Každé volební klání je také soubojem sloganů a hesel. Ty by měly být výrazné, zapamatovatelné a motivující. V ideálním případě si volič volební slogan ihned spojí se značkou a tváří lídra. Poselstvím blížících se parlamentních voleb mohla a měla být změna, kterou se snaží nabízet demokratická opozice.
Jenže se bohužel zdá, že zůstáváme jen u pouhých přání. Váhání a určité nesrozumitelnosti obou koalic náležitě využívají Babiš a jeho spojenci a logicky přešli do frontální ofenzívy. Svoji komunikaci s možnými voliči zjednodušují na permanentní boj. Boj se tak stává klíčovým slovem před podzimními parlamentními volbami.
Bojují (jakože bojují) o něco, s někým, proti něčemu. Recept je to jednoduchý a účinný, i když jde velmi často o klamavý či přímo vylhaný způsob manipulace s veřejným míněním. Ale platí, že účel světí prostředky. Pro dosažení požadovaného cíle je možné doslova všechno. A tak se bojuje s covidem, podle nové vládní strategie prý úspěšně. Bojuje se proti imaginárním migrantům, bojuje se za lepší zítřky seniorů, bojuje se za podporu a dotace českým korporacím, tedy za blaho všech českých spotřebitelů a konzumentů. Ale bojuje se samozřejmě i s korupcí (pochopitelně těch druhých), bojuje se s panovačnou Evropskou unií, bojuje se za českou energetickou a jinou nezávislost, bojuje se za vyšší platy. Prostě a jednoduše se bojuje všemi možnými (i zdánlivě nemožnými) způsoby o hlasy voličů. Patří k nim i osvědčený boj s nepřáteli, třeba i fiktivními.
Volební kampaň se tak proměňuje v doslovný boj, respektive v našem případě v ring volný. Můžeme si být jisti, že vrchol teprve přijde. Náš restartovaný premiér má velmi silnou motivaci. Ve své situaci si prohru raději ani nedokáže představit. Proč? Protože bojuje o všechno, tedy nejen o politickou kariéru a moc, ale i o svůj byznys, o svoji beztrestnost, o svoji prestiž a hlavně o interpretaci své éry. Bude dravý, bude útočný, ale podle not svých marketérů klidně sehraje i lítostivého a citlivého ochránce, spasitele, a dokonce i světce, prostě cokoliv. Třeba i takového hodného československého strejdu.
Jestliže se jeho vyzyvatelé již rozhodli vstoupit do ringu a myslí vážně, že s ním po volbách nebudou vládnout, tak jim nezbývá nic jiného než si také nasadit rukavice a pustit se do toho boje a již nejen jako, ale opravdově. Přesvědčovat přesvědčené nestačí. Lidé mají často krátkou a nezřídka i velmi selektivní paměť. Nevnímají to, s kým mají co dočinění, anebo je jim to možná jedno. A tak by malá rekapitulace toho, kdo je kdo neuškodila. A ta by měla být viditelná. Ve druhém rohu ringu totiž stojí někdo, kdo nectí fair play a ještě si platí kompars v hledišti (a pro jistotu i rozhodčího). Mlčet a čekat na pokání soka je jistá cesta k rychlému knockoutu. A pak už vás budou jen odpočítávat. A s vámi bohužel i nás…
Některé opoziční návrhy i tváře vzbuzují rozpaky a soupeři toho náležitě využívají. Budí to pak zdání, že se nějaká strategie kampaně opozičních koalic tvoří až ad hoc za pochodu. Tudy cesta k úspěchu opravdu nevede.
Letošní léto je jen předehrou skutečně horkého podzimu. Boj to bude tuhý a nemilosrdný. V sázce je toho hodně, nelze spoléhat na to, že to nějak dopadne… Život je také boj, přijměte ho.
