Taky se vám někdy zdá, že vás lavina špatných zpráv definitivně zasype a všechny naděje na „lepší příští“ pohltí každou příští vteřinu zmar? Že nic už nebude, jak bývalo, jelikož svět se ocitl v chaosu, kde přestala platit jednoznačná hranice mezi pravdou a lží, dobrem a zlem? Že civilizace je definitivně předurčena k sebezničení, a pokud se nestane zázrak, nedožijeme v míru rána?
Ten dojem je logický, protože všichni dobře víme, že špatné zprávy prodávají. Jenomže není pravdivý. Alespoň my v redakci jsme o tom pevně přesvědčeni. Následováníhodné činy, vítězství v potu tváře, projevy solidarity, občanské statečnosti, jakož i podnikatelské, vědecké, medicínské úspěchy, povedené kulturní počiny a jejich tvůrci by neměli zapadnout pod lavinou spektakulárních katastrof, které se na nás dennodenně řítí. Prostě proto, že inspirují i naše životy a utvrzují nás v tom, že má smysl se o něco snažit, něco zdolávat a něco hájit, jakkoli by i „pouhá“ cesta byla cíl.
Počínaje novým rokem rozjíždíme celoroční, dosud nevídaný projekt nazvaný Hvězdy Reflexu. Jeho smyslem bude systematicky registrovat osobnosti a jejich skutky, které lze směle označit za hvězdné hodiny této země. Zdá se nám, že v této složité době je životně důležité ukázat, že vůbec existují, jakkoli to během konzumace denního zpravodajství a pobytu na sociálních sítích tak možná nevypadá. Chceme je najít, popsat, vynést na světlo.
Nehodláme jít cestou obvyklých, například uměleckých cen. Nebudeme vytvářet kategorie, žánry a oborová ocenění. Naše kategorie je pouze jedna: společnost, již máme ve svém zorném poli. A je lhostejno, zda se v našem výběru dotyčný měsíc objeví tenistka, která se dostala z těžkých osobních problémů až téměř na vrchol velkého tenisového turnaje, učitel vytáhnuvší holčiku zpod zrádného jezu, anebo soudce, jenž nalezl odvahu vzepřít se tlaku zdivočelé státní moci.
Pokud se vrátíme do loňského roku, našim kritériím by odpovídal třeba herec Karel Zima, jenž bez ohledu na svá budoucí zdravotní omezení daroval kamarádovi ledvinu, gesto Tomáše Kluse, zřeknuvšího se veřejně všech akcí sponzorovaných Babišovým Agrofertem, anebo Ester Ledecká, která na jedné olympiádě zvítězila ve dvou různých sportech, což je nevídané a okamžitě ji to katapultovalo mezi nejlepší sportovkyně světa.
Komerční televize kdysi řešily „dobré zprávy“ tím, že na konec všech těch hrůz, válek, živelních pohrom a loupeží za bílého dne povinně zařadily informaci o tom, že se někde narodilo telátko. My na to půjdeme jinak. Každý měsíc upozorníme čtenáře na pět lidí, jimž se povedlo něco užitečného, vyplavali z českého rybníčku a dozvěděl se o nich svět či se postavili čelem zlu. Představíme je a zdůvodníme jejich volbu. Budeme to dělat měsíc co měsíc až do konce roku. Prostou matematikou by tak měla vzniknout kopa našich hvězd, šedesát osobností, jakýsi ostrůvek pozitivní deviace.
Za rok touhle dobou uspořádáme večer s prvotřídním kulturním programem, na který Hvězdy Reflexu pozveme, uctíme je a připomeneme si přes jejich příběhy uplynulých dvanáct měsíců, které se nakonec i díky nim staly o něco snesitelnějšími, než se původně zdálo.
Naši čtenáři u toho samozřejmě nebudou chybět.
V příštích dnech začneme představovat první Hvězdy Reflexu. Buďte s námi u toho.
