Zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Ministr vnitra, místopředseda vlády a šéf ČSSD Jan Hamáček ze samého zoufalství nad padajícími preferencemi zaútočil na konkurenční ODS. Ta kandiduje s lidovci a topkou v koalici SPOLU. A podle Hamáčka je možné, že po volbách bude chtít vládnout s ANO, což by pro plno slušných lidí mohl být problém (pokud by se výhledově ukázalo, že je to realita). Sám Hamáček ovšem dělá Babišovi vládní stafáž už čtvrtý rok a jeho ČSSD je s ANO ve vládě osm let (což je realita).
Hamáčkovo slovo má v kabinetu Andreje Babiše navzdory všem vyjmenovaným funkcím vážnost srovnatelnou s vážností přikládanou názorům Babišova zahradníka. Není se co divit – premiér má s ministry za ANO pohodlnou většinu a opakovaně se ujistil, že ČSSD si je dobře vědoma své podřízené role. Bylo by ztrátou času vypočítávat, kolikrát už Hamáček dělal ramena, že je nějaký z vládních kroků pro jeho stranu nepřijatelný – vždy zůstalo jen u toho dělání ramen a nanejvýš pár mediálních výhrůžek, že by také třeba případně socani mohli z kabinetu odejít. Nejviditelnější tvář současné socdem kampaně Jana Maláčová v tom zdatně sekunduje – údajně nepřekročitelnou červenou čáru, za níž by už prý ve vládě s Babišem nemohla být, přeskakuje tak svižně, že by to do ní člověk ani neřekl.
Teď jeden z významných politiků ODS, Alexandr Vondra, v jednom z rozhovorů na otázku, zda by jeho strana mohla po volbách spolupracovat s hnutím ANO, odpověděl: „To závisí na tom, jestli ho povede Andrej Babiš, nebo ne. Zkrátka s Babišem ne.“ Nic víc, nic méně. Řada dalších významných ódéesáků sice už předtím i potom opakovaně řekla, že s ANO rozhodně NE, ale Hamáčkovi to stačí, aby začal bít na poplach: „Připravuje se pravicová koalice? Alexandr Vondra nevyloučil povolební spolupráci s hnutím ANO… Mám upřímně obavy, jakou politiku by tyto pravicové strany spolu prosazovaly.“
Varovat před tím, že by jeden z politických konkurentů možná snad mohl chtít po volbách spolupracovat s někým, s kým sám Hamáček spolupracuje v juniorní roli už celé volební období, to chce žaludek. To, že ČSSD – dříve jedna z dominantních tuzemských stran — zoufale bojuje o to, aby se vůbec dostala do sněmovny, sice může vést k pochopení takového jednání, ale ve slušné společnosti by nemělo být omluvou. A už vůbec ne v situaci, kdy nedávné zkušenosti dokazují ochotu Hamáčka a spol. vlézt s Babišem pod vládní peřinu prakticky za jakýchkoliv podmínek a držet se tam zuby nehty navzdory tomu, že je s nimi zacházeno jako s neoblíbenými poddanými. Což nic nemění na tom, že i ministři za ČSSD jsou spolu s většinovou ANO-sekcí vlády zodpovědní za třicet tisíc mrtvých při covidové pandemii a za rekordní zadlužení země, jež budou vlády po nich dlouho a těžko napravovat.
