Navzdory opakovaným varováním obou stran před přehnanými očekáváními vkládá svět do setkání Bidena s Putinem v Ženevě velké naděje. I když jak bylo oznámeno, summit neskončí žádnou průlomovou dohodou nebo prohlášením a ani obvyklá společná tiskovka se nejspíš konat nebude, veřejnost s napětím sleduje průběh příprav.
Pro lídry obou velmocí to bude první příležitost setkat se osobně a promluvit z očí do očí, pro Bidena navíc možnost vyvrátit pověsti o jeho postupujícím kognitivním chátrání a dokázat, že je stejně svěží a jiskrný jako před půlstoletím, když do politiky vstupoval.
V posledních měsících dělal Putin možné i nemožné, aby mu tu práci ztížil. Choval se v rozporu se všemi pravidly lidské slušnosti a mezinárodními normami. Ohrožoval všechny sousedy Ruska, zvlášť Ukrajinu, vměšoval se do vnitřních záležitostí cizích států, vedl doslova kybernetickou válku proti demokratickým institucím, zasahoval do voleb a rozhodujícím způsobem přispěl k potlačení mírumilovných demonstrací v Bělorusku a k nastolení tuhé diktatury v zemi.
O porušování lidských práv vlastních občanů darmo mluvit: vše, co zavání opozicí, sedí ve vězeních nebo bylo vytlačeno do ciziny, nezávislé sdělovací prostředky jsou osekány na dřeň, spolčovací a shromažďovací právo v zemi je fakticky zrušeno – zkrátka Rusko sedmimílovými kroky spěje k totalitním poměrům, jaké naposledy znalo za vlády komunistů.
Jenže k diskuzi o lidských právech je Putin svým zvrhlým způsobem připraven a je ochoten sám téma otevřít. Nikoli v Rusku, ale v Americe jsou prý dnes občanská a lidská práva hrubě pošlapávána, v mediích a na sociálních sítích vládne krutá ideologická cenzura, pěstuje se vyhazování z práce pro špatné přesvědčení, všude bují systémový rasismus a politických vězňů je prý o řády více než jinde. Rusko je údajně ochotno nabídnout Bidenovi pomocnou ruku pro překonání těchto přežitků. Vaše země jde cestou Sovětského svazu, řekl Putin doslova, a také tak skončí.
Problematičnost Bidenovy situace tkví v tom, že každé vstřícné gesto, každý roztržitý úsměv, každý vřelý stisk ruky bude vykládán jako projev slabosti vůči sebevědomému diktátorovi. Navíc v podivné situaci, kdy Biden rezolutně odmítl setkat se před Putinem s prezidentem Ukrajiny Zelenským a pozval ho do Bílého domu až někdy v srpnu, když bude po všem. Zato na straně druhé navzdory rezolucím Kongresu umožnil Rusku dostavět energovod Nord stream 2, čímž pomohl Putinovi z ekonomické bryndy, zahnal do ní bezbrannou Ukrajinu a připravil Ameriku o postavení největšího vývozce fosilních paliv na světě.
Joe Biden ujistil pochybovače, že s Putinem bude jednat z pozice síly. Bylo by to skvělé, ale kde brát a nekrást?
Bidenova pozice doma a ve světě je všechno jiné, jen ne silná. Za 5 měsíců prezidentování nedokázal prosadit žádnou, ale vůbec žádnou, ze světoborných reforem. Ani tu o přestavbě infrastruktury, ani o podfinancování policie, ani o zrušení práva senátorů na tzv. filibuster, ba ani o zřízení vyšetřovacího výboru k událostem ze 6. ledna. Prostě žádný ze slibů nebyl splněn. Dokonce i předsevzatá čísla očkovaných – 200 milionů Američanů ke Dni nezávislosti 4. července – nebudou dosažena vzhledem k tomu, že tempo očkování nyní spíše klesá. Inflace mezitím roste zhruba o 6 % ročně, ceny benzínu se za pár měsíců zdvojnásobily.
Spojené státy jsou dnes rozdělené jako nikdy předtím. Dva tucty států vedou s Bidenem soudní při kvůli zrušenému plynovodu Keystone, Texas a Florida fakticky vypověděly poslušnost Washingtonu a řídí se vlastními zákony, v Arizoně spěje do finiše přepočítávání a kontrola volebních lístků a nikdo si nedovede představit, co nastane v případě zjištění větších nesrovnalostí. Spojené státy se zmítají v nepředstavitelných zmatcích, a proto slova Jill Bidenové pronesená na summitu G 7, že ze své vlasti přivezli vzor lásky a jednoty, musela působit na přítomné jako zlý výsměch.
Co se dá tedy reálně očekávat od ženevského setkání? Putin možná nabídne svému protějšku pochybnou výměnu: osvobodí a deportuje do ciziny Navalného a jeho druhy, které doma potřebuje jako trn v zadku, Biden na oplátku dále sníží beztak nepatrnou podporu Ukrajiny, čímž ji definitivně předhodí krvelačnému Putinovi. Výsledek pak bude opěvován pokrokovými médii jako záchrana lidstva před hrozící studenou válkou, jako úsvit nového uvolnění napětí a posílení atlantického spojenectví. Doma bude Biden uvítán coby triumfátor, jehož ženevský úspěch umožňuje Západu odmyslet se od podružností typu osudu Běloruska a Ukrajiny a soustředit se na skutečné hrozby, jako je systémový rasismus a klimatická krize.
