Nezničitelná ikona Prahy: Češi petřínskou lanovku vždy milovali. Okupanti jí používali jako záchod
Měří pouhých pět set metrů a nepřekonává nijak odlehlý ani nepřístupný terén. Její dopravní význam je minimální. Přesto jsou cestující ochotni čekat na svezení v dlouhé frontě. Petřínská lanovka se stala jedním ze symbolů Prahy. Nejen pro nádherný výhled, který poskytuje, ale také (byť to návštěvník města ne vždy docení) pro dlouhou a dramatickou historii, v níž jí hned několikrát hrozil zánik.
Závěr 19. století přinesl pražské aglomeraci obrovský společenský, ekonomický i kulturní rozvoj. Nebyla to však jen praktická potřeba, ale i touha vyrovnat se největším městům monarchie – Vídni a Budapešti –, což stálo za řadou velkorysých stavebních, dopravních i výstavních projektů.
O tom, nakolik pražská veřejnost pociťovala potřebnost vybudování lanových drah, svědčí článek otištěný 24. července 1884 v Národních listech. „Pešťští krajané naši oživili v Praze zdárnou myšlenku. Navštivše Letnou a Nebozízek spínali ruce podivením, proč že obě tato rozkošná místa posud s dolení Prahou spojena nejsou vhodným prostředkem komunikačním, aby obyvatelstvo Prahy, chtějíc ve zdravém, svěžím vzduchu pokochati se rozhledem na čarokrásné panoráma starobylého města králů českých, nemusilo pachtiti se lezením po příkrých stezkách strmého svahu? K čemuže jsou na světě drátové či řetězové dráhy?“
Poté Národní listy pokračují s odvoláním na slavného německého přírodovědce a cestovatele: „Pro obecenstvo by lanová trať na vrchol Petřína byla najisto dobrodiním neocenitelným. Kdo Prahu s Petřína neviděl, neviděl ji vůbec – praví Humboldt a věru, že každý cizinec i domácí oželel by rád několikakrejcarovou sazbu jízdnou, aby bez únavy a nezpocen dostati se mohl k pobytu a oddechnutí v jednom z nejluznějších koutečků pražských.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
