Říct, že si nebral servítky, by bylo příliš slabé. Vydal se totiž cestou samolibého chlubení, podpásových ran a překrucování až lhaní. V neposlední řadě ale i strašení, jakým Armageddonem by bylo střídání u vládního kormidla.
Jako obvyklý předkrm byla poslancům – a potažmo hlavně všem voličům – naservírována obvyklá babišovská pohádka. Tedy jak nešel do politiky kvůli tomu, aby „dělal kšefty s tradičními stranami“, a jak se proti němu všichni spikli. Ať už šlo o „vyfabrikovanou“ kauzu dluhopisy, „protibabišovské koalice“ po nedávných krajských volbách či „pochybnou a účelovou zprávu auditorů Evropské komise“ o jeho „údajném střetu zájmů“.
No a sám zmínil kauzu Čapí hnízdo, kde vinu hodil na opoziční politiky, kterým šla dotační žádost rukama. Přitom nejde o žádné honosné sídlo postavené za trikem vymámené dotace, ale „je to pro veřejnost, pro děti“.
Sečteno a podrženo: „Vy musíte dát toho Babiše pryč z politiky, on vám vadí… Přišel a nekrad. Dělá zdarma, všechny peníze, které dostává, posílá samoživitelkám.“ No dobře, to už jsme slyšeli mockrát…
Dočkali jsme se i pár humorných okamžiků. Například když premiérova slova za ním synchronizovaně doplňovala ministryně financí Schillerová máváním grafy nebo když už se někteří poslanci v těch nejneuvěřitelnějších pasážích projevu neudrželi a smáli se.
Důležitější v jeho dosti dlouhém a pečlivě připraveném projevu byl ale hlavní chod. Tedy přesněji řečeno, chody dva.
Během prvního premiér naservíroval, co všechno jeho vláda krásného zařídila – a přitom se ho ta zlá, nepřejícná opozice stále snaží odstavit. Výčet by byl dlouhý, tak jen namátkou: důstojné důchody, slevy na jízdném, vyšší platy pro hasiče, policisty, vojáky, lékaře, sestřičky, pracovníky v sociálních službách…
To vše doplněno nezbytným: „My jsme jim zvedli platy.“ Anebo u snížení těch několika daní: „Ty peníze jsme nikam nezašantročili, dali jsme je lidem.“ Neboli připomenutí, že tato vládní garnitura udělala ze státu ještě většího zaopatřovatele a přerozdělovatele a její premiér si chiméru vrchního rozdavače dokonale přisvojil.
K tomu jsme se dozvěděli, že žádné váznutí výstavby dálnic nebylo, ba naopak, dočkali jsme se i výčtu měst s budovanými obchvaty. Došlo na sport, vodovody, kotle, točené pivo, ruskou rezidenturu… A také zahrádkáře. Snad už po jakešovsku chyběli ti myslivci.
S výčtem dobrých skutků byl ale přímo spojen i druhý hlavní chod, tedy premiérovy výhrůžky. Neboli o co všechno by lidé přišli, kdyby ve volbách nevolili „správně“, tedy „nedej bože“ odevzdali hlas opozici.
Zpočátku se Andrej Babiš soustředil hlavně na členy koalice Spolu, zvláště pak ODS a TOP 09. A zde došlo i na sérii podpásovek. Premiér si dle očekávání přisvojil zásluhy na zrušení konceptu superhrubé mzdy a daně z nabytí nemovitosti, jejichž zavedení hodil právě na opozici. Bylo to přitom jeho hnutí ANO, které opoziční pokusy o zrušení obou věcí ve sněmovně v posledních letech blokovalo.
A ještě mohutnější útok pak z Babišových úst přišel ve finále vůči Pirátům (a hnutí STAN). „My v Česku nechceme žádný multikulturní, ekofanatický Pirátostán.“ A zmínil jejich vstřícnější postoje vůči uprchlíkům či podporu sdílené ekonomiky. Je více než zřejmé, na které voličské skupiny bude ANO v nadcházejících volbách cílit.
Mimořádně ostré a často vysloveně podpásové útoky vůči opozici jako celku pak přišly v souvislosti s koronavirovou krizí. Babiš sice uznal, že vláda pár chyb udělala. Byla to ale právě opozice, která všechno „sabotovala“ a vlastně si přála, aby byla situace co nejhorší.
Ne, že by se i opozici nedalo leccos v pandemických časech vyčíst, ale nyní poznala, co znamená babišovský vděk. Doby, kdy zvláště během první vlny rozumné vládní kroky podporovala a zachovávala zdrženlivost, jsou tytam.
„Prosím vás, lidi, poslouchejte, nevěřte té demagogii,“ nabádal premiér v souvislosti s mírou zadlužení České republiky. Tak snad už jen dodat – lidé, bděte…
Video se připravuje ...
