Karel Reisz: Nejvlivnější český režisér, o němž jste pravděpodobně nikdy neslyšeli

Česká nová filmová vlna patří k nejoriginálnějším scénám bouřlivé dekády 60. let. Kvůli stínu železné opony o ní však svět příliš neví a z tvůrců do světa prorazil jen Miloš Forman díky emigraci do USA. Ještě před ním však dění ve světě filmu ovlivňoval jiný český rodák, bez jehož vlivu by moderní kinematografie možná vypadala úplně jinak.

Wintonovo dítě

Karel Reisz se narodil 21. července 1926 v Ostravě do dobře situované právnické rodiny. Kvůli židovskému původu se jeho rodiče dostali na seznamy občanů určených k odsunu do terezínského ghetta. Malého Karla zachránil před transportem Nicholas Winton, který ho spolu s dalšími sedmi stovkami dětí odvezl do Anglie. S rodiči se Karel Reisz už nikdy neshledal.

V Anglii Karel docházel do internátní školy a ještě před koncem války stihl narukovat k českým jednotkám letců RAF. Po válce měl možnost vrátit se do Československa. Když se však dozvěděl, že rodina i příbuzní zahynuli v Osvětimi, rozhodl se usadit v Anglii. V Cambridgi nejprve vystudoval obor biochemie, dva roky poté pracoval jako učitel na základní škole v Londýně. Jeho velkou vášní byl film, který tehdy v Británii skomíral. Oficiální tvorbu ovládala monopolní BBC. Scénáře posuzovaly komise obsazené zapšklými strážci konzervativní morálky. Na financování moderních experimentů nebylo ve válkou vyčerpané ekonomice dostatek prostředků. Skupina mladých levicově zaměřených intelektuálů se rozhodla neutěšenou situaci změnit.

Rozhněvaní mladí filmaři

Než Karel Reisz zasedl do režisérského křesla, věnoval se řadu let filmové teorii. Přestože byl ryzí samouk, stal se vyhledávaným recenzentem a autorem odborných článků v časopisech jako Sight And Sound nebo Sequence, kde zastával i funkci editora. Podílel se také na dodnes studované učebnici Technika filmového střihu a pracoval jako první programový ředitel kina Britského filmového institutu National Film Theatre (dnes působí pod názvem BFI Southbank).

Vlastní tvůrčí ambice začal Karel Reisz realizovat v žánru autorského dokumentu, který se všude ve světě stal předvojem nové vlny moderní kinematografie. Krátké filmy financoval z vlastních prostředků, malých grantů Britského filmového institutu a sponzorských příspěvků automobilky Ford, kde pracoval v reklamním oddělení. Jeho kolegy a spolutvůrci byly budoucí velké postavy britského a světového filmu jako Lindsay Anderson, Tony Richardson, Walter Lassally nebo John Fletcher. V zápalu radikálního mládí nikdo z nich nemyslel na sošky Oscarů, které za svou tvorbu postupně nasbírali. Hlavním mottem pro ně byl experiment. Používali nové ruční 16mm kamery, vyhýbali se mluveným komentářům, ignorovali synchronizaci zvuku s obrazem, prováděli pokusy s neobvyklými technikami záběrů, kompozice a střihu.

Free Cinema

Radikální tvorba mladých filmařů byla často důsledkem nedostatku financí – zařízení na nahrávání dialogů či synchronizovaného zvuku si zkrátka nemohli dovolit. Hlavní hybnou silou jejich filmů ale byla snaha zachytit autentickou podobu tehdejší Británie, kde se proti konzervativní vládě a zatuchlým morálním konvencím začala zvedat vlna kritiky vedená generací mladých levicově zaměřených umělců.

Komunita britských Angry Young Men (Rozhněvaných mladých mužů) svou stopu zanechala především v literatuře a divadle. Její méně známou, ale neméně vlivnou filmovou odnoží byl seriál projekcí autorských dokumentů a experimentálních filmů nazvaný Free Cinema (Svobodná kinematografie). V kině Filmového institutu ji pořádal právě Karel Reisz, který do série přispěl dvěma snímky. Momma Don't Allow (Máma to nedovolí) natáčel s kamarádem a budoucím oscarovým režisérem Tonym Richardsonem v jazzovém klubu. Takřka celovečerní (52 minut dlouhý) dokument We Are the Lambeth Boys (Jsme kluci z Lambethu) sleduje život členů klubu mládeže v jižním Londýně.

První filmy

Série Free Cinema skončila v roce 1959 a už o rok později Karel Reisz debutoval se svým prvním hraným počinem. Film Saturday Night and Sunday Morning (V sobotu večer, v neděli ráno) je u nás známý spíš jako rekvizita skeče Felixe Holzmanna. V Británii byl však ve své době přelomovým dílem. Adaptace kontroverzního románu Alana Sillitoea popisuje monotónní život dělníka Arthura Seatona (ztvárnil ho budoucí slavný herec Albert Finney – Hercule Poirot z Vraždy v Orient Expresu). Ubíjející nudu tovární práce si Seaton kompenzuje alkoholem a aférami s vdanými paničkami, což v upjaté britské spolčenosti vzbudilo menší skandál. Navzdory malému rozpočtu a absenci zavedených hereckých jmen se ale film dočkal úspěchu u diváků i chvály kritiky. Získal dokonce cenu Britské filmové a televizní asociace BAFTA za nejlepší film roku.

Finney hrál i v druhém Reiszově filmu, thrilleru Night Must Fall (Noc musí padnout) o vraždícím psychopatovi uchovávajícím hlavy svých obětí v krabicích od klobouků. Ve třetím snímku Morgan: A Suitable Case for Treatment (Morgan, případ zralý k léčení) hraje hlavní roli budoucí král britských záporáků David Warner proslavený filmy jako Titanic, Planeta opic nebo Přichází Satan. Reisz se v těchto filmech už pomalu odkláněl od radikálního modernismu Nové vlny a piloval vlastní filmařský jazyk, který ho měl proslavit v Hollywoodu.

Kariéra v Hollywoodu

Do USA začal Karel Reisz dojíždět v 70. letech. V roce 1974 zde debutoval temným dramatem Gambler o profesorovi literatury závislém na hazardu, který je nucen unikat před brutálními vymahači dluhů. Hlavní roli ztvárnil James Caan proslavený filmy jako „Kmotr“ nebo „Misery nechce zemřít“. Osudy hrdinů dotlačených okolnostmi na okraj společnosti se zabývaly i jeho další filmy. Dog Soldiers (Psí vojáci) s Nickem Noltem sleduje osudy drogově závislého veterána vietnamské války. The French Lieutenant's Woman (Francouzova milenka) se zabývá důsledky odpírané lásky a potlačované sexuality. Sweet Dreams (Sladké sny) s Jessicou Lange v hlavní roli popisuje nešťastný život ambiciózní zpěvačky toužící zároveň po klidném domácím životě. Jeho filmy byly ve své době velmi oceňované. Francouzova milenka byla nominována na pět Oscarů a jedenáct cen BAFTA, Meryl Streep, která si v dramatu zahrála svou první hlavní roli, za ni dostala Zlatý glóbus.

Do rodné země Karla Reisze jeho sláva příliš nedoléhala. Jeho filmy se sice v naší distribuci promítaly, a Reisz byl dokonce v roce 1964 členem poroty Karlovarského filmového festivalu. Málokdo ale věděl, že je režisér Francouzovy milenky původem Ostravák, přestože se on sám ke svému původu vždy hlásil. Nebýt Holzmanova skeče, kde si popletený pán kupuje vstupenky na sobotu večer a neděli ráno, nezbyla by po jednom z nejslavnějších režisérů českého původu v tuzemské popkultuře ani památka.

Poslední film Everybody Wins (Každý vyhrává) natočil Karel Reisz v roce 1990. Vrátil se v něm svým způsobem ke svým kořenům. Zpracovává totiž příběh skutečného kriminálního případu, který už v roce 1978 použil jako předlohu televizního snímku A Death in Canaan (Smrt v Canaanu) Tony Richardson － Reiszův kolega z hnutí Free Cinema.

Divadlo a dědictví

Poslední dekádu svého života zasvětil Karel Reisz divadlu. Usadil se natrvalo v Británii, kde žil se svou druhou ženou, oscarovou herečkou Betsy Blair a třemi syny z prvního manželství. V Londýně, Dublinu a Paříži režíroval řadu oceňovaných inscenací Harolda Pintera a Samuela Becketta. Hry irského absurdního dramatika zpracovával i pro britskou televizi. Premiéru jeho inscenace Akt beze slov uvedla BBC v roce 2001. Rok nato Karel Reisz zemřel.

Kreativní tvorbu po otci převzali jeho synové. Matthew se věnuje žurnalistice, Barney je vlivný producent stojící za projekty jako Black Mirror nebo Elizabeth. Toby Reisz je filmový režisér. Vidět ho můžete ale i jako protagonistu filmu dokumentaristky Petry Všelichové Karel Reisz: Ten filmový život, ve kterém se vrací do Ostravy a pátrá po kořenech svého známého i neznámého otce.