Vražda, gangy a krvavá pomsta: Po 30 letech padl verdikt nad mužem, který poslal na smrt rappera Tupaca
- Duane „Keffe D“ Davis byl shledán vinným v kauze vraždy Tupaca Shakura, k níž došlo v průběhu vyhrocené rivality mezi hiphopovými scénami východního a západního pobřeží USA.
- Konflikt mezi studii Bad Boy Records a Death Row Records eskaloval od útočných skladeb až k přímé účasti organizovaného zločinu a pouličních gangů.
- Tragické období 90. let vyvrcholilo zastřelením Tupaca Shakura v roce 1996 a neobjasněnou vraždou Biggieho Smallse o šest měsíců později.
Před 30 lety vyeskaloval spor mezi hiphopovou scénou na západním a východním pobřeží USA do otevřeného násilí. Nejprominentnější oběti byli rappeři Tupac Shakur a Christopher Wallace přezdívaný Biggie Smalls. Zatímco zabití Smallse čeká dodnes na objasnění, v kauze vraždy Tupaca Shakura byl právě v těchto dnech shledán vinným Duane „Keffe D“ Davis. Vůdce comptonské frakce gangu Crips se ke zločinu dlouhou dobu otevřeně hlásil, a psal o něm dokonce i ve svých memoárech. Rozsudek proto vzbudil dohady, proč policie s obviněním tak dlouho otálela.
Prostředí hiphopu bylo propojené s podsvětím už od konce 80. let, kdy se nový hudební styl vynořil z undergroundu newyorských afroamerických komunit. Devadesátá léta byla i okamžikem, kdy se v něm objevily dvě markantně rozdílné scény. Na východním pobřeží formovali hiphop producenti navazující na jeho taneční a hudební kořeny. Jejich skladby byly složitými kolážemi desítek samplů a texty často připomínaly moderní básně. Mladší scéna na západním pobřeží oproti tomu vyznávala zvukově čistší „g-funk“ a přímočaré texty oslavující život pouličních gangů.
East Coast vs. West Coast
Jak se ukázalo, „gangsta rap“ z pacifického pobřeží rezonoval u posluchačů daleko silněji než básníci před mikrofonem. Netrvalo proto dlouho a texty o prostředí, kde má pravdu jenom bouchačka, začaly dominovat i na východním pobřeží. Vlajkovou lodí nové generace newyorských ostrých hochů se stalo studio Bad Boy Records. Založil ho producent, rapper a nedávno odsouzený sexuální násilník Sean „Puff Daddy“ Combs. Jeho hlavní hvězdou se stal The Notorious B.I.G. jinak známý jako Biggie Smalls, občanským jménem Christopher Wallace. Scénu na západním pobřeží pak ovládalo studio Death Row Records. Šéfproducenti Suge Knight a Dr. Dre zde kočírovali celou hiphopovu stáj ověnčenou zlatými a platinovými deskami. Největší sláva a peníze jim ale plynuly z nahrávek Tupaca Shakura.
Obě scény rozdělené historií, estetikou a 4 tisíci kilometry severoamerické pevniny spolu zpočátku dokázaly koexistovat. I hlavní hvězdy Biggie a Tupac byli přátelé, a dokonce spolu absolvovali několik nahrávacích frekvencí. Zvyk dojíždět za producenty a beatmakery na opačné pobřeží byl ostatně zcela běžný. Byl i důvodem, proč se Tupac Shakur ocitl 30. listopadu 1994 v newyorských Quad Recording Studios. Dodnes není přesně známo, co se zde odehrálo. Rozhořčený Tupac tvrdil, že byl napaden, okraden a postřelen. Navíc obvinil Biggieho Smallse a Puffa Daddyho Combse, že o zločinu věděli, nebo ho dokonce iniciovali. Smalls a Combs osudného večera opravdu byli ve stejné budově. Oba ale vehementně popřeli, že by s přepadením měli cokoliv společného.
Slovní přestřelka
Nějakou dobu existovala naděje, že horké hlavy vychladnou. Hiphop ale v polovině 90. let zažíval raketový vzestup popularity a do dříve okrajové scény se valily obrovské sumy peněz. Objevit mezi stovkami ambiciózních nováčků budoucí hvězdu a upsat ji pro své studio znamenalo vydělat během pár měsíců miliony dolarů. Šéfové západního a východního prostředí se proto pustili do přetahované o nové talenty způsobem, který jim byl nejvlastnější. Nahráváním „diss tracků“, které měly rivaly zesměšnit.
První výstřel, tehdy ještě symbolický, vyslal Biggie Smalls se skladbou „Who Shot Ya?“ (Kdo tě střelil?). Text nikoho přímo nejmenuje. Je ale plný narážek zesměšňujících Tupacovo postřelení, hudba je navíc samplovaná ze skladby „I'm Afraid the Masquerade Is Over“. Tupac na ni odpověděl až neuvěřitelně agresivním „Hit 'Em Up“ (Sejmi je). Příval vulgarit a urážek adresovaných přímo na Biggieho Smallse a studio Bad Boy Records mezi oběma scénami vyhloubil nepřekročitelný příkop. Rivalita obnovila dávno zapomenuté křivdy a spory. Do nahrávacích kontraktů začaly zasahovat frakce organizovaného zločinu – především nesmiřitelných gangů Crips a Bloods. Bylo jen otázkou času, kdy slovní přestřelky přerostou ve střelbu opravdovou.
Noc, kdy zemřel hiphop
Atmosféru potlačovaného násilí v zákulisí amerického hiphopu asi nejlépe ilustruje nálada na předávání hudebních cen Source Awards v roce 1995. Jeviště v newyorské Madison Square Garden bylo nabité nejvlivnějšími producenty z obou pobřeží, rappery i předními členy gangů. Bubeník a producent Questlove slavnostní večer popisuje jako „Noc, kdy zemřel hiphop“ a v rozhovorech vzpomíná, že se doslova bál o život. Když došlo na vyhlašování hlavní ceny o nejlepšího producenta, začal se prý pro jistotu sunout k východu.
Napětí v sále vyvrcholilo ve chvíli, kdy šéf Death Row Records Suge Knight přebíral jednu z cen a v narážce na ambiciózního Puffa Daddyho Combse z Bad Boy Records vyzval přítomné rappery, aby se raději přidali k jeho labelu, pokud nechtějí, aby jim v každém videu tancoval sebestředný producent. Situace se ještě více vyostřila, když byl o něco později vítězem vyhlášen Dr. Dre. Na jeviště ho doprovázel jeho kolega Snoop Dogg, který výhružné bučení zklamaných Newyorčanů komentoval posměšnou otázkou: „Copak? Východ nemá Dr. Dre a Snoop Dogga rád?“ V tu chvíli Questlove popadl svou přítelkyni za ruku a utíkal s ní k východu, protože se bál, že se v sále začne střílet.
Dvě vraždy, jeden rozsudek
Rivalita mezi oběma pobřežními scénami vyvrcholila přesně před 30 lety. Tupac Shakur a producent Suge Knight byli 7. září 1996 hosty boxerského zápasu Mika Tysona v lasvegaském kasinu MGM Grand. Když později v noci na hlavní ulici čekali na zelenou, zastavil vedle jejich BMW bílý Cadillac a z jeho okénka zazněla salva výstřelů. Těžce zraněný Shakur zemřel o šest dní později ve věku 25 let. O pouhých šest měsíců později cestoval Biggie Smalls z New Yorku do Los Angeles na promo turné svého nového alba. Jeho název Life After Death (Život po smrti) se ukázal být smutně prorocký. Podobně jako v případě vraždy Tupaca Shakura i on zastavil v autě na semaforu a byl zasažen palbou neznámého střelce z vedle stojícího Chevroletu. Zemřel 9. března 1997 ve věku pouhých 24 let.
Zatímco vražda Biggie Smallse nebyla dodnes objasněna, případ střelby na Tupaca Shakura se před několika dny dočkal překvapivého rozuzlení. Po dva týdny trvajícím soudním přelíčení porota shledala vinným Duana Davise – bývalého šéfa odnože gangu Crips z losangeleské čtvrti Compton. Třiašedesátiletý Davis, známý jako „Keffe D“, sice sám spoušť nestiskl, je ale jediným žijícím členem posádky bílého Cadillacu, z něhož osudného večera střelba zazněla. Motivem k vraždě měla být pomsta za napadení Davisova synovce, který se na afterparty boxerského utkání zapletl do bitky s Tupacovou ochrankou.
Společný jmenovatel
Podrobnosti přednesené během soudního přelíčení odhalily mnoho podivných okolností z vyšetřování obou vražd. Sám Davis byl podle všeho původně vyslýchán kvůli podezření z účasti na střelbě na Biggie Smallse a až později se jeho výpověď stočila na okolnosti vraždy Tupaca Shakura. V pozadí obou zločinů figuruje mnoho stejných postav, přímé propojení smrtí obou tragických hrdinů hiphopu se ale prokázat nepodařilo.
Třicet let stará kauza, která otřásla světem hudby, se tedy snad dočká alespoň částečného rozuzlení. Možná nás ale čekají další překvapení, protože mnoho okolností ještě nebylo vyjasněno. Mimo jiné, proč policie se zatčením Duana Davise tak dlouho otálela. Stárnoucí gangster se totiž nijak netajil s tím, že u střelby na Shakura byl. Měl to uvést už v roce 2009 u policejního výslechu. Později o tom otevřeně mluvil v dokumentárních filmech, podcastech, dokonce i ve svých memoárech. Svou přítomností v bílém Cadillacu se chlubil tak hlasitě, že se ani jeho obhájci nepodařilo porotu zviklat tvrzením, že šlo pouze o lži a přehánění za účelem zvýšení prodejů knihy Compton Street Legend (Legenda ulic Comptonu). Jak dlouhý trest ho čeká, se dozvíme 13. října, kdy má padnout finální rozsudek.
