Česko má veliký problém. Za celých více než 30 let nebylo schopné vyřešit svoji komunistickou minulost a alespoň symbolicky potrestat nejvýznamnější představitele KSČ, agenty StB či příslušníky Lidových milicí, kteří měli největší podíl na bezpráví minulého režimu. Špičku ledovce představuje nedávný případ někdejšího normalizačního předsedy vlády Lubomíra Štrougala a ministra vnitra Vratislava Vajnara, kteří nesou svůj podíl na střelbě do lidí, kteří se pokoušeli překročit hranice a utéct ze země.
Městské státní zastupitelství v Praze v květnu definitivně zastavilo stíhání. Za přibližně tři stovky lidí zastřelených na hranicích tak patrně už nebude potrestaný žádný z tehdejších vysoce postavených komunistických představitelů. Jak je možné, že bylo stíhání zastaveno? Oba obžalovaní měli údajně trpět duševní chorobou, která jim znemožňovala chápat smysl trestního stíhání. Tento důvod ale stěží obstojí.
Německo si dokázalo poradit lépe
V této souvislosti je zajímavé srovnání s vypořádáním se s nacisty v Německu. Jak připomněla v rozhovoru pro Český rozhlas bývalá ředitelka Platformy evropské paměti a svědomí Neela Winkelmannová, která před lety podala trestní oznámení na Štrougala a Vajnara, německá justice se snaží postavit před soud dosud žijící zástupce nacistického režimu. Ti se pokouší vyhnout soudu podobným způsobem jako Štrougal s Vajnarem a také předkládají podobné posudky. Německá justice ale na nic takového nebere zřetel a staví tyto lidi normálně před soud.
Navíc v Německu byl v roce 1997 za spoluvinu na usmrcení uprchlíků na vnitroněmecké hranici (konkrétně ve čtyřech případech) odsouzený na šest a půl roku do vězení poslední generální tajemník Sjednocené socialistické strany Německa Egon Krenz. Po odpykání tří let a jedenácti měsíců trestu byl podmínečně propuštěný v prosinci roku 2003. I přesto, že strávil ve vězení kratší dobu, se jednalo o poměrně jasný signál, že podíl na komunistickém bezpráví nezůstane bez trestu. V Česku jsme se zatím podobného rozsudku vyneseného nad tak vysokým představitelem komunistického režimu nedočkali.
Slovensko nám může být vzorem
Česko ve své schopnosti vypořádat se s pachateli komunistického bezpráví silně zaostává za všemi ostatními členy Visegrádské čtyřky i dalšími postkomunistickými zeměmi, které s námi sdílejí velmi podobnou minulost. Česká republika nebyla schopná ani přikročit k takovým opatřením, jako je snížení důchodů u lidí, kteří se aktivně podíleli na činnosti režimu a jeho represích. Naproti tomu v Polsku bylo v roce 2010 zavedeno snížení důchodů příslušníkům místní obdoby státní bezpečnosti (tzv. Bezpečnostní služba, zkr. SB). Oprávněnost potvrdil i tamní ústavní soud a nezrušil jej ani Evropský soud pro lidská práva. Podobně na tom bylo Maďarsko, které v roce 2013 sebralo příplatky k důchodům prominentů bývalé komunistické totality či agentů maďarské obdoby StB.
A ke stejnému kroku se letos odhodlalo také Slovensko. V červnu schválil slovenský parlament nižší důchody pro exponenty komunistického režimu. Snížené mají být penze představitelům někdejšího komunistického režimu a pracovníkům některých bezpečnostních složek. Slovenská národní rada hlasy zejména vládních poslanců schválila zákon o odebrání nezasloužených výhod představitelům komunismu. Nově schválená norma by se měla vztahovat na zhruba 5 000 lidí.
Zákon bude mít dopad na výši důchodů někdejších poslanců parlamentu, členů vlády v komunistickém Československu, agenty StB, některé řídicí pracovníky v bezpečnostních službách nebo členy a zaměstnance ÚV KSČ či KSS. Inkriminovaným osobám se výše důchodu vypočítá tak, že se až na výjimky nezohlední jejich příjem za období výkonu politické či jiné funkce pro stát v období komunismu. Přepočet se bude týkat i vdovských nebo vdoveckých důchodů. Skončí tak praxe, kdy se někteří bývalí prominenti těšili z vysokých důchodů, na které získali nárok jen kvůli tomu, že se aktivně podíleli na fungování a represích totalitního režimu. Zákon po podpisu prezidentkou vstoupí v platnost letos v srpnu.
Hlavním cílem tohoto zákona má být napravit nespravedlnost, kdy lidé, kteří byli během komunistického režimu pronásledovaní, umírají v chudobě, a naopak jejich pronásledovatelé mohou požívat různých výsad. Slovenští poslanci v preambuli k zákonu poukázali například na to, že představitelé režimu a jeho represivních složek často pobírají vyšší penze než ti, které komunistický režim pronásledoval. Jak připomíná historik Petr Blažek, působící v Ústavu pro studium totalitních režimů, zákon pamatuje na to, aby nebyli postihováni např. příslušníci vojenských sportovních útvarů, lidé na vysokých pozicích pomáhající disidentům či západním tajným službám s cílem oslabit režim. Působnost zákona se nevztahuje ani na lidi, co se přímo nepodíleli na represivní činnosti. Zákon je velmi dobře napsaný, a navíc inspirovaný podobnými už existujícími pravidly, která jsou platná v Pobaltí, Chorvatsku či např. zmíněném Polsku. Slovensko nám v tomto zákoně může jít příkladem.
Návrh z dílny KDU-ČSL
Někteří mohou namítat, že slovenský zákon přišel až po více než třiceti letech a zda má vůbec takové věci ještě smysl řešit, když mnozí z těch, kteří se na chodu režimu podíleli, už nyní nežijí. Vždycky je lepší vyrovnat se s minulostí později než nikdy. Zákon má proto rozhodně smysl i v dnešní době. Jeho význam spočívá především v zadostiučinění pro oběti režimu či jejich blízké. Navíc i v Česku stále žijí lidé ve věku Zdeňka Ondráčka, kterých by se podobný zákon mohl dotknout, pokud by se ho podařilo schválit. Ostatně i u nás už se v minulosti objevily pokusy o zavedení podobné legislativy. Zůstalo ale jen u neuskutečněného záměru. To se ale brzy může změnit.
KDU-ČSL je v této věci aktivní a podala i konkrétní návrh. Předseda lidovců Marian Jurečka navrhl ve středu snížení důchodů komunistickým pohlavárům, kteří se podíleli na perzekuci národa. Neexistuje jediný rozumný důvod, aby za to byli navíc odměněni. Věřím, že podobný zákon jako na Slovensku má dříve či později šanci projít také u nás. Do té doby bychom se o napravení této křivdy měli alespoň pokoušet.
Autor je europoslanec a místopředseda KDU-ČSL
