Víra ve starosty, nedůvěra v leže. Aneb komu všemu Češi nevěří…
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Politické preference většiny českého národa se mění, přístup ale zůstává stejný. Nadávat, přesto ho (je) volit. A pak znovu a znovu…
Není tedy divu, že Češi hlavním politickým institucím vyjadřují nedůvěru, jak to vyplynulo i z průzkumu CVVM, o němž uplynulý víkend referovala Česká televize. Přes 30 procent nepřelezla nejen Poslanecká sněmovna či Senát, ale ani vláda a hlavně – ani prezident. Důvěra v hlavu státu dosahuje podle CVVM jen 29 %.
U parlamentních komor to nepřekvapí, negativní vztah k zákonodárcům je u nás dlouhodobý. U vlády je to proměnlivější, ale vzhledem k jejímu chaotickému vystupování se asi není čemu divit. Zarazí to ovšem u prezidenta.
Samozřejmě, průzkumy netřeba přeceňovat. Ale když připustíme, že může být plus minus blízký realitě, je právě tohle nejvíc zarážející. Lidu byla předhozena přímá volba, aby si vybral „svého“ prezidenta, a tak i učinil. A teď vyjadřuje nelibost.
Pravda, byla to u Miloše Zemana vždy jen těsná nadpoloviční většina, ale pořád to bylo vítězství (ve finále první volby 54,8 %, u druhé 51,4 %). Kam se tedy vytratila důvěra téměř poloviny jeho voličů?
Nabízí se parafráze na trefný slogan, který má v podtitulu Fámyzdat, nedílná sekce časopisu Sorry: Víra ve fámy – důvěra v leže. U politických institucí možná první část platí, druhá je ale naopak. Neboli nedůvěra v leže…
Příčiny efektu „zvolit-nadávat“ se pochopitelně dají hledat na obou stranách. Miloš Zeman k vážnosti a důvěryhodnosti prezidentského úřadu zrovna dvakrát nepřispívá. Ale je to pořád ten stejný Miloš Zeman, to je třeba uznat. Některé své chiméry dovádí do krajností, ale základ je pořád stejný.
A národ si ho zvolil, dokonce opakovaně. Možná hrála roli absence silnějších protikandidátů – nebo zjednodušeně řečeno, bylo to jinak naprosté zoufalství. Pořád tu ale byla početně silná skupina, která nehlasovala nohama, ale pro Miloše Zemana. Například ve finále druhé volby to bylo přesně 2 853 390 voličů. Což není málo.
A co z toho všeho plyne? Jednak klasické české reptalství. Skoro by se zdálo, že to je záměr – zvolit si někoho, na koho půjde nejlíp nadávat – Zemana, Babiše…. A pak rostoucí nedůvěra v centrální mocenské instituce, tedy parlament, vládu a nyní i prezidenta. To by ale samo o sobě nestačilo.
Naopak dobře z toho totiž vycházejí regionální a místní politici. Hejtmanům důvěřuje podle citovaného průzkumu CVVM 40 %, starostům (s malým „s“, jak citlivě připomenula i Česká televize) dokonce 60 %. Zaslouží si to? Dost možná ano, nebo aspoň z velké části.
Ale znamená to, že ostatní si důvěru nezaslouží? Tak to není, každopádně je ale jasné, že lidem jsou pořád bližší lokální instituce.
A co s tím? No centralizovat, samozřejmě. A začneme stavebními úřady…
