Jiří Dvořák: Anděl Páně se „projedl“ ke slávě. Kritiky nečtu, rozhodují diváci

Přečtu vám na začátek kousek jedné recenze: „Film neobsahuje žádnou výraznou scénu, ať už vtipný dialog, nebo silnou emoci. Nesmějeme se, nemáme o nikoho strach, a když zazvoní zvonec, nepocítíme ani úlevu. Je to bázlivý film bez chuti a zápachu.“ Víte, jaké dílo je zde kritizováno?

Netuším. Fakt nevím.

Těmito slovy byl rozcupován v Reflexu před dvaceti lety první díl filmu Anděl Páně, v němž hrajete postavu čerta Uriáše. Dnes je ale považován za jednu z nejlepších a nejpopulárnějších pohádek, jaká u nás zatím v 21. století vznikla. Proč ten obrovský rozdíl?

Četl jsem nedávno žebříček nejpopulárnějších pohádek posledních desetiletí a na prvních dvou místech byla jednička a dvojka ­Anděla Páně. Jejich velkou výhodou je, že s nimi může člověk stárnout. Jsou jak pro děti, protože ty tam najdou nadpřirozené bytosti, což jsou dva kumpáni, anděl a čert. A dospělí v nich najdou vtipy, které jsou mnohdy podprahové a na jejich pochopení potřebuje mít člověk už nějakou životní zkušenost.

Já říkám, že k suši se člověk musí projíst, aby ho měl rád. Je to s Anděly Páně podobné?

To je velká pravda. Když jsem kdysi dávno jedl ve Vídni poprvé suši, tak jsem měl pocit, že žvýkám mýdlo. Dnes ho miluji. K některým filmům se také postupně projíte, když použiji váš výraz. Oba díly Anděla Páně dnes patří ke koloritu vánočních svátků, lidi se na ně těší a to je dobře.

Je zajímavé, že podobný osud má i slavný film Láska nebeská z roku 2003. Zejména britští kritici ho původně odstřelili, říkali, že to je dílo bez nápadu, ale dnes je to vánoční romantická klasika po celém světě. Jak vnímáte negativní recenze vy? Hodíte to za hlavu, nebo máte autorovi chuť nafackovat?

Když je člověk na začátku kariéry, tak hltá recenze a buď je z toho hodně nešťastný, nebo naopak až moc šťastný. Já jsem dospěl do stadia, že už kritiky nečtu. A mimochodem, tu Lásku nebeskou jsem viděl asi osmkrát.

A co když je recenze pochvalná. Ani to vás nezajímá?

Někdo mi to řekne, upozorní mě na ni. Bude to znít jako velké klišé, ale pro mě je hlavním kritikem divák a jeho reakce. To je největší měřítko.

Lze odhadnout už při natáčení, že něco může být trhák a něco tolik úspěšné nebude?

Závisí to na kvalitě scénáře a na kvalitě celého týmu. Ono se to ale hned nemusí poznat, protože může existovat i dobrý scénář, tým je dobrý, ale vznikne úplná debilita. Vím, že když něco točí například