Sedm a půl let po vpádu ozbrojeného komanda na Úřad vlády, který by jen s jistou dávkou nadsázky mohl být považován za začátek předvolební kampaně několika „protikorupčních“ hnutí, se dá přísahat, že tento étos nevyvanul. A že představa jakéhosi latentního zla v politice stále žije.
Jedním z jeho zhmotnění je lobbismus. Činnost démonizovaná, ale k politice vždy patřící. O kontrapunkt se v nedělních Otázkách Václava Moravce pokusil Radim Fiala z SPD: „Lobbying by měl mít nějaká pravidla.“ A poslanec za okamurovskou stranu dodal: „V současné době, jak je ten zákon předkládán, tak poslancům v podstatě neumožňuje setkávat se s lidmi, protože vlastně všechno je lobbying.“ Což je vlastně pravda…
Stejně jako jeho připomenutí, že mezi největší lobbisty by pak mohly být počítány organizace jako odborářské centrály, průmyslové svazy a podobně.
…anebo také Rekonstrukce státu či Transparency International. Což jsou vlastně také lobbisté, ale působí – slovy z komedie Vrchní, prchni! – pozitivně, podobně jako falešní číšníci.
Takže pak není divu, že v debatě ČT zaznívají otázky jako tato od moderátora pořadu: „Je správná kritika Rekonstrukce státu ve vztahu k protikorupčnímu hnutí ANO, které neplní své závazky ke sněmovně, že neprojednáte klíčové protikorupční zákony do konce funkčního období?“ A později, s argumenty s odkazem na žebříčky Transparency International…
Jenže po výše zmíněné razii na Úřadu vlády z roku 2013 si tu jistý politický směr začal nárokovat protikorupční monopol. Což v nedělní diskusi na ČT neopomněl připomenout ani další z účastníků Radek Vondráček: „Nominační zákon byl přijatý lví zásluhou hnutí ANO. Kdybysme ho netlačili, tak by nebyl. Registr smluv by nebyl. Majetková přiznání politiků by nebyla. A teď – není to tak dávno, je to v prosinci – jsem posbíral podpisy na mimořádnou schůzi, abysme ty protikorupční zákony potlačili o kousek dál.“
Třebas by šlo najít pomocníky i z řad „dobrých“ lobbistů, jak ironicky nastínil Radim Fiala: „Jestli si Rekonstrukce státu myslí, že by to mělo být jinak, tak by bylo dobré, aby se z ní stala politická strana a šla do Poslanecké sněmovny a reprezentovala protikorupční hnutí místo hnutí ANO.“
Pravda, protikorupční mantra ovládla zdejší politický prostor. A zpátky k úvodu, do podobné kategorie se přidalo i lobbování, tedy běžná činnost spjatá s politikou. Někdy špatná, někdy dobrá. Vždy pokrývající něčí zájmy a reprezentující jen částečný veřejný zájem.
A činnost, která už sama v sobě skrývá neřešitelnost nějaké všeobjímající spravedlnosti. V politologii se tomu říká agregace zájmů. V politice… co vlastně chcete. Anebo co jste. Někdy to jde říct jednou větou, jak to v Otázkách Václava Moravce učinil Jakub Michálek: „Tak protikorupční hnutí jsme ve sněmovně přeci my.“
Vědět či odradit. Kdo jak chce, i když je to asi jasné…
