Jak zemřel generál Patton? Osud osvoboditele Plzně budí otázky i 80 let po jeho smrti
Před 80 lety zemřel těsně před odletem z okupovaného Německa generál George Patton. Velitel americké 3. tankové armády významně ovlivnil vývoj konce II. světové války. Byl však také ostrým kritikem spojeneckých strategií, zejména ústupků Stalinovi. Jeho poválečné vystupování budilo v Evropě i v USA velký rozruch, a okolnosti jeho smrti se okamžitě staly předmětem konspiračních teorií. Opravdu zemřel prostořeký generál náhodou? Nebo ho nechaly odstranit americké tajné služby? Stal se obětí komplotu pašeráků nacistického zlata? Nebo ho snad nechal otrávit Stalin, před jehož rozpínavostí Patton hlasitě varoval?
V prosinci roku 1945 by bylo těžké najít nespokojenějšího spojeneckého generála, než byl George Patton. Ještě před sedmi měsíci se jeho tanky nezadržitelně valily Evropou a hnaly před sebou kolabující wehrmacht. Nebýt dohod se Stalinem, mohla jeho 3. armáda přijet na pomoc Pražskému povstání, osvobodit celé Česko a dobýt Berlín dávno před příjezdem Sovětů. Jakmile ale Třetí říše kapitulovala, jeho pozice se rychle změnila.
Rtuťovitý generál měl problémy s vojenskými řády i za války, kdy se ale daly prohřešky proti subordinaci přehlédnout. V době křehkého míru ale byli u kormidla diplomaté, kterým Pattonova protisovětská rétorika a snaha zapojovat bývalé říšské úředníky do obnovy německé samosprávy naháněla husí kůži. Když začal otevřeně kritizovat svého nadřízeného (a budoucího prezidenta) Eisenhowera, byl zbaven velení své milované 3. armády a uklizen do ospalého lázeňského města Bad Nauheim. Válečný jestřáb dostal rozkaz mlčet a sepisovat historii válečného tažení Evropou. Vydržel to jen několik týdnů a v zimě se rozhodl k návratu do USA a odchodu do výslužby.
Datum odletu bylo stanoveno na 10. prosince. Dva dny před tím se Pattonův štábní šéf generálmajor Hobart Gay rozhodl neposedného velitele rozptýlit. Navrhl mu, že se druhý den vydají do Porýní na lov bažantů. Za mrazivého rána byly silnice pokryté ledem. Pattonův stálý řidič byl těsně před tím odvelen, a za volant proto usedl nezkušený mladý důstojník. Na namrzlé cestě těžký Cadillac neuřídil a na křižovatce u kasáren na předměstí Mannheimu narazil do odbočujícího nákladního vozu.
Mizerný způsob, jak zemřít…
Kolize se nezdála být nijak vážná a Pattonovi spolucestující utrpěli jen malé pohmožděniny. Generál, který těsně před nehodou posadil na své přední sedadlo promrzlého loveckého psa, byl ale ze zadní lavice vymrštěn do skleněné přepážky. Po nárazu krvácel z hlavy, měl problémy s dýcháním a stěžoval si na necitlivost končetin. V nemocnici v Heidelbergu, kam byl urychleně převezen, rentgen odhalil zlomeninu mezi třetím a čtvrtým krčním obratlem. Generál ochrnul na celé tělo.
George Patton strávil dalších dvanáct dní na trakčním lehátku, jeho stav se ale nezlepšil. Když se dozvěděl, že už nikdy nebude chodit ani jezdit na koni, prohlásil: „To je ale mizerný způsob, jak zemřít.“ V šest hodin večer 21. prosince 1949 usnul a ze spánku se již neprobudil. Oficiální příčinou byl otok plic a selhání srdce. Nedlouho po jeho smrti se ale začaly množit konspirace, že za smrtí nezkrotitelného generála stojí něco daleko hrozivějšího než nešťastná náhoda. Jaké jsou nejčastěji probírané teorie?
Pašeráci zlata
Jedna z nejbarvitějších, ale zároveň nejnepravděpodobnějších teorií je ztvárněna v románu „The Algonquin Project“ a v jeho filmovém zpracování s názvem „Brass Target“ (Mosazný terč). Autor Frederick Nolan v něm popisuje, že Pattonovy jednotky narazily v závěru evropských operací na náklad zlata ukořistěného za války nacisty. Generál nařídil převoz pokladu do Frankfurtu, transport byl ale po cestě napaden otravným plynem a zlato zmizelo. Pattona pak mělo vyšetřování zavést k šéfovi vojenské tajné služby Office of Strategic Services. OSS, ze které se po válce vyvinula CIA, měla opravdu o zlato zájem, plánů únosu se ale chopila klika zkorumpovaných amerických důstojníků. Zatímco se Patton snažil usvědčit šéfa OSS, vydal se po jeho stopě zabiják v přestrojení za vojáka. Ve chvíli, kdy Pattonovo auto narazilo do nastraženého náklaďáku, střelil ho speciálním gumovým projektilem do krku a zlomil mu vaz. Děj knihy a filmu je z největší části čistou fikcí. Některé detaily – například zapojení OSS a tajemný zabiják se speciální střelou – ale figurují i v dalších konspiracích. Ty už vychází ze skutečných událostí.
Političtí rivalové
Jednou z motivací k odstranění Pattona měla být snaha zabránit respektovanému generálovi kandidovat na prezidenta USA. Vojenský historik Robert Wilcox ve své knize „Terč: Patton“ tvrdí, že Patton disponoval řadou nepříjemných tajných informací, které by mohly poškodit nejvyšší vojenské a politické špičky USA. Jeho rivalita s Dwightem Eisenhowerem byla všeobecně známá a Wilcox v rozhovoru pro týdeník The Sunday Telegraph tvrdí, že „Eisenhower by se nikdy nestal prezidentem, kdyby Patton žil a mohl vypovídat.“
Teorii o Pattonových politických ambicích však vyvrací jak zápisky z jeho vlastních deníků, tak členové jeho rodiny. Obojí svědčí o tom, že Patton politiky opovrhoval, politika ho nezajímala a nerozuměl jí. Jeho otec George S. Patton Sr. byl sice úspěšným demokratickým kandidátem v Kalifornii a starosta města San Marino, synovi ale politické nadání nepředal. Generálův vnuk napsal v životopise rodu Pattonů, že se mu dědeček svěřil, že „politice rozumí jako kráva lovu na lišku“.
Tajné služby
Kniha Roberta Wilcoxe obsahuje i další detaily nápadně shodné s filmem o ukradeném zlatém pokladu. Hlavní styčný bod je postava šéfa tajné služby OSS, kterého Wilcox označuje za hlavního strůjce atentátu. Předchůdci CIA na konci války šéfoval generál William Donovan přezdívaný „Divoký Bill“. Jeho agentura se podle Wilcoxe obávala, že prostořeký Patton prozradí detaily tajných jednání spojeneckých mocností, které ovlivňovaly vývoj závěru války a poválečné uspořádání světa. Hlavní výbušnou informací bylo rozhodnutí oddálit konec války kvůli požadavkům Sovětského svazu. Aby se nedostala na veřejnost, Donovan měl na Pattona nasadit svého elitního zabijáka Douglase Bazatu. Bazata kupodivu sám o zapojení do akce proti Pattonovi mluvil v rozhovorech i ve svých denících. Wilcox z obojího sestrojil teorii, že Bazata měl opravdu za úkol zinscenovat autohavárii a generálovi zlomit vaz gumovým projektilem. Z plánu pak ale sešlo, protože si Bazata generála oblíbil a atentát nedokončil. I tato teorie je podepřená jen dohady a tvrzeními, které si navzájem protiřečí. Postava Douglase Bazaty je ale fascinující. Jako člen elitních výsadkářů seskočil do okupované Francie, kde organizoval protiněmecký odboj a připravoval pozici pro vylodění v Normandii. Byl čtyřikrát vyznamenán řádem Purpurového srdce, Křížem za hrdinství ve službě a třemi Válečnými kříži francouzské armády. Po válce se stal uznávaným malířem, osobním přítelem monacké princezny a britské královské rodiny. Mezi jeho přátele patřil i Salvador Dalí, kterému Bazata stál modelem pro portrét Dona Quixota. V pokročilém věku pak působil jako poradce týmu prezidenta Reagana, byl členem vyšetřovací komise 9/11 a poradce prezidentské kampaně Johna McCaina.
Otrava československým jedem
Poslední často zmiňovaná konspirace vede do Sovětského svazu a také do Československa. Vychází ze známého faktu, že se Patton po válce netajil odporem k sovětským spojencům. Sověty označoval za necivilizované barbary, otevřeně mluvil o tom, že se v Německu chovají jako mongolští nájezdníci, kradou, zabíjí a znásilňují. Tvrdil, že dokud USA nevytlačí Sověty z Evropy, bude válka zanedlouho pokračovat. „Porazili jsme Německo, ale Evropu jsme osvobodit nedokázali“, prohlásil údajně. (https://rense.com/general85/pats.htm ) Sověti o názorech respektovaného generála věděli a měli důvod se jeho vlivu na americkou politiku obávat. Tvrzení, že George Pattona nechal zabít Stalin, tedy nezní nijak nelogicky. Bývalý příslušník kontrarozvědky US Army Stephen J. Skubik o Stalinově plánu zabít Pattona dokonce napsal knihu „Smrt: Vražda generála Pattona“. Autor původem z Ukrajiny se odvolává na zdroje ze sovětské NKVD a jeho verzi kupodivu podepřel v jednom rozhovoru i americký zabiják-umělec Douglas Bazata. Generál měl podle ní nehodu přežít a měl naději se uzdravit. V nemocnici ho ale zabila speciální forma pomalu působícího kyanidu vyrobeného v Československu.
