Takřka 4 tisíce vojáků ze země vycházejícího slunce se v posledním roce 2. světové války dobrovolně přihlásily na sebevražedné mise. Vzniknuvší jednotky kamikaze pojmenovali po „božím větru“, který Japonsko dvakrát zachránil během invazí Mongolů ve 13. století, a jejich piloti byly posledním zoufalým pokusem zastavit postup Spojenců.
V Američanech sebevražedné útoky vyvolaly šok, hrůzu i vztek. Nechápali, proč někdo zahazuje život v již prakticky rozhodnuté válce. Navzdory tomu, že jen asi každý pátý letec kamikaze „trefil“ cíl, zabili Japonci při těchto sebevražedných misích na 7 tisíc spojeneckých námořníků.
Tehdejší piloti bývají srovnáváni s dnešními sebevražednými atentátníky, je třeba ale zmínit jednu zásadní odlišnost. Zatímco současní teroristé zbaběle útočí především na civilisty, Japonci mířili vždy jen na vojenské cíle. Dle dobových záznamů věřili tomu, že čím více spojeneckých lodí zničí, tím méně vzlétne letadel a tím menší nebezpečí bude hrozit jejich nejbližším. Pro sebevražednou misi se tak často nerozhodovali z fanatické nenávisti, jak je jim připisováno.
Nezřídka tomu bylo právě naopak. O tom svědčí i poslední vzkazy některých z nich.
„Kimiko, prosím, odpusť mi načasování mého odchodu. Jen proto, že tě miluji, je mé srdce naplněno touhou ti nepůsobit smutek, alespoň na chvíli. Rozhodně jsem nelhal. Buď veselá a odežeň od sebe veškerou bolest a smutek. Naléhavě tě prosím, abys žila dál plným životem,“ napsal v dopise na rozloučenou poručík Toshio Kuramoto. Ten se snažil do poslední chvíle rozhodnutí stát se pilotem kamikaze utajit. Před svým finálním letem se ale přiznal. Věrná manželka Kimiko mu i tak pomáhala s oblečením uniformy. Navzdory tomu, že byla těhotná. Na začátku roku 1946 pak porodila dítě a holčička dostala jméno Ryoko, jež vybral sám Kuramoto.
„Fukoko, po dlouhou dobu jsi se o mě starala tak dobře, jak jen jsi mohla… Byla jsi mi naprosto mimořádnou manželkou. Lepší než jsem si zasloužil. Jsem ti vděčný. Nikdy jsem nepoznal jinou ženu než tebe. Cítím to tak, že tou jedinou ženou na světě pro mě jsi byla ty,“ napsal Masashi Ohira.
„Cítím, jako by mi mělo prasknout srdce, když vím, jak dlouhý život tě ještě čeká. Prosím, buď silná a šťastná,“ vzkázal manželce Shigeko poručík Haruo Araki. Rovněž Shigeko porodila krátce po válce dítě. Chlapec ale zemřel ještě před dovršením prvního roku věku. „Myslela jsem si, že když se z něj stane poručík, tak budeme moct být spolu. I když budeme bojovat,“ uvedla později.
„Má drahá manželko Mutsue! Jak v tom současném světě, tak v tom budoucím a také v tom dalším, buď prosím mou ženou… Miluji tě víc než kdokoliv jiný. Mutsue, sbohem,“ napsal Nobuaki Fujita, který se kvůli nastávající misi nestihl oženit. Mutsue však splnila jeho přání a po jeho smrti přesvědčila úřady, aby ji s Fujitou sezdaly. Místo ženicha zaujala při ceremonii černobílá fotografie. Mutsue se nikdy znovu nevdala a zůstala svému milému oddaná až do smrti v roce 1993.
