Co mají společného sebeobranné taktiky Ruska (a jejich páté kolony u nás) po nových zjištěních o výbuších ve Vrběticích a Babiše (a jeho lokajů) po definitivním nálezu Evropské komise o jeho střetu zájmů? Společná je jim jejich sebeobranná strategie.
Drží se hesla, že nejlepší obranou je útok, musí se najít nějaký třeba i fiktivní nepřítel a hlavně je nezbytné vše zrelativizovat a zamlžit. Pravda je přeci relativní a nikdo prý není bez viny. Zeman si vymyslí údajné dvě vyšetřovací verze, laškuje s termíny jako zpravodajské hry a vědomě nabíjí Kremlu a Babiš zase nazve úředníky z Bruselu hlupáky, kteří podlehli našim udavačům a nemají právo zasahovat do systému našich dotací a zákonů.
Jejich fanatičtí stoupenci si řeknou, že je to všechno komplot proti jejich modlám a kdo ví, jak to vlastně všechno je. A o to přesně šlo. Otevírá se nekonečný prostor pro konspirace všeho druhu. Zjevné vlastizrádné jednání a očividné podvodné skutky jsou vlastně jen výplodem zlých imperialistů a závistivých ztroskotanců. Pokud vám to připomíná schémata ze studené války, z našich normalizačních let, tak určitě ne náhodou, protože dnešní hybridní válka jen modernizovala předchozí kágébácké manuály.
Znovu a znovu je třeba opakovat, že nyní jde opravdu o hodně. Budeme patřit na Východ anebo na Západ, budeme plnohodnotnou demokracií, anebo si zvykneme na oligarchizaci země s autoritativní vládou? To je to, oč tu nyní kráčí. Politika je do značné míry i o emocích a symbolech. Stane-li se něco opravdu zásadního, pak je třeba reagovat adekvátně, zřetelně a zejména včas. Možní příjemci sdělení na tyto jasné signály čekají. Pokud však i opoziční síly „takticky“ vyčkávají a mluví neurčitě, pak jim jejich voliči přestávají nejen rozumět, ale i věřit. Dnešní dění u nás je sledováno i ze zahraničí. Nejen v Moskvě či v Pekingu, ale také u našich současných spojenců. I jim vysílají náš prezident a předseda vlády zprávy o České republice. Těžko se pak za nás budou bít do roztrhání těla. Proč by to dělali?
Oscar Wilde kdysi prohlásil, že veřejné mínění není nic jiného než pokus zorganizovat ignoranci společnosti. Platí to i o naší současnosti. Bohužel.
