premiéry bez účasti parlamentu na základě dohod s lidmi, které ústava výmarské republiky neuváděla. V lednu 1933 jmenoval bez účasti parlamentu premiérem Adolfa Hitlera. Tím pokus o vybudování demokratické republiky na území Německé říše skončil. Výmarská republika přestala existovat. Důsledky toho všichni známe.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
