Skutečný „Indiana Jones“: Muž, který ukázal světu slavné Machu Picchu, byl považován za zloděje
V roce 1911 vyrazil americký profesor Hiram Bingham hledat bájnou metropoli říše starých Inků. Během cesty ho peruánský farmář zavedl na náhorní plošinu, kde se před jeho očima zjevilo město Machu Picchu. Čistě náhodný objev sídla inckých aristokratů Binghama proslavil po celém světě. V Peru mu ale vynesl pověst zloděje a agenta imperialistických doktrín USA.
Když George Lucas a Steven Spielberg tvořili postavu Indiana Jonese, složili ho jako směsici protichůdných povahových rysů. Jejich hrdina vyrůstal v přísně vedené domácnosti a byl úspěšný a respektovaný akademik. Zároveň ale toužil po dobrodružství a neváhal se vydávat na výpravy za artefakty, které jeho kolegové pokládali za pohádkové výmysly. Když na nich uspěl, neváhal tyto artefakty jednoduše sebrat a odvézt do svého muzea, aniž by pomyslel na to, že by měly možná zůstat v zemi svého původu. Rozporuplná postava archeologa-dobrodruha-vykradače hrobek má kupodivu svou reálnou předlohu v osobě Hirama Binghama. Profesora historie proslaveného objevem inckého města Machu Picchu.
Profesor a doktríny
Hiram Bingham se narodil do vážené rodiny misionářů žijící dlouhé generace v Nové Anglii. Očekávalo se od něj, že se stane knězem. Hiram dal ale přednost akademické dráze a po absolvování Harvardu se stal v roce 1907 profesorem latinskoamerické historie na univerzitě v Yale.
Jeho obor byl na začátku 20. století velmi perspektivní. Spojené státy už zhruba 80 let praktikovaly politiku stanovenou takzvanou Monroeovou doktrínou. Ta de facto prohlásila celý Karibik a Latinskou Ameriku za sféru vojenského vlivu USA a legitimizovala převzetí nadvlády nad Havají, Portorikem, Kubou a Panamou. Už tak problematický výnos v roce 1904 vyostřil dodatek prezidenta Theodora Roosevelta, kterým si Spojené státy otevřeně přivlastnily právo zasahovat do vnitřních záležitostí latinskoamerických a karibských států.
Aby USA nebyly vnímány jako novodobí kolonizátoři, bylo ovlivňování politického vývoje nezávislých zemí maskováno takzvanou „dolarovou diplomacií“. Za tímto eufemismem se skrývalo cokoliv od ekonomických partnerství přes financování politiků ochotných spolupracovat s Washingtonem až po navazování vztahů mezi akademiky. Vědecké týmy amerických univerzit proto vyrážely na jih s dostatkem financí, často ale bez patřičné přípravy nebo povědomí, co vlastně jedou hledat. Jednou z takových horkou jehlou spíchnutých expedic byla i peruánská expedice univerzity z Yale vedená Hiramem Binghamem.
Výpravy na jih
Bingham se do Jižní Ameriky vypravil poprvé v roce 1906 a nic zásadního z ní nepřivezl. Nebyl totiž archeolog, geolog, botanik ani antropolog a coby učitel historie neměl pro terénní výzkum praktické dovednosti ani teoretické vzdělání. Cestování po exotických zemích na účet univerzitní pokladny se mu ale zalíbilo, a brzy proto zamířil na jih znovu. Jeho expedice v roce 1911 měla již konkrétní cíl, a to objevit rozvaliny ztracených měst mayské civilizace v Mexiku. Když se mu nepodařilo sehnat potřebná povolení, změnil na poslední chvíli plán a vypravil se namísto toho do Peru. Do této konkrétní země ho mimo jiné vedla i touha zastínit objevitelskou slávu profesorky Annie S. Peck, která v roce 1908 provedla průzkum neprobádaných oblastí peruánských Kordiller završený prvovýstupem na jejich nejvyšší horu Huascaran. Fakt, že je neslavnějším objevitelem žena, navíc sufražetka a feministka chodící na veřejnosti v kalhotách, nedal Hiramu Binghamovi spát.
Objev, který měl Binghamovi zajistit nehynoucí slávu, byl stejně nahodilý jako jeho důvody do Peru vůbec odjet. Primárním cílem expedice bylo nalezení bájné metropole Vitcos, kam se uchýlili inčtí aristokraté v roce 1537, když jejich armádu zmasakrovali conquistadoři Francisca Pizarra.
Během cesty podél řeky Urubamba narazila výprava na farmáře, který jim prozradil, že se jakési rozvaliny nachází na blízké náhorní plošině. Za úplatu se uvolil, že je na místo dovede.
Ztracené město na konci silnice
V Binghamově denících zní cesta velmi dramaticky. Dočtete se v nich, jak se objevitelé prodírali hustým pralesem, než se před nimi stromy rozestoupily a oni spatřili majestátné obrysy kamenných chrámů. Jeho vlastní syn Alfred ale později odhalil, že tatínek v dopisech popisoval cestu úplně jinak. Výprava šla po pohodlné moderní silnici a rozvaliny byly z dálky jasně viditelné.
Mezi místními obyvateli bylo „ztracené město“ dobře známé a několik rodin si v jeho domech dokonce zařídilo pohodlné bydlení. Bingham sám našel na stěně jednoho z chrámů nápis „Lizarraga 1902“. Zanechal ho zde už devět let před tím peruánský farmář a cestovatel Augustín Lizarraga.
Okolnosti slavného objevu byly i pro samotného Binghama tak fádní, že jim evidentně nepřikládal nijak velký význam. Do poznámek si zapsal: „Machu Picchu objeveno Agustínem Lizarragou. Hezké rozvaliny – mnohem lepší než v Choquequirau. Budovy, ulice, schodiště. Jemně opracovaný kámen.“ Poté si nakreslil zběžný náčrtek půdorysu města, pořídil několik fotografií a vyrazil dál za vytouženým městem Vitcos. Až když po návratu vzbudily jeho zběžně pořízené fotografie rozruch, začal svůj náhodný „objev“ všemožně zveličovat.
Machu Picchu bylo elegantní, ale nijak významné město užívané inckou aristokracií a také jako útočiště v zimních měsících, kdy byla ve výše položeném hlavním městě Cuzco příliš velká zima. Bingham ho ve svých početných rozhovorech a publikacích postupně označil za rodiště prvního Inky, pohřebiště inckých vladařů i hlavní město celého impéria. Měnil také jeho stáří. Poměrně nové sídlo z poloviny 15. století neváhal prohlásit za prastarou mytickou metropoli Tampu-tocco zmiňovanou v inckých bájích jako rodiště prvních lidí.
Archeologové, nebo vykradači hrobek?
Aby svou nenadále nabytou slávu patřičně využil, začal Bingham okamžitě plánovat novou výpravu do Peru. Tentokrát měla být podpořená společností National Geographic a zaštítěná exkluzivním kontraktem na provádění vykopávek. Ten s peruánským prezidentem Augustem Leguíou dohodl přímo americký prezident Howard Taft. Ještě před zahájením expedice v roce 1912 však Leguíu vystřídal na prezidentském postu nově zvolený Guillermo Billinghurst. Ten byl spolupráci s USA nakloněn podstatně méně. Během prací v Machu Picchu zastihlo Binghama oznámení, že jeho kontrakt byl zrušen a má pouze povoleno dokončit již započaté vykopávky. Z plánovaného triumfálního návratu do USA se tím pádem stal takřka útěk. Namísto vysněných artefaktů incké říše, z nichž chtěl Bingham v Yale vystavět novou expozici, s sebou vezl asi stovku beden s kostmi a úlomky keramiky. I ty se měly stát předmětem takřka sto let trvajícího sporu mezi Peru a USA.
I přes neúspěch výpravy se z Binghama stala mezinárodní celebrita. National Geographic věnoval celé speciální číslo jen jemu a „jeho“ Machu Picchu. Oslavovaný objevitel se všemožně snažil o uspořádání další výpravy do Peru. Jeho expedice do Machu Picchu v roce 1914 ale skončila opět soudním zákazem vykopávek. Přímo na místě ho navíc navštívila skupina ozbrojených mužů a obvinila ho, že z Peru pašuje do USA nalezené zlaté poklady. Profesor musel nakonec vykopávky opustit a i výsledky jeho druhé výpravy zůstaly daleko za očekáváním.
Sever proti Jihu
Zklamaní akademikové začali útočit na peruánskou vládu a obviňovali ji, že bezdůvodně brání vědeckému výzkumu. Časopis Yale Daily News neváhal v říjnu 1915 otisknout článek, kde se psalo: „Úřady v Cuzcu se úspěšně zařadily na stejnou intelektuální úroveň s šamany v Kongu, kteří varují domorodce před zhoubnými kouzly bílých mužů.“
Představitelé Peru na oplátku Binghama označovali za zloděje a agenta imperialistické Monroeovy doktríny. Na Binghamovu obranu je potřeba uvést, že sám doktrínu vždy odsuzoval a její kritice věnoval celou knihu.
Nálepky vykradače hrobek se však nezbavil, a na Peru proto na dlouhá léta zanevřel. Vrátil se sem až v roce 1948. Bingham byl novou peruánskou administrativou oslavován jako hrdina objevitel. Cesta spojující Machu Picchu s nedalekým městem Aguas Calientes byla na jeho počest pojmenována Hiram Bingham Highway.
Návrat domů
Konečné dohry se celá kauza dočkala až o sto let později. V roce 2000 se peruánská vláda začala soudně domáhat navrácení Binghamových vykopávek. Kampaň postupně přerostla do masových demonstrací, apelů u prezidenta Obamy i papeže Benedicta XVI. Nakonec bylo dosaženo dohody, že se Yale artefaktů vzdá za podmínky, že jim bude věnováno muzeum v Cuzcu. V bývalé metropoli incké říše byla expozice otevřena 24. července 2011 při příležitosti 100. výročí první Binghamovy výpravy.
