Političtí konkurenti o něm říkají, že je neznámá a bezvýznamná nula. Co jim zbývá. Známí a významní čeští politici mají obvykle s tou známostí a významností problém. Buď prosluli jako bývalí kariérní komunisti, nebo své spoluobčany, které nyní zastupují, udávali na StB, nebo něco ukradli, někoho lživě a špinavě pomluvili, oslnili nebývalou lží, nebo doporučovali autoritářské nedemokratické politiky z různých zemí. Jiní se stali známými sprostotou a hulvátstvím či samochválou, která málokomu voní. Někteří žonglují na hraně velezrady. Jejich stopa českou politikou není pěkná.
Vystrčil je politikem třicet let, co u nás začalo budování svobody. Kariéru zahájil jako člen zastupitelstva v Telči. Stal se starostou. Stoupal podle přání voličů nahoru, na kraj, do Prahy, je senátor, nyní také předsedou Senátu. Jeho třicetiletá kariéra střádala zkušenosti, od komunálních úrovní až po úroveň druhou nejvyšší. Nikdy k té kariéře nepotřeboval aroganci a hrubost, nenasadil do boje špinění konkurence. Nedotkl se ani letmo žádné aféry, jimiž je život politiků tak často lemován.
V politice nezbohatl, což není u nás zvykem. Nesbíral jako včelka vrtkavé záchvěvy veřejnosti. Uměl jít nejen s voliči, ale také proti nim, a přesto neztrácel jejich podporu. Věděl jako politik, že jeho úkolem není jen zastupovat názory lidí, ale když je třeba, jít proti nim a odhalovat jejich naivitu či hloupost. Věděl, že heslo komunistů „S lidmi pro lidi“ je lísavé, vlezlé a nesmyslné. Někdy musí jít politik „proti lidem“. I za cenu, že o kariéru přijde. Kdo stále jen přepočítává „preference“ a slídí, jaká ještě přání lidem vyplnit či slíbit, jde cestou zkázy. Máme takových dost.
Nebojácný, tolerantní
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
