nahoru

Marek Stoniš: Co vypadá jako cenzura, je prostě cenzura

Marek Stoniš 12. listopadu 2020 • 06:30
Ilustrační kresba
Ilustrační kresba
• foto: 
Ivan Steiger

Nehodlám na tomto místě nějak hlouběji „zabrušovat“ do výsledku amerických voleb. Raději si pomůžu citací vynikajícího vizionářského povzdechu Jefima Fištejna z jeho textu Zítra se nebude tančit nikde, který vyšel v pondělí na našem webu: „Za rok odteď dostanu nápad zužitkovat v nějakém textu parafrázi fousaté anekdoty: ,Ptá se Rus Američana: A svobodný tisk u vás máte? Máme jenom svobodný tisk, pochlubí se Američan. Veškerý nesvobodný byl dávno zakázán.‘ Z ministerstva pravdy nato dostanu přípis, že text byl vymazán, neboť porušuje pravidla společenstva. Jakého společenstva? Jaká pravidla? Automat nemá funkci ,vysvětlit‘.“

Pokud se v životě neocitneme v epicentru násilného hurikánu revoluce, o svobody (slova, soukromého vlastnictví, svobody jako takové) se většinou přichází takzvanou salámovou metodou. Postupně se ukrajuje tak dlouho, až zjistíme, že ji nakonec nemáme. Moderní doba, prošpikovaná moderními informačními technologiemi, paradoxně dospěla do bodu, kdy očekávané svobodné šíření informací vystřídala normální digitální šikana, chcete-li cenzura.

Uvedu dva příklady za všechny: Americké zpravodajské televize v čele se CNN utnuly prezidentu Trumpovi průběžný komentář ke sčítání hlasů v amerických prezidentských volbách, kdy se předčasně prohlásil za jejich vítěze. „Lhát se nemá,“ podpořil tuto absurdní cenzuru (média začnou vypínat politiky ještě dříve, než lež, případně pravdu, stačí vyslovit) český ministr zahraničí Petříček. Mimochodem, kdyby média vypínala politiky za vyslovování „ničeho“, byl by náš ministr zahraničí nejvypínanějším českým ministrem…

Normální by přitom bylo nechat prezidenta Trumpa domluvit a jeho tvrzení konfrontovat s fakty. Například si pozvat komentátory do studia, kteří vysvětlí, že Donald Trump se může mýlit, protože v několika státech zatím nebyly dopočítány korespondenční hlasy, atd.

Možná ještě horšímu druhu cenzury se nedávno dostalo českému kardinálovi Dominiku Dukovi. Ten před časem sdílel na svém twitterovém účtu článek vyvracející lži, jež některá česká média šířila o nové americké soudkyni Nejvyššího soudu, katoličce Amy Coney Barrettové. Že prý je členkou sekty, která inspirovala spisovatelku Atwoodovou k sepsání slavného dystopického románu Příběh služebnice, v němž jsou ženy degradovány na sexuální otrokyně bez jakýchkoliv občan­ských práv a svobod. Ukázalo se ­ovšem, že jde o prokazatelnou lež (že by dokonce fake news?), ale kardinál byl přesto zablokován – zjevně na hromadný popud novodobých svazáckých udavačů a „vyhodnocovačů“ pravdy nebo lží na internetu.

Pravda je blokována, lži šířeny proto, že je šíří správná, pokroková strana.

Kolik z toho salámu svobody slova nám vlastně ještě zbývá? Málo.

Vlastně jak komu.





Diskuse ke článku