Mnichovská olympiáda v roce 1972 měla světu dvě a půl dekády po konci druhé světové války ukázat vyspělé demokratické Německo. Místo toho svět tehdy nevěřícně sledoval, jak 5. září palestinská teroristická skupina Černé září unesla jedenáct izraelských sportovců, které pak zavraždila. Jak se zrodila jedna z největších sportovních tragédií a co k ní vedlo?
V dubnu 1966 se do Říma sjel Mezinárodní olympijský výbor, aby zvolil pořádající město pro dvacátou olympiádu, konanou o šest let později. V konkurenci Madridu, Montrealu či Detroitu nakonec zvítězil německý Mnichov.
Mnichovská olympiáda dostala oficiální motto Die Heiteren Spiele, tedy doslova Veselé hry. Tři dekády po hrách v roce 1936 v Berlíně, které Adolf Hitler zneužil pro nacistickou propagandu, byla z organizátorů cítit touha rehabilitovat se před celým světem coby civilizovaná společnost.
Němci proto pojali pořádání největší sportovní akce světa velkolepě: hry se staly do té doby nejnákladnější olympiádou. Investovali spoustu peněz do už tak dobré infrastruktury, vedle toho přetvořili nevyužívanou planinu, která dříve sloužila jako přistávací plocha, v architektonicky oceňované a dodnes veřejností hojně využívané futuristické olympijské centrum uprostřed s pompézním stadiónem a 292 metrů vysokou televizní věží.
Do bavorské metropole dorazila i výprava Izraele čítající kromě čtrnácti sportovců také trenéry a další funkcionáře. Právě účast země, jejíchž několik reprezentantů mělo přímé vzpomínky a prožitky spjaté s hrůzami holocaustu, měla být tím hlavním stvrzením rehabilitace německé společnosti.
Kryjte se, hoši!
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
