Oblékl se jako nindža, vzal meč a šel popravit šéfovou. Peklo na pracovišti vyvrcholilo vražděním
Vraždění a hromadné střelby na poštách začaly v USA už v 70. létech. V dalších dekádách se jich nahromadily desítky. V roce 1991 se propuštěný doručovatel Joseph Harris vydal do domu své bývalé šéfové v převleku za ninju se samurajským mečem. Jeho řádění dalo v USA vzniknout frázi popisující náhlý a nevysvětlitelný záchvat zuřivosti: „Going postal“ – „Zuří jako pošťák“.
Poštovní doručovatelé mívali ve Spojených státech prominentní postavení. Za dob osidlování Severní Ameriky byli jedinou spojkou mezi civilizací a předsunutými výspami rančerů, trapperů a zlatokopů. Před příchodem železnice sloužil poštovní dostavník i jako hromadný dopravní prostředek a zprostředkovatel finančních transakcí. Pošťák s brokovnicí na kozlíku zastával funkci doručovatele i osobního strážce pasažérů. K náročnosti a důležitosti úřadu se pojila velká prestiž. Poštovní systém v USA byl založen ještě před vyhlášením nezávislosti v roce 1775 a prvním ředitelem pošt byl jmenován Benjamin Franklin.
Dnešní federální poštovní úřad USPS je na tom s prestiží podstatně hůř. Kongres ho ustanovil v roce 1971 s myšlenkou, že si organizace s půl milionem zaměstnanců na svůj provoz vydělá sama. Víra v moc neviditelné ruky trhu upadla hned vzápětí. Čtyři roky po založení už USPS operovala se ztrátou 1,2 miliardy dolarů. Vedení na to reagovalo propuštěním 55 000 zaměstnanců a zbývajícím zvedlo pracovní kvóty. V obrovských třídírnách dopisů, balíkových centrech i na poštovních úřadech to začalo vřít.
Pošťáci se bouří
Jedním z prvních případů střílení na poštách byl incident ve městě Gasden v Alabamě. V roce 1975 byl doručovatel Floyd Davidson povolán do kanceláře ředitele pošty. Po několika minutách se zpoza dveří ozvaly výstřely a Davidson vzápětí z pošty uprchl s pistolí v ruce. V kanceláři byli nalezen zastřelený ředitel a vedoucí denní směny.
V roce 1980 se na poštách a doručovacích trasách střílelo hned třikrát. V Kalifornii zavraždil zaměstnanec pošty své dva nadřízené. V Texasu zastřelil doručovatel čtyři lidi na své trase a poté spáchal sebevraždu. V New Orleans nejprve pokáraný zaměstnanec probodal své nadřízené pneumatiky u auta, poté přišel do práce s loveckou puškou, ředitelku zastřelil a vážně zranil člena ostrahy.
S ubíhajícími léty série záchvatů vražedné zuřivosti nepolevovala. Spíš naopak. V roce 1986 byl doručovatel v oklahomském Edmondu opakovaně napomínán za špatné pracovní výkony. V srpnu přišel ráno do práce, zamknul za sebou dveře a z brašny vytáhnul dvě automatické pistole. Během následující čtvrthodiny zastřelil oba své nadřízené, dvanáct kolegů a dalších šest vážně zranil. Poté se sám zabil.
Náhoda nebo trend
Podivný trend nemohl uniknout novinářům. Šéfové USPS se proti zprávám, že jejich pracovníci propadají amokům ohrazovali. Tvrdili, že statisticky není počet střílení na poštách nijak vysoký. Incidenty jsou jen viditelnější, protože k nim dochází v jedné exponované firmě s obrovským počtem zaměstnanců.
Kritici poměrů uvnitř státní pošty to ale viděli jinak. Poukazovali na neúnosné nároky, špatné pracovní podmínky, malý počet pracovníků a nízké mzdy zapříčiněné škrty ve federálním rozpočtu. Práce na poště přitom byla pro mnoho zaměstnanců jediným způsobem, jak získat pozici u státní firmy a s ní spojené benefity. I při stále náročnějších podmínkách si proto nemohli dovolit z pošty odejít.
Kam nevybité frustrace vedly dokazuje případ, který se odehrál před 35 lety.
Šílený nindža
Joseph Harris pracoval u USPS jako třídič dopisů v městě Ridgewood ve státu New Jersey. Na jaře roku 1990 začal mít v zaměstnání konflikty. Své nadřízené Carol Ottové opakovaně vyhrožoval násilím, a byl proto propuštěn. V noci na 10. října 1991 si oblékl maskovací oblek a neprůstřelnou vestu. Na hlavu si natáhnul černou kuklu a vyzbrojen samopalem a samurajským mečem se vydal k domu své bývalé šéfové. Carol Ottová ubodal mečem, jejího partnera zastřelil, poté se vydal na poštu, kde zabil další dva zaměstnance. Když budovu oblehla zásahová jednotka, začal po policistech házet vlastnoručně vyrobené bomby. Další výbušniny propojené s nástražným zařízením pak detektivové našli i v jeho domově. Když byl Harris po pětihodinovém obléhání nakonec zatčen, choval se velmi podivně. U soudu tvrdil, že ho ovládá duch bojovníka nindži a byl k vraždám donucen.
Bizarní případ šíleného nindži upoutal k poštovním vraždám další pozornost médií.
Zatímco Harris čekal v cele smrti na vykonání rozsudku, zabíjení pokračovalo. V roce 1993 se v úřadovnách USPS střílelo dokonce dvakrát ve stejný den. Šestého května zabil Larry Jasion tři spolupracovníky v michiganském Dearbornu a poté obrátil zbraň proti sobě. O několik hodin později se v Kalifornii vrátil propuštěný doručovatel Mark Richard Hilburn na poštu a zastřelil bývalého kolegu. V prosinci téhož roku USPS uspořádalo v městě St. Petersburg na Floridě seminář o pracovním stresu a násilí na pracovištích. Místní deník o něm referoval větou: „Sympózium sponzoruje U.S. Postal Service, kde se odehrálo tolik incidentů, že se záchvatům vzteku z nadměrného stresu říká ‚zuří jako pošťák‘“.
Going postal
Fráze „going postal“ se k nelibosti USPS stala pevnou součástí slangové angličtiny a okamžitě pronikla do popkultury. Videoherní firma Running With Scissors ji použila pro název hry, kde postava šíleného pošťáka vraždí vše, co ji přijde pod ruku. Střílečka Postal se pak stala námětem stejnojmenného filmu německého režisérského neumětela Uwe Bolla.
Spisovatel Terry Pratchett frázi použil jako titul jedné z knih ze série Zěměplocha (Jan Kantůrek ji přeložil jako „Zaslaná pošta“). Objevila se v seriálech jako Brooklyn 99 nebo Seinfeld, kde ji v 18. epizodě 4. řady vysvětluje Seinfeldův kamarád Newman. Na otázku, proč se tolik pošťáků vydává do práce se zbraní, ze sebe vychrlí: „Protože pošta se nikdy nezastaví. Dopisy pořád přichází a je jich víc a víc. Nikdy to nepoleví, je to jako lavina! Každý den je hromada větší a větší a větší a ty ji máš třídit, ale čím víc dopisů vytřídíš, tím víc jich přichází. A pak se ti rozbije čtečka kódů a zrovna přichází Vánoce!!!“ Jeden z komentářů pod videem na YouTube k tomu poznamenává: Nepracuju na poště, ale v třídícím centru Amazonu. Na tuhle scénu myslím každý den.
