Levici v Evropě i v Česku se dlouhodobě vyčítá, že se místo svých tradičních voličů snaží zaujmout zajištěné městské liberály. V podobě Matěje Stropnického se minulý týden stará levicová politika reinkarnovala, když s ministryní Maláčovou vyrazil na inspekci do továrny v Krupce v rámci akce „férová práce“. Zkrátka dělal to, co ještě nedávno levice všude na světě.
Na začátek je asi nutné říct, že kritika Stropnického a Maláčové mířila mimo jiné na fakt, že na inspekci práce nemají chodit politici. Na to ministryně i její poradce reagovali tak, že inspekce spadá pod jejich resort a kontrol se prý účastnit můžou. To je spíš formální poznámka pro začátek, podstatné je, co Stropnický a Maláčová touhle akcí chtějí vzkázat.
Zámecký obrat
Názorový přerod Matěje Stropnického z něj udělal překvapivého oblíbence části pravice, s níž má společného nepřítele – západoevropskou liberální levici, dnes zaměřenou pomalu víc na práva LGBT než na práva zaměstnanců. Stropnický liberální prostředí kritizuje jako někdo, kdo z něj vzešel, nejprve v něm i politicky uspěl (opakovaně vyhrál komunální volby na Žižkově), aby se od něj nakonec odklonil po volebním debaklu v čele Zelených.
V poslední době se Stropnický představuje v nové roli venkovského intelektuála a restaurátora osečanského zámku. Že to s návratem do politického života myslí vážně se začalo zdát ještě předtím, než se spolu s partnerem Danielem Krejčíkem představil širší veřejnosti v reality show Výměna manželek. Často v rozhovorech vyzdvihuje témata, která už skoro vypadla ze slovníku levicových politiků – bankovní daň, podmínky na pracovišti, švarc systém, exekuce.
O pražském liberálním prostředí mluví až pohrdavě. Například v rozhovoru na Info.cz tvrdí, že lidé z obcí, jako jsou jeho Osečany „ráno vstanou v pět, aby v osm bylo v centru Prahy všechno na svým místě a hipsterstvo, když se vyhajá, mělo svoji čerstvou zeleninku.“ To je zaprvé celkem vtipná politická zkratka, byť samozřejmě staví na první dobrou na populismu klasického schématu „obyčejný lid versus odtržené a povrchní elity.“
Zároveň si však Stropnický protiřečí s vlastní skepsí vůči globalizaci: není snad lepší, když si "hipsterstvo" koupí farmářskou zeleninu od českého sedláka, než aby si v Albertu nakoupilo španělská rajčata s pesticidy a uhlíkovou stopou? Na druhou stranu tím Stropnický taky svérázně vystihuje, jak politici i média přehlíží všední problémy milionů lidí, jež pak osloví třeba jen Babiš a Okamura.
V minulém týdnu Stropnický schytal spoustu kritiky, většinou doprovázené předpovědí, že ČSSD míří definitivně pod pět procent. Ideově byla ta kritika pochopitelná – většinou mířila na fakt, že podnikatelé mají po covidu už tak problémů dost, případně že stát by měl obecně nechávat byznys žít.
O něco zajímavější nicméně bylo pročíst si komentáře u rozhovoru se Stropnickým na Parlamentních listech, ty byly o něco pozitivnější. Nakonec i sám Stropnický do statusu o diskuzi napsal, že mu „čtenáři Parlamentních listů rozumějí,“ čímž asi ještě dodatečně potvrdil, kde chce hledat voličskou přízeň a komu akci „férová práce“ adresuje.
Zkrátka nevzbudil potlesk v kruzích, které stejně ČSSD nikdy volit nebudou, nějaké sympatie našel spíš tam, kde ČSSD skutečně měla tradiční základnu, než ji odevzdala Babišovi a Okamurovi. Dokáže ale zrovna Stropnický se všemi nálepkami a stereotypy, které ho obklopují, v českém prostředí oživit a autenticky reprezentovat starou levici?
Radši Babiš než pravice?
Během léta se prý Stropnický s Maláčovou chystá ještě na několik kontrol. Jejich výsledek se má zveřejnit před volbami, v nichž oba kandidují za sociální demokraty v Praze. Tedy zrovna v kraji, kde byla ČSSD vždycky slabší a moc se tu nevede ani hnutí ANO a SPD. V posledních volbách do sněmovny měla ČSSD v Praze jen 5,57 procenta, což stačilo na jediný mandát, v komunálních volbách se vůbec nedostala do zastupitelstva.
Stropnického kandidatura je tím pádem sázka all-in. Pokud by s ČSSD zrovna v metropoli přešel přes 5 procent, asi by šel do parlamentu jako kometa voleb. Samozřejmě by ale ČSSD musela přeskočit 5 % i celostátně, což taky nevypadá vůbec jistě. Pokud se strana nedostane, Stropnického budoucnost nejspíš zase na nějakou dobu zůstane na venkově.
Nabízí se otázka, proč se vůbec přidal právě ke skomírající sociální demokracii. Rozhodla prý osobnost Maláčové. Ta zase zdůvodňuje angažování Stropnického jako svého poradce tím, že se zabývá tématem dodržování zákoníku práce a podmínek zaměstnanců.
Stropnickému ani příliš nevadí angažmá sociální demokracie v Babišově vládě – v rozhovoru v DVTV říká, že spolupráce socialistů s ANO i se všemi kauzami premiéra je pro něj menší zlo než „návrat pravice“. Sám by ale po volbách prý radši zůstal v opozici. Že by parlament po odchodu Kalouska dostal nového rétorického baviče z opačného pólu?
