Ruští carové drželi po celou svou historii v rukách ohromnou moc, která přichází s ohromnou zemí. Ale řídit takovou zemi může být obtížné, obzvlášť pokud ji zdědíte v době velkých, důležitých světových událostí a změn. Pak Rusko vždy vyžaduje silného a bystrého vládce. Mikuláš II. nebyl ani jedno. Ale byl nejspíš milující otec, což jeho konec dělá o to tragičtějším.
Dědečkovi se říkalo Alexandr II. Osvoboditel, protože zrušil nevolnictví a doslova vyvedl Rusko ze středověku do světla devatenáctého století. Otci se říkalo Alexandr III. Mírotvůrce, protože až na drobné šarvátky s Turky se soustředil na stabilizaci země po reformách svého předchůdce a válčení není zrovna stabilizační prvek. Po nich obou měl Mikuláš II. dostat silnou a stabilní zemi. Zapsat se jako Mikuláš II. Budovatel nebo tak něco… Ale osud tomu nechtěl.
Tragickou nehodou se hned v prvním týdnu své vlády zapsal do myslí svého lidu jako Mikuláš Krvavý… a odtud už to bylo s jeho vládou jenom horší. Dnes v našem podcastu o nejšťavnatějších částech historie probíráme posledního cara Ruského císařství Mikuláše II. a jeho život připomínající antickou tragédii. Tak sluchátka do uší, bude to jízda.
