Manželku nutil spát ve sněhu, odvděčila se mu jedem
Koncem srpna 1897 usedla před jihlavským soudem na lavici obžalovaných šestatřicetiletá Kateřina Vondráková. Svůj čin nijak neskrývala. V noci 28. července otrávila arzénem svého muže Jakuba Vondráka. Nyní šlo o to, zda porota uzná vraždu za úkladnou, tedy předem promyšlenou a plánovanou, jak navrhoval státní zástupce, či naopak přiřkne vražednici polehčující okolnosti.
Dopoledne 29. července 1897 se v Telči nemluvilo o ničem jiném – povozník Jakub Vondrák zemřel. Náhle a docela nečekaně. Vše přitom nasvědčovalo faktu, že šlo o smrt násilnou. Zejména pak strašlivé křeče v břišní oblasti, na něž povozník dlouhé hodiny umíral.
Pitva vše potvrdila. Příčinou smrti byla otrava arzénem. Podezření padlo ihned na mužovu manželku – šestatřicetiletou nádenici Kateřinu Vondrákovou. „Neboť manželství její bylo málo šťastným a pro ni znamenalo těch jedenáct let, která strávila s nebožtíkem, hotový očistec. Vondrák byl totiž pijan, neznající než svou náruživost a při tom člověk neobyčejně surový, nebezpečný a násilník, který svou ženu hodnou, přičinlivou a hospodárnou nemilosrdně týral. Nejednou se stalo, že Vondráková ze strachu před surovostí svého muže musila v zimě nocovati ve sněhu. Týrání nejhoršího druhu pak bylo denním údělem Vondrákové,“ uvedla k případu Národní politika.
Není divu, že Vondráková stále častěji myslela na manželovu smrt. A to, co se zkraje jevilo jako šílená a neuskutečnitelná myšlenka, zdálo se jí postupem času nejen možné a proveditelné, ale také zcela oprávněné.
Jenže jak vše uskutečnit?
Rozsudek smrti si podepsal sám Vondrák, když se jednoho dne zmínil před ženou o „jakémsi kamínku“, který má schovaný v malém kufříku, a je to „zatracený, životu nebezpečný neřád“. Kateřina Vondráková správně usoudila, že jde o jed.
Osudná opilcova žízeň
Pak už přišlo pozdní odpoledne 28. července 1897. Vondrák dorazil z Jihlavy, kam ten den vezl nějaké zboží. „Byl jako obyčejně opilý. Sotva dovrávoral do světnice, klesl na postel, kdež záhy tvrdě usnul.“
Jeho žena se rozhodla.
Ano, právě dnes svůj problém s domácím tyranem navždy vyřeší. „Vzala tedy kousek onoho ‚kamínku‘ a připravila si jej na okno. Kolem jedenácté hodiny v noci se Vondrák probudil a mučen žízní, žádal vody. Vondráková vzala sklenici, odešla ven k pumpě, kdež načerpala do půllitrové sklenice vody, do které upustila kousek onoho ‚kamínku‘. Pak podala vodu muži, který ji jedním douškem vypil. Záhy dostavily se příznaky otravy, dávení a po poledni za hrozných bolestí Vondrák skonal.“
Za necelý měsíc se konal soud. Poté, co svědci vylíčili hrubou povahu Vondrákovu i způsob, jakým se svou ženou nakládal, odmítli porotci, že by se konalo o vraždu úkladnou. Soudce pak vyměřil ženě pět let těžkého žaláře. „Odsouzená přijala trest s patrným uspokojením, že to nedopadlo hůře!“ končí svou zprávu Národní politika.
