Minulý týden vyšla tragická zpráva, podle které se před budovou ministerstva zdravotnictví na Palackého náměstí v Praze zastřelil muž. Čekal jsem, že po zprávě to začne ve společnosti teprve vřít. Že ti, kteří už nemohou všechny zákazy a příkazy vydržet, vyjdou do ulic a odmítnou lockdowny a restrikce. Jenže – nic.
Média mlčí, vláda mlčí. A všichni se tváří, jako že to byl snad nějaký ojedinělý případ pomatence, který se jen omylem zastřelil zrovna před ministerstvem zdravotnictví. O případu nejsou známy podrobnosti. Možná, že šel pán jenom kolem. Možná to byla náhoda. A možná, že i v roce 1969 tvrdili o Palachovi, že zrovna náhodně šel po Václavském náměstí, když mu přeskočilo. Nějak moc náhod.
O to víc alarmující je případ z Brna. Tam počátkem tohoto týdne zemřel čtyřiatřicetiletý absolvent Právnické fakulty brněnské Masarykovy univerzity. Polil se hořlavinou a zapálil. Stejně jako Palach. To už není náhoda. Tady navíc už informace máme a víme, že v pozadí stojí krom jiného i covid.
Kolik lidí ještě musí zemřít, aby se něco změnilo? Ve společnosti to vře. Lidé jsou neskutečně naštvaní a politici a mnozí lobbisté se tváří, že zvažují, zda ještě mohou přitvrdit. Co byste chtěli víc přitvrzovat? Už víme, že jste zvažovali vypnutí průmyslu, budete zvažovat i povinný respirátor v posteli?
Korunu všemu nasadil v pondělí bývalý ministr zdravotnictví Roman Prymula, když v Rádiu Z prohlásil: „Veřejnost se přestala orientovat v tom, co bychom měli dělat, velká část opatřením nevěří a nedodržuje je. Proto si už nemyslím, že by jakkoliv velký lockdown bez problémů vedl k vyřešení tohoto epidemiologického nebezpečí.”
Jinými slovy, i dosavadní zastánce tvrdých opatření říká, že už není prostor pro přitvrzování. A já s ním souhlasím. Když vidíme restrikce a čísla z Německa, vidíme, že ani jim zákazy moc nefungují. A Německo je přitom země, kde Ordnung muss sein. Němci dokonce zakázali údajně švejkujícím Čechům vstup do země – a jejich situace se přesto zhoršila.
Dosavadně sadistická média najednou mlčí
Čekal jsem, že lidská pochodeň nažene lidi do ulic, ale ono nic. Jak je možné, že to ve společnosti vře, a přitom se nikdo pořádně nebouří? To všichni nadávají jen doma? Nebo žiji na jiné planetě? To se tak bojí, že když jim nedají přes ústa policisté, tak jim dají sousedi, kteří nenávidí, když někdo řekne s nadsázkou slovo „chřipečka“, ačkoli i na chřipečku umře každý rok pěkná řádka lidí?
Společnost je absolutně paralyzovaná strachem. Čekal jsem, že se k věci vyjádří politici i média. Ale místo toho jsou všichni zticha. Mám pocit, že cítí, že jsou za dění spoluodpovědní. Že mlčí politici, chápu, že mlčí i média, je pro mě přiznání viny.
Mám pocit, že se řada médií až dosud sadisticky vyžívala v tom, jaké máme problémy, protože čím hůř pro vládu, tím lépe. Jaksi nevnímají, že politici s hroší kůží se z toho vždy vylížou, ale lidé to odnesou a někdy navždy. Někdo tím, že ztratí práci, někdo tím, že to psychicky nedá.
Permanentní masáž špatných zpráv vyvolává v lidech to nejhorší
Minulý týden jsme viděli, jak policisté brutálně zaútočili na bezbranného muže, který si jen nechtěl nasadit roušku, jako kdyby to byl ozbrojený terorista. Zatímco na ozbrojeného teroristu by si nejspíš netroufli, na tátu, který šel s malým klukem, odvahu měli.
Člověk by čekal, že se do toho vloží ministr a zasáhne selským rozumem. Ministr vnitra se však postavil za policisty. Tohle přece není normální. Ani reakce policistů, ani ministra. A zdecimované davy dál schlíple mlčí. Někteří ustrašenci dokonce zásah chválí.
Média přestávají plnit svou roli hlídacího psa demokracie
Pro mnohé je demokracie už prázdným slovem. Mnozí ji už nechtějí, stejně jako nechtějí kapitalismus a pluralitu. Nechtějí konkurenci názorů. Chtějí jen jednu pravdu. Chtějí opět osvícené centrální plánování.
Krize médií se projevuje i poklesem důvěry v ně. A to nejen u nás, ale po celém světě. Podle dat Edelmanova barometru důvěry poprvé v historii většina Američanů nedůvěřuje tradičním médiím. 58 procent Američanů se dokonce domnívá, že většině médií jde víc o podporu ideologie a politického postoje než o informování veřejnosti.
To je do nebe volající. Bohužel, často mám podobný pocit. Média si tím podle mě pod sebou jen podřezávají větev.
Sledujte toky peněz a pochopíte…
Proč média neinformují o podstatných věcech a místo toho informují o nesmyslech? Myslím, že tady hrají překvapivou roli Google a Facebook. Tyto dvě společnosti totiž zničily klasický mediální trh. Ovládly trh s reklamou a komerční média paběrkují. Kvalita médií proto musela klesnout.
Média dnes často píší studenti nebo nadšenci. A studentská žurnalistika se projevuje v naivních či infantilních tématech, která hrotí do absurdna. V údajně seriózních médiích se tak dozvídáme, kdo si kde luxusně žije z toho, že fotí své nohy nebo šetří na důchod v bitcoinech. Instagram je najednou zdrojem informací.
Nedostatek peněz je ale vidět i v tom, kolik chyb, překlepů a hrubek projde do konečného textu. Za kvalitní texty se proto už platí. Jenže u nás je tak malý trh, že ani to nepomůže. Máme moc médií a málo čtenářů. Nejsme Amerika, a ani ta to nedává.
Lidé obcházejí propagandu médií hlavního proudu tím, že si přeposílají odkazy a texty, na což klasická média reagují s pohoršením a nálepkují vše jako dezinformace. Odlišný názor se trestá cejchem. Přitom by stačilo, aby se vrátila jasná dělicí linie mezi zprávy a komentáře. Jenže já mám pocit, že dnes už média neinformují, ale říkají lidem jen to, co si mají myslet.
A proto také nevíme, co se stalo před ministerstvem zdravotnictví. Je ticho po pěšině. Nulová investigace. Místo toho se objevily titulky: „Muž se před ministerstvem nezastřelil kvůli ivermektinu, uvedla policie“. Takto formulovaný titulek podsouvá dojem, že sebevražda nebyla demonstrační a nijak nesouvisela s covidem. Ve skutečnosti je to jen podprahový dojem vyvolaný titulkem. O tom, zda šlo o demonstraci nesouhlasu s vládními opatřeními, se nedozvíme v textu vůbec nic.
Místo toho víme, že spalovací motory do 14 let skončí. Zatímco investigaci by musel někdo platit, tuto bruselskou zprávu stačilo přeložit překladačem. Co na tom, že vás to nezajímá. Propaganda nespí. Máte vědět, že vaše příští auto bude elektrické, ať chcete, nebo ne. Úředník už rozhodl. Pamatujete si dystopický román 1984, jak v něm média zásobovala lidi zbytečnými „zprávami“? Tak asi tak.
