Mel Brooks se dožívá 100 let. Jaký byl život krále komedie a „jediného Žida, co dokázal vydělat na Hitlerovi“?
Mel Brooks, který dnes slaví 100. narozeniny, je jedním z mála EGOTů – umělců, kteří získali ceny Emmy, Grammy, Oscar a Tonny. Jeho talent, odvaha a neústupnost mu umožnila přepsat pravidla komediálního žánru i filmu samotného. Stejně výraznou stopu zanechal i v divadle, muzikálu a televizi, jeho producentské záštitě vděčí za kariéru režiséři jako David Cronenberg nebo David Lynch. Jaká byla kariéra komika, scénáristy a režiséra kultovních filmů Producenti, Ohnivá sedla, Drákuloviny nebo Spaceballs?
Kolem plápolajícího ohně sedí skupina desperátů ošlehaných drsným prostředím Divokého západu. V plánu mají loupežný nájezd na nedaleký městys a před akcí se posilňují pečenými fazolemi. Hlasité žvýkání najednou přehluší ještě hlasitější říhnutí. Vzápětí druhý kovboj vydá mocný pšouk. Další se přidá a za okamžik zní kolem táboráku doslova symfonie složená z různých tělesných zvuků. Dnes je toaletní humor na plátnech tak častý, že nad ním ani nezvedneme obočí (nebo nezacpeme nos). V roce 1974 ale scéna diváky doslova šokovala. Jak ale kakofonie prdů pokračovala, pohoršené grimasy vystřídal chichot a zakrátko se celé kino válelo smíchy.
Film „Blazing Saddles“ (Ohnivá sedla) nepřinesl do světa kinematografie jen skatologický humor. Jeho autor Mel Brooks na pozadí legračního příběhu jediného černého šerifa na Divokém západě nemilosrdně tepal zavedená americká tabu. Zapšklé sociální normy. Rasismus. Divácký smích mu při zpracovávání vážných témat nevadil. Naopak, jak sám prohlašoval „Humor je jedinou obranou člověka proti vesmíru“. Chcete příklad? Brooks, který se dnes dožívá sta let, se celý život hlásí ke svému židovskému původu. Neváhal si však dělat legraci i z hrůz II. světové války. Co víc, jeho píseň „Hitler Rap“ z brilantní válečné komedie „To Be or Not to Be“ (Být či nebýt) bodovala vysoko na žebříčcích hitparád. Podobně šokující skladba „Springtime for Hitler“ byla Americkým filmovým institutem prohlášena za jednu ze 100 nejlepších filmových písní v historii a inspirovala kapelu U2 během nahrávání alba Achtung Baby. „Jsem pravděpodobně jediný žid, který kdy vydělal na Hitlerovi,“ komentoval to Brooks.
Dětství, hospodářská krize a válka
Brooks se narodil jako Melvin Kaminsky 28. června 1926 v Brooklynu do rodiny rusko-židovských imigrantů. Jeho otec Maximilian zemřel, když byly Melovi dva roky. Jeho matka Kate Brookman, zvaná Kitty, nedopustila, aby osud samoživitelky během velké hospodářské krize na rodinu nějak negativně dopadnul. V jejich bytě neustále zněla hudba a na návštěvách se střídali sousedé i příbuzní. Jeden z nich, strýc Joe, ušetřil pár dolarů z taxikaření a vzal devítiletého Mela do broadwayského divadla na muzikál Cole Portera „Anything Goes“. Malý klučík se do světa divadla, hudby a komedie zamiloval na první poslech.
Debut v showbusinessu si Brooks odbyl ve 14 letech, kdy pracoval v hotelovém resortu Butler Lodge a vystupoval ve zdejším divadelním souboru. Jeho zvyk improvizovat a přidávat si do stokrát ohraných dialogů vlastní vtipy z něj udělal oblíbence diváků a utvrdil ho v přesvědčení, že svou kariéru zasvětí komedii. Než se k ní dostal, přišla II. světová válka. Po maturitě v roce 1944 byl Mel odvelen k jednotce inženýrů zajišťujících technickou podporu dělostřelectvu. Během bojů v Evropě prošel až do Porýní a u vojska zůstal i po německé kapitulaci. Ne už jako inženýr, ale jako člen zvláštních jednotek obstarávajících zábavu posádek ustanovených v Evropě. Je možné, že drsné prostředí frontových veteránů jeho humoristický repertoár vyslalo směrem k méně slušným tématům. Mezi jeho oblíbená čísla každopádně patřila vlastí verze hitu Cole Portera „Begin the Beguine“. Namísto opěvování krás tropických ostrovů v ní zpíval o čištění latrín.
Televize a divadlo
Když se na začátku 50. let vrátil domů do New Yorku, vydal se Mel Brooks na dráhu stand-up komika. Brzy se ale přidal k týmu herce a producenta Sida Caesara, který chystal vypustit na televizí obrazovky přelomový formát komponovaného pořadu složeného z krátkých komediálních skečů. Pořady „Your Show of Shows“ a „Caesar’s Hour“ jsou považovány za legendy komediálního žánru, nasbíraly řadu Emmy a každý týden je sledovalo přes 60 milionů diváků. V týmu scénáristů si Brooks rychle vybrousil svůj už tak břitký humoristický styl a zužitkoval ho na vlastním (neméně legendárním) sitkomu „Get Smart“ parodujícím oblíbený žánr špionážních thrillerů.
Když Brooks zdolal obrazovky, vydal se pokořit velká plátna. Hned jeho první animovaný krátký film „The Critic“ (Kritik) tepající nabubřelou scénu moderního umění vyhrál v roce 1964 Oscara. Jeho následující počin, komedie o producentech snažících se vytvořit nejhorší muzikál v historii, vyhrál dalšího. Když ho shlédl vlivný broadwayský skladatel Jerry Herman, přesvědčil Brookse, aby scénář upravil pro divadlo a složil k němu celý muzikálový doprovod. Muzikálová verze Producentů postupně vyhrála 12 cen Tony a v roce 2001 překonala 37 let starý rekord Hermanova muzikálu Hello Dolly!
Film
Mel Brooks je neznámější kvůli svým parodickým komediím, v nichž mnohdy ztvárnil hlavní roli. Po Producentech z roku 1967 natočil Ohnivá sedla, o kterých tu už byla řeč. Ve stejný rok (1974) následoval „Young Frankenstein“ (Mladý Frankenstein) – legrační pocta Brooksově milovaným klasickým horrorům. Stejnou meta-komedií byl i „Silent Movie“ (Němý film) z roku 1976 s plejádou hereckých hvězd a napsaný zcela bez dialogů. „High Anxiety“ (Závrať naruby) rozebírala Hitchcockovy psychologické thrillery. „History of the World: Part I“ tepe do velkoformátových historických dramat. Ve „Spaceballs“ vytvořil kultovní variaci Lucasových Star Wars a dalších nabubřelých sci-fi franšíz. „Life Stinks“ (Život pod psa) parodoval sociální dramata. „Robin Hood: Men in Tights“ (Bláznivý příběh Robina Hooda) si dělal legraci z Costnerova unylého zbojnického slaďáku. „Dracula: Dead and Loving It“ (Drákuloviny) s Leslie „Drebinem“ Nielsenem je dodnes vtipná dekonstrukce různých klišé upírského žánru.
Brooksův vliv na komedii je tak obrovský, že ho ani nejde docenit. Bez jeho talentu a odvahy bychom dnes pravděpodobně neměli filmové klasiky jako je Bláznivá střela. Skečové pořady Saturday Night Live. Sitkomy Seinfeld, Curb Your Enthusiasm, a už vůbec ne díla dekadentních humoristů typu Johna Waterse. Do jeho příchodu byly filmové komedie spíše humoresky přirovnatelné například k našemu Kristiánovi. Mel Brooks vlastnoručně odstartoval éru filmů, kde jediné hranice nastavuje otázka „je to vtipné, nebo ne?“. Jeho komedie jsou nemilosrdné, mnohdy snad až agresivní, nikdy ale nejsou hloupé nebo prvoplánové. Za vodopádem gagů a vtipů se vždy skrývá inteligentní a sžíravá výpověď o vážných tématech, často namířená i na sebe sama.
Bourání zdí
Brooks byl jeden z prvních režisérů, který se pustil do dekonstrukce samotného filmového žánru. Nechal herce mrkat do kamery, mluvit přímo k divákům, vycházet ze záběrů, přiznávat, že se nachází ve filmu, a ne v realitě. Hned v Ohnivých sedlech nechal na závěr kovbojskou bitku prorazit zeď hollywoodského studia a probourat se na úplně jinou scénu plnou zpívajících tanečníků v cylindrech. Pak se strhne šlehačková bitva, načež se oba hlavní hrdinové vydají do kina a na plátně sledují sami sebe ve filmu, který ještě neskončil. Když meta-konec Brooks představil šéfům studia Warner Brothers, chtěli závěr vyhodit a přetočit. Ne kvůli zamotanosti, ale proto, že se jim tanečníci zdáli být okatě gay. Režisér se jim vysmál. Po celou kariéru si držel právo rozhodovat o finálním střihu svých děl a nikdy z něj neslevil.
Producent bez bázně
Neústupnost v konfrontacích s nejmocnějšími vládci Hollywoodu projevoval Brooks i jako producent. O této jeho činnosti se příliš neví, protože často odmítal své jméno uvádět v titulcích, aby svou pověstí komika nenarušil vyznění díla. S jeho záštitou vznikala seriózní dramata, horrory i vědeckofantastické filmy. Produkoval například makabrózní horror o vykradačích hrobů „The Doctor and the Devils“ (Lékař a ďáblové) s Timothy Daltonem. Romantické drama „Charing Cross Road 84“, kde hrál Anthony Hopkins a Anne Bancroft – oceňovaná herečka a Brooksova manželka. Podpořil i nejznámější dílo Davida Cronenberga „The Fly“ (Moucha) s Jeffem Goldblumem a odstartoval i kariéru samotného Davida Lynche, jemuž pomáhal se seminálním dílem „The Elephant Man” (Sloní muž). Legendární je historka o panice, která nastala mezi studiovými manažery po skončení projekce Lynchova hrubého střihu. Záplavu námitek a připomínek Mel Brooks rázně utnul: „Promítli jsme vám film, abychom vás seznámili s aktuálním stavem díla,“ zpražil je. „Nepokládejte tuto projekci za doprošování o připomínky od party rozčilených primitivů.“ Film byl dokončen přesně podle Lynchovy představy. Posbíral 3 ceny BAFTA a 8 nominací na Oscara.
EGOT
Mel Brooks zasvětil svou kariéru bořením zakořeněných konvencí společenských i filmových. Dělal to však vždy s citem a inteligencí sobě vlastní. Šíři jeho tvůrčího génia nedokazuje nic tak přesvědčivě, jako fakt, že je jedním z mála členů exkluzivního klubu EGOTů – umělců, kteří dokázali získat všechna nejvyšší ocenění v šoubyznysu: Emmy, Grammy, Oscar a Tony.
