Izraelské komando osvobodilo z Entebbe stovku rukojmích. Jediný padlý byl bratr premiéra Netanjahua
Před 50 lety unesli teroristé letadlo na lince Tel Aviv – Paříž a s 250 rukojmími přistáli na ugandském letišti Entebbe. Prostřednictvím diktátora Idi Amina požadovali propuštění palestinských bojovníků vězněných v Izraeli a Německu. Záchranná akce s krycím názvem Blesk vstoupila do dějin protiteroristických operací. Izraelské komando nejen že osvobodilo rukojmí a zlikvidovalo únosce, ale podstoupilo i válečnou bitvu s armádou Idi Amina a eliminovalo celé ugandské vojenské letectvo. Operace dnes nese jméno Jonatana Netanjahua, staršího bratra izraelského premiéra, který akci velel a během osvobozování zahynul.
Let na pravidelné lince Tel Aviv – Paříž probíhal 27. června 1976 zpočátku klidně. Vše se změnilo během mezipřistání v Aténách, kdy na palubu přibyl německy hovořící pár a dva palestinští občané. Krátce po startu čtveřice vytasila skryté zbraně a ruční granáty, zmocnila se letadla a přinutila kapitána obrátit směr do libyjského Benghází. Úřady se obávaly, že zde osudy 250 pasažérů a členů posádky skončí. Únosci, identifikovaní jako členové Lidové fronty pro osvobození Palestiny a německé levicově teroristické skupiny Revolutionäre Zellen, ale měli jiný cíl. Po doplnění paliva Airbus Air France opět vzlétl a zamířil na letiště Entebbe v Ugandě ovládané nechvalně proslulým diktátorem, samozvaným skotským králem Idi Aminem.
Skotský král mluví za Palestinu
Jako každý sociopatický diktátor i Idi Amin miloval, když k němu jeho činy přitahovaly pozornost světové veřejnosti. Neváhal kvůli tomu svůj režim zaplést do vypjatých vztahů na Středním východě. V 50. a 60. letech patřila Uganda k hlavním spojencům Izraele v Africe. Sám Idi Amin absolvoval v Izraeli vojenský výcvik a získal od něj zbraně pro svůj násilný puč. Nedlouho po uchopení moci ale zahraniční spolupráci obrátil o 180 stupňů a začal spolupracovat s libyjským diktátorem Muammarem Kaddáfím. V roce 1972 vypověděl ze země všechny Izraelce a opuštěnou ambasádu dal k dispozici velení Organizace pro osvobození Palestiny.
Své sympatie dal Amin jasně najevo i v případě únosu letadla Air France. Osobně přijel na letiště a dohlížel na akci, při níž jeho armáda asistovala únoscům se zajišťováním rukojmích. Všech 248 cestujících a 12 členů posádky nechal zavřít v opuštěné letištní hale a po dvou dnech oznámil světu podmínky jejich propuštění. Únosci jeho ústy požadovali 5 milionů dolarů a osvobození 53 Palestinců a Němců uvězněných kvůli obvinění z terorismu v Izraeli, Francii, Německu, Švýcarsku a Keni. Ultimátum stanovil na 1. července. Poté měli rukojmí začít umírat.
Idi Amin byl proslulý svou krutostí a nebylo mu cizí předhazovat politické a mocenské oponenty krokodýlům. Byl ale zároveň chytrý stratég a dobře věděl, že únos letadla s civilisty je v celém světě považován za odsouzeníhodný čin. Aby dokázal, že akce je namířena pouze proti Izraeli, nechal nežidovské pasažéry nejprve internovat v oddělené části letiště a den před vypršením ultimáta jich část propustil. Když pak Izrael oznámil ochotu vyjednávat, poslal na svobodu všechny zbývající Evropany. Na letišti zůstalo pouze 105 Izraelců a 12 členů posádky. Kapitán letu Michel Bacos, veterán francouzského odboje, prohlásil, že je jeho povinností chránit všechny pasažéry, a propuštění odmítl.
Sajeret Matkal nastupuje
S blížícím se ultimátem se v Izraeli stupňovaly diskuze, jak na situaci reagovat. Někteří členové kabinetu Jicchaka Rabina prosazovali tvrdý vojenský zásah. Jiní byli zdrženlivější. Především proto, že na zemi ještě ležel stín z tragicky nezdařené operace záchrany rukojmích na olympiádě v Mnichově. Nakonec se vláda dohodla na kompromisním stanovisku a projevením ochoty vyjednávat dosáhla posunutí ultimáta na 4. června. Zatímco si obě strany vyměňovaly svá stanoviska, izraelské komando Sajeret Matkal začalo připravovat scénáře záchranné akce.
Přísně tajná elitní jednotka, jejíž existence byla přiznána až v 80. letech, měla při přípravě velkou výhodu. V dobách, kdy Idi Amin ještě s židovským státem spolupracoval, svěřoval Izraeli mnoho strategických dodávek včetně výcviku armády, projektování a staveb vojenských objektů. Jedním z nich bylo i letiště Entebbe. Komando proto získalo detailní plány celého areálu i širokého okolí a díky bleskově zorganizovaným výslechům propuštěných rukojmí dokonce i přesné povědomí o rozmístění zajatců, únosců a ugandských vojáků. Přístup k takto strategicky zásadním materiálům umožnil velitelům pojmout záchrannou akci tak odvážně, že připomínala ze všeho nejvíc vojenskou invazi.
Operace Blesk
Vyjednávání uvázla na mrtvém bodě 3. června, kdy Izrael požadavek propuštění vězňů odmítl. Vzápětí vláda odhlasovala spuštění záchranné operace s krycím názvem Blesk. Její velitel podplukovník Jonatan Netanyahu byl se svým týmem v tu chvíli už ve vzduchu a směřoval k letišti Entebbe. Dvě stovky vojáků převážely čtyři nákladní letouny Hercules a podporu jim poskytovaly dva Boeingy přestavěné na létající velitelské středisko a vojenskou nemocnici. Nedlouho před půlnocí Boeingy přistály na letišti ve spřáteleném Nairobi. První Hercules se těsně před vstupem do ugandského vzdušného prostoru zavěsil za britský letoun pravidelné nákladní linky a přistál nikým nezpozorován na temném letišti Entebbe.
Přes mohutnost útoku měla první fáze operace probíhat nenápadně. Členové komanda nejprve rozmístili na ranveji přenosné naváděcí reflektory, aby usnadnili přistání dalších letadel. Z nákladového prostoru pak vyložili černý Mercedes připomínající limuzínu Idi Amina a dva Land Rovery, kterými jezdil diktátorův ozbrojený doprovod. Vojáci se v nich rozjeli k terminálu s rukojmími. Jejich záměrem bylo předstírat, že k zajatcům přijel na neohlášenou razii sám Amin. Okamžik překvapení jim měl poskytnout šanci zlikvidovat teroristy i ugandské vojáky ještě před tím, než by mohli začít pálit do rukojmích.
Bezchybně probíhající plán bohužel zhatil předčasný výstřel jednoho izraelského vojáka. V hangáru se poté strhla rychlá přestřelka. Než se podařilo zlikvidovat všechny teroristy a strážné, zahynuli v křížové palbě tři rukojmí. Během bitvy v hangáru začala na osvícenou ranvej dosedat další tři nákladní letadla. Z jejich útrob vyjely obrněné transportéry a utvořily ochranný perimetr. Část Izraelců odrážela útoky ugandské armády, další plnili nádrže letadel ze zajištěných cisteren, zbytek rozmisťoval výbušniny do zaparkovaných stíhaček ugandského letectva. Bitva na letišti se vystupňovala v okamžiku, kdy na palubu natankovaných letadel přebíhali kordonem vojáků osvobození rukojmí. Palbě ugandských ostřelovačů padl za oběť velitel akce Jonatan Netanjahu, dalších pět členů komanda utrpělo zranění. Necelou hodinu po zahájení akce odstartovaly Herculesy směrem do Nairobi. Aminovy Migy za nimi nevzletěly. Celé ugandské vojenské letectvo shořelo při detonacích odpálených náloží.
Pomsta a pád Idiho Amina
Během operace Blesk se izraelským vojákům povedlo zachránit většinu rukojmích, zlikvidovat všechny teroristy a odrazit útok ugandské armády. Triumf komanda Sajeret Matkal znamenal pro Izrael obrovský úspěch a nápravu reputace po fiasku na olympiádě v Mnichově. Na Aminův režim měla událost drtivý dopad. Diktátor nařídil popravu svých vojenských velitelů a rozpoutal masakry Keňanů žijících v Ugandě. V OSN se pak snažil prosadit rezoluci odsuzující vojenský útok Izraele. Když Rada bezpečnosti jeho žádost zamítla, vybil si rozzuřený diktátor vztek způsobem sobě vlastním. Vyslal své hrdlořezy do nemocnice, kam byla ještě před zahájením záchranné akce převezena jedna z izraelských pasažérek. Nemocnou ženu nechal Amin zavraždit a její tělo vyhodit na opuštěné pole. Barbarský čin jen dále podkopal jeho kolabující mezinárodní reputaci. Když na konci 70. let ztratil podporu svých spojenců, byl svržen a zachránil se útěkem do Saudské Arábie, kde v roce 2003 zemřel. Akce, která podlomila jeho moc, tehdy již nesla jméno Jonatan na počest padlého velitele Netanjahua.
