nahoru

Za teroristický útok v Berlíně, při kterém zemřela Češka, může neschopnost evropských úřadů

Lukáš Lhoťan 19. prosince 2020 • 07:00
Za teroristický útok v Berlíně, při kterém zemřela Češka, může neschopnost evropských úřadů
foto: Reuters, EPA a Blesk - Jarmila Hluchá

Vánoční atmosféra několik dní před Štědrým večerem pohltila většinu návštěvníků vánočních trhů na náměstí Breitscheidplatz v německém Berlíně, když tu zničeho nic vjel v plné rychlosti nákladní automobil do davu návštěvníků. Rozjetý kamion řidič nebrzdil a zastavilo ho až spuštění automatických brzd, které se spustily samy v důsledku silného nárazu.

Psal se 19. prosinec 2016 večer a pod koly kamionu, který najel do davu, zemřelo 12 lidí (včetně jedné Češky) a dalších 48 bylo zraněno. Okamžitě bylo zahájeno vyšetřování tragédie, ale tou dobou již byl pachatel této masové vraždy na útěku do Francie. Smutným mementem je skutečnost, že k tragédii nemuselo dojít, ale došlo k ní v důsledku selhání (nejen) německých úřadů, policie a tajných služeb.

Na počátku vyšetřování celého teroristického útoku nebylo mnoho věci známo. Brzy se ukázalo, že nešlo o nehodu, ale o úmyslný čin, jehož první oběti byl polský řidič, kterého neznámý pachatel zavraždil při krádeži kamionu patřícího polské firmě. Protože krátce před útokem americké ministerstvo zahraničí vydalo americkým občanům v Evropě varování, aby byli opatrní při návštěvách vánočních trhů kvůli hrozbě teroristického útoku ze strany islámských teroristů, jednou z vyšetřovacích verzí byl i útok islámského teroristy, což se později potvrdilo.

Podle německého deníku Die Welt měla být německá policie několik dní před útokem varována, že se chystá teroristický útok na vánoční trhy v Berlíně, ale příliš výrazná bezpečnostní opatření přijata nebyla. Vyšetřování incidentu ukázalo podobnost s útokem ve francouzském městě Nice, který v červenci 2016 nákladním automobilem spáchal islámský terorista hlásící se k teroristické organizaci Islámský stát.

Kvůli chaosu na počátku vyšetřování se policie nejprve zaměřila na podezřelého pákistánského uprchlíka, který byl ale nakonec všech obvinění zproštěn a propuštěn. Ukázalo se, že jeho zadržení bylo falešnou stopou a policie usilovně pátrala po možném pachateli dále. A brzy se již začaly objevovat první informace o totálním selhání německých úřadů. V kabině kamionu totiž byly objeveny doklady na jméno údajného tuniského uprchlíka. Brzy se ukázalo, že tyto doklady, stejně jako množství dalších falešných identit, používal tuniský uprchlík jménem Anis Amri. Jenže vyšetřovatelé jej začali podezřívat a pátrat po tomto muži až zhruba dva dny po spáchání teroristického útoku.

Jak se později ukázalo, Amri náskoku využil a nejspíše směřoval přes Francii a Itálii zpět domů do Tuniska. Amri přišel do Evropy v roce 2011 jako uprchlík přes Středozemní moře na italskou Sicílii. Důvod k útěku měl více než velký, protože v rodném Tunisu byl v té době souzen a odsouzen za loupež na pět let do vězení. Pro dokreslení prostředí, v kterém se Amri narodil, je třeba dodat, že pocházel z vesnice Oueslatia, které je i s okolím známou baštou radikálního islámu (salafismu), ale také se v něm nacházejí turisticky a filmařsky zajímavá podzemní obydlí. Podle svědectví příbuzných nebyl Amri nijak nábožensky aktivní a rád například popíjel alkohol.

Ale zpět k cestě za evropským „snem“ masového vraha Amriho. Ten po připlutí do Itálie lhal o svém věku a vydával se za nezletilého uprchlíka. Italské úřady mu uvěřily a nechaly ho žít v centru pro nezletilé uprchlíky, odkud Amri začal podnikat loupeživé výpravy. Nakonec byl odsouzen na několik let do italského vězení. Před jeho uvězněním se o něj starala nezisková organizace Instituto Giovanna Romeo Sava. V italském vězení se neblaze proslavil vyvoláváním nepokojů a měl se dále radikalizovat. Přitom byl stále nelegálním uprchlíkem, ale italské úřady zprvu neučinily nic pro jeho vyhoštění nebo zjištění jeho skutečného věku, prostě mu na „čestné“ slovo věřily.

V roce 2015 se konečně italské úřady rozhodly Amriho deportovat zpět do Tunisu, ale protože tuniská strana včas nepotvrdila jeho identitu, Italové Amriho v klidu propustili na svobodu a nechali ho dělat si, co chce. Amri si opravdu dělal, co chtěl. V červenci 2015 opustil Itálii a přes Švýcarsko se vydal do Německa, kde se pohyboval v radikálních islámských kruzích po spolkových zemích Bádensko-Württembersko, Berlín a Severní Porýní-Vestfálsko. K tomu je třeba dodat, že italská média zveřejnila zprávu o vyšetřování italské tajné služby (Agenzia Informazioni e Sicurezza Interna), která Amriho již tehdy identifikovala jako islámského radikála a chtěla ho sledovat, ale ztratila ho z dohledu a nevěděla, kam směřuje. Amri také vstoupil na území Švýcarska, které ilegálně procestoval, aniž by se o jeho přítomnosti dozvěděly švýcarské bezpečnostní orgány.

Po několika měsících cestování po Německu si teprve v dubnu roku 2016 Amri požádal u německých úřadů o azyl, ale ten mu úřady nakonec zamítly a on čekal na vyhoštění. Protože neměl žádné doklady, musely německé úřady nejprve ověřit jeho skutečnou identitu u tuniských úřadů. Po zamítnutí azylu byl Amri nakonec umístěn do vydávací vazby v Německu. Tuniské úřady se ale zprvu zdráhaly uznat, že jde o jejich občana. Pravděpodobně moc dobře věděly, proč takového člověka netouží získat zpět. Teprve dva dny před spáchaným teroristickým útokem (tj. 17. prosince) tuniské úřady ustoupily a uznaly Amriho za svého občana a umožnily tak jeho možnou deportaci. Jenže to již byl Amri německými úřady propuštěn na svobodu a připravoval svůj teroristický útok.

Jak později zveřejnila německá média, v září a říjnu 2016 byla německá tajná služba BND (Bundesnachrichtendienst) opakovaně varována marockou tajnou službou (Mudirijjat Muraqabat at-Turab al-Waṭani) před osobou Amriho a před tím, že je v kontaktu s aktivisty teroristické organizace Islámský stát a chce spáchat teroristický útok. Obdobně se později ukázalo, že policejní agent působící přímo v prostředí islámských radikálů a vystupující pod přezdívkou Cem taktéž německé bezpečnostní složky varoval před postavou Amriho a před tím, že plánuje spáchat teroristický útok. Amri se přitom během pobytu v Německu stýkal s mnoha představiteli německých radikálních muslimů a současně s tím se podílel na obchodování s drogami.

Přes všechna tato varování a další indicie, že se něco připravuje, německé bezpečnostmi složky nijak nereagovaly a dokonce Amriho i ztratily z očí. A tak si Amri v klidu mohl připravit a zrealizovat svůj vražedný plán. Jen shodou náhod nebyl počet jeho obětí mnohem vyšší, jako například u obdobného teroristického útoku ve francouzském městě Nice, kde islámský terorista Mohamed Lahouaiej Bouhlel v červenci 2016 kamionem zavraždil 86 lidí a více než 400 zranil.

Protože z nepochopitelných důvodu německé úřady, tajná služba a policie ignorovaly opakovaná varování před Amrim, ten měl dva dny nerušeného času na útěk z Německa. Jak se později ukázalo, přes Francii vycestoval Amri do Itálie, kde na něj při běžné hlídce narazili dva italští policisté. Amri na jejich výzvu reagoval střelbou a při opětování palby jej jeden z policistů smrtelně zasáhl. Byť měli být tito policisté původně za svůj zákrok německými úřady vyznamenáni, později se v Německu od tohoto plánu upustilo, protože se ukázalo, že oba policisté v soukromí dávají najevo svůj odpor k uprchlíkům a podporují fašismus. 

Amriho smrt a vyšetřování jeho případu nejen ukázaly na totální selhání německých i italských bezpečnostních orgánů a imigračních úřadů, ale také na to, že Amri bez problémů používal nejméně 14 různých falešných identit (v některých případech byl pod nimi opakovaně registrován jako uprchlík). Dále pak to, že před jeho osobu opakovaně varovaly důvěryhodné bezpečnostní zdroje, avšak německé úřady proti Amrimu nic nepodnikly a dokonce po něm v prvních dnech vyšetřování teroristického útoku ani preventivně nepátraly, byť bylo policii a tajným službám známo, že Amri je obviňován z přípravy teroristického útoku a taktéž teroristická organizace Islámský stát vyzývala své stoupence k útokům na evropské cíle během období Vánoc.

Z následného vyšetřování chování a rozhodování německých úřadů a bezpečnostních složek se stal politický zápas. Německé vládní strany na různých úrovních mnohdy až vysloveně mařily snahu politické opozice veřejně vyšetřit všechny okolnosti kolem postavy Amriho a procesů německých bezpečnostních složek. Bylo také prokázáno manipulování s dokumenty německých bezpečnostních složek (například na úřadu Landeskriminalamt Berlin) tak, aby byl vytvořen dojem, že nic nenasvědčovalo rizikovosti osoby Amriho. Nakonec i německé vládní strany ustoupily a podpořily vytvoření vyšetřovacích komisí na různých úrovních. Ponechaly si ale nad nimi kontrolu a například prvotní vyšetřující zpráva komise německého spolkového sněmu pro dohled nad tajnými službami byla označena za tajnou a nepřístupnou.

Ve stručnosti jsem se pokusil popsat okolnosti kolem tohoto brutálního teroristického útoku a doposud odhalené selhání německých a italských úřadů a bezpečnostních orgánů. Celá tato tragédie těžce poškodila reputaci německých tajných služeb a policie a ukázala, že v mnoha ohledech jsou kapacity bezpečnostních složek vůči islámskému extremismu nedostatečné a islamisté mají často před bezpečnostními složkami náskok. Nezbývá než doufat, že se (nejen) německé úřady a bezpečnostní složky z celé tragédie poučily a napravily své nedostatky. A to hlavně ve vztahu ke svým agentům a informátorům islámského vyznání, protože jak se ukazuje na případu dnes již bývalého agenta Cema, příslušníci německých bezpečnostních složek mají mnohdy rasistické a protiislámské projevy, čímž si důvěru muslimských agentů příliš nezískávají.

U italských úřadů a tajných služeb si ovšem už nápravou a zlepšením nejsem moc jist, stejně jako kvalitou jejich schopností čelit islámskému terorismu a odhalovat islámské radikály, zejména mezi masou uprchlíků připlouvajících od afrického pobřeží. Ukazuje to například případ Brahima Aouissaouiho, ilegálního uprchlíka z Tuniska, který ve jménu islámu vraždil v říjnu 2020 ve francouzském městě Nice (tři mrtví) a jenž připlul do Evropy jako ilegální uprchlík několik týdnů před útokem skrze Itálii, kde mu úřady umožnily se vylodit a vydat se dále do Evropy.  

 





Diskuse ke článku