Houby vám nepomůžou? Slovenská pohádka Největší zázrak přešlapuje na místě a nevysílá jasné poselství
Letošní české a slovenské vánoční pohádky Záhada strašidelného zámku a Největší zázrak mají mnoho společného, třeba motivy státního převratu a emancipované princezny. Spojuje je bohužel i absence příběhu: i Největší zázrak stojí spíše jen na situaci, která se jen uměle posouvá někam dál.
Největší zázrak od primárně seriálových tvůrců, scenáristky Hany Lasicové a režiséra Tomáše Janča, se ve slovenském originále jmenuje Čáry-máry – a je to název trefnější. I podle vizuálu je totiž hlavní postavou čaroděj Láb, žádný velký mág, nýbrž spíše popleta v duchu dávného seriálového Čáryfuka. Jeho kousky děj sice nenastartují, ale rozhodně představují klíčový kus zápletky. Největší zázrak je oproti tomu titul pompézní a natolik abstraktní, že si pod ním lze představit cokoliv a ani znalost příběhu příliš nepomáhá. Je tu největším zázrakem oběť? Láska? To, že happy end přijde i bez zázračnému hřibu?
Láb se potuluje kolem královského zámku v zemi Lipohrad, podle map kdesi ve Střední Evropě. Malé říši vládne moudrý král Ladislav, který mimo jiné zrušil armádu, protože žije se sousedními zeměmi v míru. To se nelíbí jeho odbojnému bratru, generálu Arpádovi, jenž by nejradši vyhlašoval války a chce kvůli postavení nové armády provdat královskou dceru Annu jistému knížeti Bojoslavovi II. Anna o tom nechce ani slyšet, protože je, jak to tak v nových česko-slovenských pohádkách bývá, emancipovaná. A tak Arpád napůl nedopatřením nechá krále zmizet a ujme se vlády, Anna před svatbou uteče a po většinu děje pak vzniklou situaci napravuje s jistým pekařem Ondřejem.
Po většinu děje Největší zázrak stojí na místě. Postavy se uměle hemží, když někam utíkají (princezna s pekařem), máme se cítit napjatí, když se hašteří (rádobykomické duo zbrojnošů Stonohy a Koťuhy), máme se smát, ale silná dramatická linka chybí. Stane se, co se stát musí, včetně přeskočení jiskry mezi Annou a Ondřejem. To je ještě méně pochopitelné než v letošní české štědrovečerní pohádce Záhada strašidelného zámku. I v tomto případě je princezna sebevědomá a energická, zatímco nápadník spíše ňouma, navíc trpící pocitem zneuznaností a méněcennosti. Ale stačí, aby na sebe párkrát rozverně šplíchli vodu v rybníce, a už jsou „tvoje Anička“ a „ty jsi můj pekař“ a „miluju tě“. A to Anička chudáka Bojoslava peskovala za to, že jí vyznává lásku při prvním setkání!
Společných bodů s novou českou pohádkou je až až. Degradovaný generál se podílí na puči, král je zajatý, princezna vyrostla bez matky a teď je nucená ke sňatku, vojsko se pozastavuje nad tím, že má královskou dceru zatknout, zvyšují se daně... Oproti Záhadě strašidelného zámku má Největší zázrak filmovější kameru a zejména díky zámku Bojnice, kde se natáčelo, působí místy až výpravně. Slabší jsou v tomto srovnání naopak herecké výkony: vyniká zejména Luboš Kostelný jako zrádný Arpád, sympatická a aspoň zpočátku mile odrzlá je celovečerně debutující Chiara Mederová coby princezna Anna a Jan Budař dokáže do krále Ladislava vdechnout státnickou důstojnost, zbytek obsazení se však spíše jen pitvoří.
Větší vadu než vlažné herectví ale představují dějové nekonzistence a líná dramaturgie. Dvojice zbrojnošů má na jednu stranu představovat komický element (Stonoha je údajně proměněný v žížalu, když jdou mládenci do jeskyně, prostě se musejí praštit do hlavy...), jenže i přes svou zjevnou neschopnost občas dramaticky zasáhnou do děje. Ten se dlouho upíná k jakémusi zázračnému hřibu, který však až na pár digitálních efektů nic nezmůže a neovlivní. Láb „kouzlí“ na bázi náhodných čísel, scenáristé mu nevymysleli jediné kloudné zaklínadlo, a kdyby princezně s pekařem rovnou řekl, jak se věci mají, ušetřila by se hromada stopáže; ale to by pak Největší zázrak nedosáhl na celovečerní rozsah, což je ostatně další společný rys se Záhadou strašidelného zámku. Hraní o čas v romantické lince v závěru je pak zbytečné a vůči cílovému divákovi až sadistické.
Přes dílčí vady mohou pohádky nakonec zvítězit závěrečným poselstvím. Ale to je u Největšího zázraku jaké? Že máme přiznat chybu? Že holku sbalíme tím, že na ni spadneme do vody? Že se nevyplácí spoléhat na divné houby?
