Jefim Fištejn: Úder na Írán nebyl debakl, ale geniální tah. Trump ovládl světový trh s ropou

Byl americký zásah v Íránu za éry Donalda Trumpa skutečně geopolitickým selháním? Nenechte se mýlit. Ve skutečnosti šlo podle Jefima Fištejna o kalkulovaný tah, který měl za cíl dominanci na světovém trhu s ropou.

Každý čtenář seriózních novin ví, že v souboji Spojených států s lidovým islamistickým režimem Íránu vláda zlopověstného prezidenta Trumpa utrpěla hanebnou porážku. Ostatně jinak to ani nemohlo dopadnout, poněvadž žádné počínání tohoto politika, který je celému světu k smíchu, nemůže skončit jinak než bídně. 

Mýtus o americkém debaklu a realita íránského jaderného programu

Znalci regionu již před začátkem válečného dobrodružství upozorňovali na to, že zabití ajatolláha Alího Chámeneího povede leda tak k tomu, že se k moci dostane vůdce ještě mnohem krutější a bezohlednější než on, proces vývoje íránského jaderného programu bude tak jen urychlen, a navíc předpokládaná blokáda Hormuzského průlivu rozkolísá světový trh s ropou a vyvolá na něm cenový šok, pro Západ velice škodlivý. Všechna tato tvrzení berte, prosím, s mírným pousmáním, jelikož prozrazují pouze míru nepochopení reality.

Dovolená v Hormuzu: Emiráty hlásí rekordy v turismu, Češi se však stále bojí

Zajímavosti

První část vyslovené obavy, i když je mimořádně rozšířená, je značně kuriózní. Často se vyskytuje také v souvislosti s osobností ruského diktátora Putina – v tom smyslu, že s kritikou tohoto autoritáře je lépe šetřit, protože nevíme, zdali v případě jeho odstranění nepřijde na jeho místo nějaký vládce mnohem horší a drsnější nežli on. Je to obava zcela lichá: podobných případů je v dějinách poskrovnu, zato je přehršle případů opačných, kdy po politických mrazících přicházela obleva. Ovšem po krátkém tání opět přituhovalo. Taková je zákonitost ruského politického cyklu, na němž příkrost naší kritiky Putina mnoho nemění. 

Co se týče vývoje atomové bomby v Íránu, ten se přece nezastavil nikdy. Usilovaly o to všechny islamistické vlády v posledním půlstoletí. Obohacoval se uran, hromadily se jeho zásoby tak, že už stačily na výrobu tuctu atomových hlavic. Svižně běžel program vývoje raketových nosičů. Čas od času byl celý proces pozdržen zásahem izraelského Mosadu, který část íránských vědců a vývojářů fyzicky zlikvidoval. Sotva si lze představit teheránskou vládu, která by mohla udělat ještě víc pro nastolení jaderného pekla ve světě. 

Změna režimu nebyla cílem: Trump vsadil na venezuelský scénář

Že teokratický režim nepadl hned pod údery amerických a izraelských bombardérů, rovněž nesvědčí o jeho kromobyčejné pevnosti, natož o slavném vítězství nad útočníky. Výměna režimu totiž nikdy nebyla deklarovaným cílem operace a málokdy je proveditelná bez pozemního vpádu. Ze vzduchu, bez masivní podpory obyvatelstva se nový společenský řád dosadit nedá. Ostatně k mé osobní nelibosti americký prezident nikdy deklarativně neusiloval o změnu státního zřízení v Íránu. Spíše mu šlo o zopakování vcelku úspěšného venezuelského scénáře: oslabit režim, odstranit jeho klíčové osobnosti a korumpovat ostatní činitele tak, aby prováděli pro Ameriku přijatelnou politiku, aniž by se porušily základní instituce moci. 

To je pravý důvod, proč Trump nepodpořil íránské monarchisty v čele s dědicem trůnu šáhem Rezou Pahlavím. Ti by chtěli zgruntu změnit ústavní řád země, zatímco americké záměry tak daleko nesahaly. Nelze tedy mluvit o debaklu plánů, které vůbec neexistovaly. Cíle, které byly reálně vytyčeny, a sice oslabení vojensko-průmyslového potenciálu radikálního režimu, dlouhodobé poškození, možná i trvalé zastavení jaderného programu, byly v zásadě naplněny. Pokračující blokáda jen posiluje počáteční úspěch. Každý, kdo zná situaci uvnitř Íránu, musí uznat, že vítězství takto rozhodně nevypadá. 

Pak by byla sotva představitelná situace, kdy by stávající prezident vítězné mocnosti úpěnlivě prosil poraženého o obnovení mírových jednání v duchu červnového memoranda. A právě to se stalo. A na poníženou supliku Pezeškijána americký prezident v bohorovné pýše nereagoval vůbec. Protože viděl cíl svých činů jinde než jen na povrchu událostí.

Ropa na prvním místě: Jak blokáda Hormuzského průlivu pomohla USA

V předvečer války totiž Americe hrozilo, že ztratí část svého vlivu na ropném a plynovém trhu. Zcela v intencích sloganu „Udělejme Ameriku znovu velkou“ Donald Trump viděl zájem Spojených států především v zajištění americké hegemonie na trzích, kde již Číňané začínali nebezpečně vystrkovat růžky. V té době spěla ke konci tzv. „břidlicová revoluce“, která popostrčila Spojené státy na přední místo v těžbě surové ropy ve světě. Země nutně potřebovala novátorské těžební projekty, ježto analytici sborově věštili nadcházející kolaps cen pohonných hmot kvůli jejich nadvýrobě a přemíře zásob. A očekávání cenového propadu je špatným stimulem pro investování do těžby ropy a plynu, kde v rentabilitu investic lze doufat nejdříve za takových pět až deset let. 

Trump postrádal v konfliktu s Íránem jasnou strategii. Vysokou cenu za to zaplatil svět i Češi

Komentáře

V takovém světle pochmurná varování znalců před hrozící blokádou Hormuzského průlivu zněla uším velkých amerických olejářů jako sladká hudba budoucnosti. Věděli, že co je pro jiné smůla, je pro ně trefa do černého. Věděl to i Trump, kterému zájmy amerických velkoprůmyslníků nikdy nebyly cizí. Tato okolnost spíše než poňoukání Izraelců uspíšila jeho rozhodnutí o zahájení vojenské operace. Ve výsledku velcí producenti ropy jak z Íránu, tak z konkurenčních arabských zemí byli zamčeni v Perském zálivu na sedm západů a jejich vývoz energetických surovin spadl o polovinu, zatímco ropné tankery důležitých dovozců byly přesměrovány k břehům Louisiany. 

Nová rovnováha sil na světovém trhu s energiemi

Přitom ceny za barel poskočily do míry, která umožňuje bankám a fondům opět hojně investovat do geologického průzkumu a nových vrtů, což okamžitě vedlo k oživení ropného průmyslu Spojených států. Arabští šejchové, sultánové a emírové se chtě nechtě museli smířit s tím, že už nebudou mít – skrze OPEC nebo jiný spolek kartelového typu – rozhodující vliv na světový ropný a plynový trh. Ten se dostal pod nesporné područí Spojených států. Převzetí značné části těžebních a zpracujících kapacit Venezuely jen zpečetilo neuvěřitelnou americkou dominanci v této oblasti.

Na tom nic nemění žabomyší posuňky a pokusy arabských a jiných blízkovýchodních zemí spolčovat se do nějakých pofiderních vojenských bloků. Jsou to jevy povětšině jepičí a pomíjivé. Hlavním a nepomíjivým výsledkem Trumpova zásahu v Íránu zůstane tato radikální změna poměru sil na světovém ropném a plynovém trhu.