Vánoční pohádka ČT má nosný nápad s (ne)strašením, ale jen těžko z něj plete celovečerák
Letošní štědrovečerní pohádka České televize, Záhada strašidelného zámku, spojuje originální zápletku s postupy příliš na jistotu: strašení tu probíhá překvapivě „přirozeněji“, než jsme v pohádkách zvyklí, ale princ s princeznou si padnou do náruče trochu moc automaticky a chamtivých ministrů už jsme taky pár viděli. Ústřední pár v podání Sofie Anny Švehlíkové a Oskara Hese je solidní, nicméně herecky film táhnou Jana Plodková s Jiřím Mádlem.
Záhada tohohle strašidelného zámku spočívá v tom, že v něm začne skutečně strašit. Tedy možná. Strašperk totiž postavy a jevy jako bezhlavého rytíře nebo bílou paní využívá vcelku moderně coby lákadla pro (dobrovolně platící) návštěvníky, případně turisty, pokud už v tomhle (bez)časovém období nějací byli. Za turistu lze považovat prince Armina, který na Strašperk dorazí veden dětským zážitkem, téměř traumatem, a následnou touhou dokázat existenci nadpřirozených bytostí. Na zámku ale „straší“ pouze zaměstnanci, což princezna Elvíra, strůjkyně tohoto podnikatelského záměru, Arminovi pochopitelně nechce vyjevit. Jenže pak se začnou ztrácet lidé doopravdy...
Novou štědrovečerní pohádku ČT natočil Ivo Macharáček, který už má v daném žánru za sebou divácky úspěšný diptych Tajemství staré bambitky (2011 a 2022) nebo loňskou vánočně-televizní pohádku pro neslyšící s názvem Čarodějnická pohádka. Jeho režie je celkem rutinní, výraznější v dialozích a mdlejší v pokusech o akční scény, což vede k podivuhodnému napětí ve chvílích, kdy si postavy chtějí povídat například během šermování.
Zajímavější je debutující (!) scenárista Tomáš Syrovátka. Nápad se „strašidelným“ zámkem, kde strašit nemá, nicméně začne, je rozhodně nosný a vede k řadě vtipných situací – třeba když Elvíra nechce Arminovi hodit hračky do kanálu a prozradit mu pravdu. Sám o sobě by ale na celovečerní stopáž nestačil, a tak je naroubovaný na dějovou linii ambiciózního a chamtivého ministra, jehož smělé plány jsou tak dlouho přehlíženy, až tento ve spojení s poloochotným generálem provede puč. Obě linie se však propojí až poměrně pozdě a uměle („Hele, zlato!“).
K devadesátiminutové stopáži příběh doklopýtá horko těžko i skrze nastavovačky jako je druhá svatba nebo příjezd Arminových rodičů; ti se musejí ukázat hlavně proto, že je ztvárnili němečtí herci, aby se tak ospravedlnil německý koprodukční vklad. Přínosnější by bylo osvětlit osud Elvířiny matky a vůbec to, jak to v tomhle světě funguje s čarodějnicemi. Syrovátku je ale zároveň třeba ocenit za řadu vtipných dialogů, hlášek („U všech bludiček!“, „Nebojte se, budete se bát!“) a slovních hříček („hlavu vzhůru“ bezhlavému rytíři, narážky o zemské tíži nad globusem plným nakradeného zlata). Dobře použitý je také aktuální motiv dezinformací a šíření strachu.
Hereckým objevem Záhady strašidelného zámku je Sofie Anna Švehlíková, dcera Jitky Schneiderové a Davida Švehlíka, v roli Elvíry. Pro princeznu je typově ideální, z lehké topornosti projevu se „vyhraje“, o jejím potenciálu svědčí i účast v mysteriózním coming of age snímku Na druhé straně léta, který letos soutěžil v sekci Proxima MFF Karlovy Vary. Oskar Hes pak uvěřitelně předvede proměnu z trochu namyšleného hejska v reka, jehož odvahu sytí zamilovanost. Insidersky vtipná je scéna, v níž jeho Armin na plese šlape Elvíře po nohou: Hes totiž loni s Kateřinou Bartuněk Hrstkovou vyhrál taneční soutěž StarDance.
Pověstné chemii v rámci ústředního páru by se dalo věřit, scénář je však svede dohromady příliš rychle a příliš „povinně“: Elvíra, emancipovaná a šikovná holka samý nápad, by nad takovým nápadnickým „materiálem“ měla aspoň chvíli váhat. Zamilování je tu instantní a ani zpívaný duet ten dojem nepřebije, naopak; potvrzuje pravidlo, že písničky v nových českých pohádkách jsou nenutné zlo.
Film těží také z výborných kostýmů Aleny Schäferové a exteriérů neokoukaného zámku Chyše – obojí působí, jak se na pohádku sluší a patří. Ale jestli Záhadu strašidelného zámku kvůli něčemu vidět v první řadě, tak pro výkony Jany Plodkové a Jiřího Mádla. Plodková hraje Elvířinu vychovatelku Hortenzii, která princátku zásadně tyká, srší sarkasmem, dění obecně pozoruje s grácií a pobaveným odstupem, ale když je potřeba, poskytne i leteckou podporu. Mádl pak ztvárnil onoho zneuznaného ministra jako poťouchlého zloprcka se skvělými mimickými i gestickými vychytávkami.
