Opozice navrhuje snížit důchody nomenklaturním kádrům včetně představitelů Státní bezpečnosti a dalších represivních složek. Inspirací jsou podobné normy v zemích bývalého východního bloku v čele se Slovenskem. Už jen nehorázná reakce KSČM napovídá, že na tento krok není nikdy pozdě.
S návrhem snížit penze vysoce postaveným funkcionářům, kteří před rokem 1989 aktivně sloužili komunistickému režimu, přišel předseda KDU-ČSL Marian Jurečka. Osvojil si ho celý opoziční blok SPOLU. „Ničili životy lidem, ničili zemi, dostávali za to vysoký plat, ze kterého mají vypočtené vysoké důchody. Proto chceme snížit důchody vysoce postaveným komunistickým funkcionářům,“ zní odůvodnění.
Nastolení základní spravedlnosti
Tento zákonný předpis je dalším lakmusovým papírkem rozložení sil v Poslanecké sněmovně. Je totiž podán jako pozměňovací návrh k právě projednávané novele zákona o důchodovém pojištění. Cílem této vládní novely je navýšit všechny důchody o 300 korun nad rámec zákonné valorizace, což musí schválit parlament.
Vedlejším produktem této operace může být snížení vyměřovacího základu důchodu vyjmenovaným funkcionářským pozicím za dobu jejich služby pro normalizační režim. Návrh se týká členů vlád, exposlanců, členů nebo zaměstnanců Ústředního výboru KSČ a příslušníků Státní bezpečnosti, zpravodajské správy Generálního štábu ČSLA či zpravodajských jednotek Pohraniční stráže v době od 25. února 1948 do 9. prosince 1989.
„Účelem zákona není pomsta dotčeným osobám, ale nastolení základní sociální spravedlnosti. Důchodové zabezpečení bývalých vrcholných představitelů komunistické moci a jejího aparátu je totiž i dnes vysoce nadprůměrné, zatímco důchodové zabezpečení osob, které byly komunistickou mocí a jejími bezpečnostními složkami perzekvovány, a jejichž práva a svobody jimi byly omezovány, je zpravidla podprůměrné, ba velmi nízké,“ odůvodňuje Jurečka svůj návrh.
Dechberoucí drzost
Nebylo pochyb o tom, že tento návrh vyvolá ostrou reakci odmítačů vyrovnání s minulostí všech odstínů s nejčastější výhradou: Proč tento krok právě teď, třicet dva let po pádu komunismu? Většinou jsou to však ti samí kritici, kteří by nejraději narýsovali tlustou čáru za totalitou odjakživa, nikdy nic pro vyrovnání s minulostí neudělali, a v horším případě se ji pokoušejí relativizovat a zdůrazňovat její „pozitivní“ stránky.
Reakce KSČM překonala veškerá očekávání. Její předseda Vojtěch Filip vydal 8. července nehorázné prohlášení, jehož drzost je dechberoucí.
„Chcete sahat na důchody lidem, kteří v Československu dbali na to, aby občané měli co jíst z domácích zdrojů, kde bydlet, aby měli zdarma zajištěnou základní zdravotní péči a vzdělání, aby fungovala dopravní obslužnost i v těch posledních vískách, kteří nedovolili rozkrást, rozprodat a zadlužit republiku na mnoho generací dopředu, kteří chránili státní hranici před nezvanými migranty a domácí trh před šuntem z dovozu atd., atd.? Tedy těm, kteří nedovolili právě to, čeho jste se vy, jako KDU-ČSL, posledních třicet let aktivně účastnili?“ prohlásil.
„Zameťte si nejdříve před vlastním prahem a nešikanujte slušné lidi,“ vyzval závěrem Filip alias agent Falmer navrhovatele a zpupně se ohradil, že „i těm bez právnického vzdělání je přece jasné, že povolán k narovnávání křivd je pouze soud“. Viditelně mu otrnulo.
Výsměch obětem totality
Tato slova sedí od komunistů, kteří za čtyřicet let vlády jedné strany popravili stovky lidí, zničili či profesně poškodili stovky tisíc životů, vyvolali masovou emigrační vlnu, protiprávně ukradli soukromé majetky nevyčíslitelné hodnoty a sami nakonec pověstným projevem Milouše Jakeše na Červeném Hrádku přiznali zhroucení ekonomiky. Od své minulosti se nikdy věrohodně nedistancovali.
Návrh přichází jako symbolické gesto sice pozdě, ale přece, i když podobná snaha (odebrání výsluh) byla vyvíjena už v minulosti. Ospravedlňuje ho nejen nulová pokora Husákových pohrobků a očividný výsměch všem obětem komunistické éry patrný z Filipovy tirády, ale i mezinárodní porovnání, kde probíhá vyrovnání s totalitní érou rovněž dlouhá desetiletí.
Česko je jednou z posledních zemí, kde ke krácení penzí představitelů komunistických špiček nebo represivních složek nedošlo. Na rozdíl od Estonska, Lotyšska, Maďarska, Německa, Polska a nedávno Slovenska, jehož zákonná úprava je velmi obdobná. Jak vyplývá z důvodové zprávy slovenských předkladatelů, na vodě stojí i Filipova starost o právní legitimitu tohoto návrhu.
Nic nezapomněli
„Soulad takové legislativy s ústavním pořádkem byl v některých ze zmíněných zemí přezkoumán nejvyššími národními soudními instancemi (ústavními, resp. nejvyššími soudy). Rovněž byla tato legislativa opakovaně předmětem zkoumání před Evropským soudem pro lidská práva (ESLP). Ve vícerých svých rozhodnutích (Německo, Polsko) uznal oprávnění státu vyrovnat se s komunistickou minulostí a snížit bývalým vrcholným představitelům orgánů komunistické moci nebo příslušníkům bezpečnostních složek či jiných institucí komunistického režimu důchodové dávky,“ uvádí důvodová zpráva.
Arogance komunistů nepřekvapuje. Úrodnou půdou pro jejich chování je jejich legitimizace na celostátní úrovni. Silné stalinistické křídlo přitom nadále uznává Gottwaldův odkaz a zlehčuje sovětskou okupaci. Jsou stále stejní. Nic nezapomněli, nic nového se nenaučili – kromě maskování svých skutečných úmyslů a pohnutek.
Odpovědnost za tento stav mají premiér Andrej Babiš a prezident Miloš Zeman. Označili stranu, trvale se podbízející východním mocnostem a usilující o vystoupení z NATO, za „demokratickou“, a umožnili jí podíl na vládnutí. Dá se proto očekávat, že hnutí ANO s rozhodujícími hlasy ve sněmovně, závislé čtyři roky na její toleranci, tento návrh nepodpoří. Aspoň ale každý přizná barvu, a po volbách se uvidí.
