nahoru

Marek Stoniš: Vláda se konečně dohodla, co měla dělat, ale nedělala

Marek Stoniš 22. října 2020 • 09:00
Marek Stoniš: Vláda se konečně dohodla, co měla dělat, ale nedělala
foto: Ivan Steiger

Ministr vnitra a předseda nejvýznamnější strany budoucího politického smetiště českých dějin Jan Hamáček oznámil, že virus mohl být pryč, kdyby vláda 1. září vyhlásila lockdown a neotevřela školy.

Ihned poté svolal předseda vlády Andrej Babiš mimořádné zasedání kabinetu, aby společně s kolegy uklidnil veřejnost, vyslal jasné signály laické i odborné veřejnosti, ujistil partnery v Evropské unii a projednal zásadní otázku: Co vláda opravdu měla v minulosti dělat, aby zabránila šíření viru?

Na jednání byl přizván celý alchymistický epidemiologický dvůr. Nechyběl ani vrchní komunikátor Mára, několik agentů Hradu a pár komunistů. Ti ovšem jako správní zástupci tichého koaličního partnera seděli ­potichu.

První otázka: Kdo vystoupí odpoledne na tiskové konferenci a večer v televizi s prohlášením k národu? Někdo přece musí lidem mnohdy velmi tvrdá opatření, která se měla udělat, srozumitelně a citlivě vysvětlit tak, aby je přijali a stáli za vládou.

„Chyby nepriznám. Nikdy, nikdy, opakujem, nikdy.“ Předseda vlády osvětluje jasnou strategii. Mára se rozhlíží po místnosti, kterého užitečného idiota do televize poslat místo svého pána.

Sociální demokraté unisono hlasují, aby v televizi vystoupil jejich předseda Hamáček, protože ten přece přišel ­první na to, co se mělo dít 1. září.

Předseda vlády se při jejich návrhu tvářil, jako by pod vánočním stromkem rozbalil balíček s červeným ­svetrem.

„To raději priznám chybu!“ Mára zbledl.

Vládní epidemiologický statistik navrhuje, aby se lidem vysvětlila exponenciální rovnice o šesti neznámých, z nichž první neznámá připadá na 30. června, kdy se měly znovu zavřít hospody, a druhé neznámé číslo by tak kleslo o 0,2 procentního bodu.

„Já, já, já to řeknu v televizi,“ třepe rukou i naondulovanou hlavou ministryně financí. „My jsme teď exponenciální rovnice brali ve večerním kursu aritmetiky!“

Jednání raději pokračovalo dále.

Ministr dopravy navrhl do souboru opatření větu, že se vláda omlouvá za postupné zavření dálnice D1, že to nemělo vliv na šíření covidu.

„Dodajtě tam ale, že tu ďálnicu zatvořil Kalúsek.“

Když se tak stalo, vláda se hádala o tom, co a kdy měla udělat proti šíření viru, ještě několik hodin.

Už to vypadalo, že se nakonec krvavě kompromisně shodla na všech opatřeních, která měla udělat od začátku epidemie, a to den po dni. Kdy a kde se měly, musely, neměly, nemusely nasazovat roušky, kdo se měl zavřít za pořádání hudebních festivalů a sportovních utkání, když vtom se přihlásil předseda sociální demokracie. „Musíme také přijmout usnesení, kdy a kdo měl vystoupit na tiskové konferenci, v televizi, co řekl, co měl říct, co neměl říct, co neřekl. To také přece mělo vliv na dodržování opatření a šíření viru! Tady z předsedy už mají lidi v televizi srandu, tomu nikdo nevěří…“ Vytahuje na stůl tlustou svodku všech mediálních výstupů premiéra a ministrů.

Mára omdlívá.

Hlouček komunistů odchází. ­Potichu.

„Já jeděm na Kyprus. Máme to s Monikou dva roky zaplatěné.“

Vtom se ozve rázné bouchnutí do stolu.

„Vystoupím já. Po bitvě je každý generál. A vy máte plukovníka. Tady jsem měl mluvit vždycky jenom já!“

Text vyšel jako úvodník nového tištěného Reflexu >>>

Obálka Reflexu 43/2020





Diskuse ke článku