Před 50 lety padla první „desítka“ v historii gymnastiky. Za výkonem Nadii Comăneci stály brutální metody
Na Olympiádě v Montrealu 1976 dostala za perfektní výkon na bradlech Nadia Comăneci jako první gymnastka v historii známku 10. Jak se později ukázalo, za rumunským gymnastickým zázrakem bohužel stály brutální metody trenéra národního týmu. Béla Karolyi v nich pokračoval i po emigraci do USA, kde se stal strůjcem vzestupu amerických gymnastek. Jeho odkaz dodnes zastiňují obvinění ze systematické šikany i podílu na kauze dlouhodobého sexuálního zneužívání sportovkyň.
Každá sportovní disciplína má ve své historii závodníka, který ji povýšil na celosvětový fenomén. Box má svého Muhammada Aliho, maraton Abebe Bikilu, fotbal Pelého, střelba z pistole tureckého elegána Yusufa Dikeçe. Sportovní gymnastika našla svou ikonu v roce 1976, kdy na olympiádě v Montrealu naskočila na bradla mladičká Nadia Comăneci. Když po dvaceti vteřinách zvedla po perfektním doskoku ruce, objevilo se na tabuli s hodnocením číslo 1.00. Digitální ukazatel měl tehdy pouze tři políčka, protože konstruktéři nepočítali s tím, že by se na něm měla objevit desítka. Nadia to dokázala jako první gymnastka v olympijské historii. Do konce gymnastického turnaje nasbírala desítek dalších šest.
Nadia si Securitatea
Rumunské gymnastce bylo v okamžiku jejího triumfu pouhých 14 let. Ve světě sportu už ale platila za fenomén. S cvičením začala už v mateřské školce v rodném Onęsti – provinčním městě na východním podhůří Karpat. V osmi letech začala docházet do gymnastické školy, v devíti vyhrála jako nejmladší závodnice v historii titul mistryně Rumunska. Ve třinácti už přiváděla suverénně bezchybnými výkony k zoufalství soupeřky na mistrovství Evropy.
Triumf na Olympiádě v Montrealu, odkud si přivezla tři zlaté medaile, udělal z mladé Rumunky mezinárodní senzaci. Během jediného týdne se objevila na titulních stránkách časopisů Sports Illustrated, Time a Newsweek a její život se od základů změnil. Být světoznámou celebritou totiž v rodném Rumunsku znamenalo stát se součástí státní propagandy. Pro Nadiu se život pod drobnohledem státního aparátu začal odvíjet hned po příletu z Olympiády, kdy ji osobně přivítal diktátor Nicolae Ceaușescu a udělil jí řád Hrdiny socialistické práce. Zároveň mladou gymnastku zařadil na seznam nejsledovanějších osob obávané rumunské tajné policie Securitate.
Náhled do života Nadii Comăneci poskytuje kniha rumunského historika Stejărela Olaru „Nadia si Securitatea“ (Nadia a tajná policie). Díky přístupu do kdysi tajných archivů byl schopen zrekonstruovat metody, kterými agenti Securitate drželi gymnastku pod přísnou kontrolou. Na sportovkyni s krycím označením „Corina“ donášeli její trenéři, lékaři, úředníci gymnastické federace. Do sledování byl dokonce zapojen i týmový choreograf a jeho klavírista. Kvůli paranoidním strachu, že národní hrdinka a sportovní ambasadorka uteče do zahraničí, jí v roce 1985 úplně zakázali cestovat na západ a soutěžit směla pouze ve spřátelených zemích socialistického bloku. Život za mřížemi komunistické diktatury nebyl pro dospívající sportovkyni ničím novým. Gymnastická škola, kde od útlého mládí v podstatě žila, se svým režimem od vězení příliš nelišila.
Béla a Marta
Neomezenými vládci tréninkového centra rumunských gymnastek byla manželská dvojice Béla a Marta Karolyi. Popisu jejich metod věnuje Stejărela Olaru velký prostor a není to nijak snadné čtení. V Károlyiově škole mělo být běžné bití, vulgární nadávky, vyhrožování, psychické i fyzické týrání. Gymnastky byly nuceny trénovat a závodit i během zranění a chronické únavě z přetrénovaní. Byla jim odepírána lékařská péče a naprosto standardní metodou bylo dlouhodobé hladovění. Olaru popisuje, že vyhladovělé dívky kradly přes hrozbu tvrdých trestů jídlo z kuchyně a schovávaly ho do lemů závěsů. Když se jim lup nepodařil, jedly alespoň zubní pastu a pily vodu ze záchodových mís. Aby u nich trenér vypěstoval psychickou odolnost, jedl před hladovějícími dívkami bifteky. Řada chovankyň si kvůli brutálnímu režimu vypěstovala anorexii a bulimii. Když přes veškeré týrání nedosáhly předepsané váhy, trenér na ně před ostatními dívkami křičel, že jsou „prasata“ a „tlusté krávy“.
Když Olaruova kniha vyšla v angličtině, byl Karolyi požádán o vyjádření k popisům jeho tréninkových metod. „Moje gymnastky jsou nejlépe připravené na světě. A vyhrávají. To je vše, na čem záleží“, zněla jeho odpověď. Z dnešního pohledu je snad pochopitelné, že týrání svěřenkyň toleroval pověstně krutý režim komunistického Rumunska. Paradoxní je, že Karolyimu stejná trenérská filozofie vynesla slávu a uznání i v jeho nové domovině – USA.
Sedm statečných a stovky zneužitých
Karolyi se k útěku na západ rozhodl v roce 1980, když se na olympiádě v Moskvě odvážil nařknout rozhodčí z nadržování sovětským gymnastkám. Kritika Sovětského svazu se v Rumunsku neodpouštěla ani režimním prominentům, a nad Bélou s Martou se začala stahovat temná mračna. O rok později se proto manželé rozhodli zůstat v USA, kde byli na gymnastickém turnaji. Usadili se v Texasu, Karolyi využil pověst „trenéra Nadii“ a s pomocí investic místních byznysmenů si v Houstonu otevřel gymnastickou školu. Své mecenáše nezklamal. Jeho první svěřenkyně Mary Lou Retton si v roce 1984 odvezla z Letních olympijských her v Los Angeles pět medailí, jako první Američanka v historii získala zlato ve víceboji a v soutěži týmů získaly USA stříbro. Výkonnost amerických gymnastek potom stabilně rostla. Na Olympiádu v Atlantě 1996 už Karolyi přivezl sedmičlenný tým, jehož výkony mu vysloužily přezdívku „Sedm statečných“. Američanky poprvé v historii získaly týmové zlato (na nebojkotovaných hrách). Sám trenér se stal doslova hrdinou, když přesvědčil vážně zraněnou Kerri Strug k závěrečnému pokusu v přeskoku a přinesl ji pak na defilé na stupních vítězů v náručí.
Status trenérské celebrity Karolyi obratně využil k vyjednávání o zřízení celoamerického Elitního gymnastického programu. Jeho metody ale již začaly prosakovat na veřejnost, sebestřednost a neústupná povaha proti němu obrátila zbytek trenérské komunity. Po Olympiádě v roce 2000 byl z funkce sesazen. Na postu šéftrenéra ho vystřídala jeho žena Marta, která byla sice přístupnější domluvám, její metody a nároky si ale s manželovými v ničem nezadaly.
Manželé Karolyiovi dokázali v USA zopakovat svůj úspěch z Rumunska a ze zdejší skomírající gymnastiky vytvořili neporazitelnou supervelmoc. Americké gymnastky přivezly zlato z každé ze šesti posledních Olympiád a od roku 1992 jejich družstvo nikdy nechybělo na stupních vítězů. Jak se ukázalo, úspěchy byly draze vykoupené. V roce 2017 byl zatčen sportovní lékař Larry Nassar, který v gymnastickém týmu působil celých 18 let. Za tu dobu sexuálně zneužil stovky svěřenkyň a byl nakonec odsouzen ke 175 letům vězení. Podle výpovědí gymnastek o jeho zločinech věděla jak gymnastická federace USA, tak manželé Karolyiovi.
Pád do síně slávy
Trenérské duo jakékoliv vědomí o zneužívání svěřenkyň popřelo. Stín zločinu na nich ale zůstal, především proto, že se systematické sexuální násilí odehrávalo ve velké míře v areálu jejich texaského tréninkového centra. Je až bizarní, že sem nejvyšší gymnastická asociace Spojených států léta po odhalení skandálu stále posílala stovky sportovců a sportovkyň, a dokonce plánovala areál převzít. V roce 2018 proti tomu veřejně vystoupila gymnastka Simone Biles. Pod vlivem její kritiky federace plánovanou koupi zrušila. Manželé Karolyiovi ji obratem zažalovali.
Nadia Comăneci se po většinu své kariéry k metodám svých trenérů nevyjadřovala. I ona emigrovala v roce 1989 do USA, těsně před tím, než Ceaușescův režim v Rumunsku smetla krvavá revoluce. Mnohonásobná mistryně světa a držitelka devíti olympijských medailí byla v roce 1993 uvedena jako druhá žena v historii do Mezinárodní gymnastické síně slávy. O čtyři roky později do ní přibyl i Béla Karolyi.
