nahoru

Oběd s poslušnou loutkou aneb Proč prezident Miloš Zeman nepozval na oběd i předsedu Senátu

Jiří Štefek 13. ledna 2021 • 15:10
Miloš Zeman a Radek Vondráček
Miloš Zeman a Radek Vondráček
• foto: 
Twitter/Jiří Ovčáček

Prezident Miloš Zeman pozval na novoroční oběd předsedu Poslanecké sněmovny Radka Vondráčka. V minulosti na tuto tradiční akci zval i předsedu Senátu. Ale od doby, co současný šéf Horní komory parlamentu Miloš Vystrčil zavítal na Tchaj-wan, Zeman Senát a jeho šéfa okázale ignoruje či snižuje jeho význam. A vzhledem k tomu, že je prezident v některých svých vlastnostech (myslím teď například mstivost či nevraživost) velice konzistentní a vytrvalý, není Vystrčilovo nepozvání žádným překvapením. Zeman rovněž vyslal další silný vzkaz, že na politické šachovnici už hraje výhradně v dresu týmu Andreje Babiše a jeho hnutí ANO.

Na úvod však budiž jasně řečeno, že Miloš Zeman si může pozvat na oběd koho chce. A koho nechce vidět, tak toho nepozve. Na oběd s prezidentem neexistuje žádný zákonný nárok. Nicméně byl to vždycky určitý dobrý zvyk, který směrem k veřejnosti vysílal signál, že nejvyšší ústavní činitelé jsou schopni se alespoň jednou za rok spolu potkat a popovídat si při neformálním setkání jako normální slušní lidé. Zde jen pro dokreslení dodejme maličkost, že dle ústavního pořádku je Miloš Vystrčil po prezidentovi hned druhým nejvyšším ústavním činitelem. V takové situaci by určitá elementární komunikace zcela jistě nebyla na škodu.

Šéf Senátu Vystrčil své nepozvání vzal s nadhledem a na sociálních sítích uvedl, že mu chodily pozvánky na oběd od mnoha občanů Česka, když už mu zůstaly dveře na Hrad uzavřeny. Po mediální stránce to zvládl s noblesou a nadhledem. Je totiž více než jasné, že z Hradu směrem k němu nějaká smířlivá slova nezazní a v dalších hodinách a dnech spíš budeme svědky poznámek plných zášti, odsudků a znevažování úlohy Senátu a marginalizování významu jejího předsedy. Hradní hnojomety jsou v tomto směru vždy velice výkonné. 

Přesto by se nad setkáním Zemana s Vondráčkem nemělo jen tak mávnout rukou. Vstupujeme totiž do volebního roku, který může být osudový pro vývoj tuzemské politické scény na mnoho dalších let dopředu. Bude se v něm hrát opravdu o mnoho.

V sázce není jen politická budoucnost Andreje Babiše, ale i mantinely, ve kterých svůj mandát Zeman dokončí. A zcela určitě by si nepřál, aby vedle protihradního Senátu se proti němu vymezila i vláda a většina v Poslanecké sněmovně. Proto prezident využije každou možnost, jak své oponenty srazit a ztížit jim přístup k moci. V řadě věcí proto potřebuje i loajálního šéfa Sněmovny, se kterým bude moci zatím bez obtíží dojednávat vše, co potřebuje, a u kterého bude mít jistotu, že se na něj může vždy spolehnout. A v této věci se na Vondráčka opravdu spolehnout může, protože šéf Sněmovny za uplynulé čtyři roky ze své ulity politického prosťáčka nevyrostl ani o milimetr.

Celé setkání u oběda se tak bude moci shrnout do několika obecných vět. Mohou znít asi takto: „Doufám, pane předsedo, že jste se u nás dobře najedl a napil. A teď se vraťte do své kanceláře a dělejte jen to, kvůli čemu si vás pan premiér vybral do této funkce. Miloš Vystrčil mě neposlechl, v Senátu si dělá, co chce, proto ho považuji za nedůležitou šedou myš a s tou u jednoho stolu sedět nebudu. Doufám, pane předsedo, že jsem se vyjádřil jasně a rozuměl jste mi. Na shledanou.“





Diskuse ke článku