Hledá se dalajlama. Vůdce tibetských buddhistů pomohla najít balzamovaná mumie jeho předchůdce
Uplynulo právě 75 let od chvíle, kdy byl patnáctiletý Lhamo Döndub uveden do úřadu nejvyššího duchovního vůdce tibetských buddhistů a stal se z něj 14. dalajlama Džampal Ngawang Lozang Ješe Tändzin Gjamccho. O jeho působení v exilové vládě, cestách a přátelství s Václavem Havlem toho víme dost. Jaké ale bylo jeho dětství? A jak v chlapci z chudé pastevecké rodiny mniši rozpoznali reinkarnovaného dalajlamu?
Tibetský dalajlama dnes vládne buddhistům z exilu v indické Dharamsale, daleko od svatého města, kde prožil velkou část svého dětství. Ani Lhasa ale nebyla jeho prvním domovem. Narodil se v malém městě Tagccher v tibetské oblasti Amdo spadající pod čínskou provincii Čching-chaj. Pocházel z velmi početné rodiny. Podle různých zdrojů měli jeho rodiče sedm až šestnáct dětí a hovořili s nimi většinou čínsky. Tibetských slov slyšel budoucí dalajlama v mládí jen několik. Jak ale sám vzpomíná, už jako malý klučík tušil, že zamíří do honosných paláců svatého města. Jeho oblíbenou zábavou prý bývalo sbalit si do mošny oblečení a oznámit rodičům, že se vydává na cestu do Lhasy. Rodiče dvouletého syna na cestu pochopitelně nepustili, dovolili mu ale na jeho výslovné přání sedávat při jídle v čele stolu. Brali to jako znamení, že je jejich syn předurčen k velkým věcem.
Třináctý dalajlama Thubtän Gjamccho byl v té době ještě poměrně mladý. Do Lhasy byl přiveden jako tříletý hoch a úřadu se ujal po dosažení plnoletosti v roce 1895. Ve třicátých letech 20. století však předpověděl, že Tibet čeká těžké období a invaze. Oznámil proto, že ze světa odejde předčasně, aby si jeho poddaní mohli najít mladého vůdce, který je krizí povede. V prosinci 1933 skutečně zemřel. Zatímco balzamovači připravovali jeho tělo k uložení do hrobky, úzký kruh buddhistických hodnostářů pověřil regenta Retinga nalezením dalajlamova reinkarnovaného nástupce.
Pátrání začíná
Regent a jeho skupina vysoce postavených lámů započali pátrání v malém klášteře Näčhung, kde tradičně sídlili nejrespektovanější tibetští věštci. Měli mít zvláštní nadání přijímat do svého těla a mysli spirituální entity a ve stavu posedlosti tlumočit jejich proroctví. Mluvili zvláštním jazykem srozumitelným jen úzké skupině zasvěcenců a během obřadu měli na hlavě nasazený těžký klobouk. Jeho váha byla údajně tak velká, že ji mohl unést jen krk skutečného věštce. Při přerušení extatického transu nebo při jakékoliv přetvářce by podvodníkovi zlomil vaz.
Orákulum z Näčhungu sdělilo regentovu výboru několik indicií, kudy se mají vydat. Nejdůležitějším vodítkem byl severovýchodní směr. Ukázat ho měl sám zesnulý dalajlama, respektive jeho nabalzamované tělo. Do hrobky bylo uloženo v lotosovém sedu s tváří směřující k jihu. O několik dní ale bylo nalezeno záhadně otočené na severovýchod. Výbor lámů se proto rozhodl pátrat v regionu Amdo v čínské provincii Čching-Chaj.
Vidění u jezera
Dvacetičlenná skupina vysokých duchovních se v doprovodu stovek asistentů a poddaných vydala na cestu v červnu roku 1935. Regent Reting ji vedl nejprve k posvátnému jezeru Lhamo La-tso, v jehož vodách hodlal najít další indicie, kde nového dalajlamu hledat. Při meditaci se mu skutečně zjevila vize třípatrového kamenného chrámu, od kterého vedla klikatá pěšina k malému domu s modrou střechou. Okolní krajina byla pustá, za plotem domku ale rostl vysoký strom a ve dveřích stál malý chlapec mávající regentovi na pozdrav.
Vyzbrojen těmito indiciemi se regent Reting a jeho výprava vydali na severovýchod. Po dlouhé cestě dorazili k malé pastevecké osadě pojmenované podle šelem ohrožujících zdejší stáda Řvoucí tygr. Tibetsky Tagccher. V oblasti spolu po staletí žili Tibeťané i Číňané a hovořili převážně čching-chajským dialektem mandarínské čínštiny. Regent si ale byl jistý, že jsou na správném místě. Na kopci oproti starému chrámu skutečně stál domek s modrou střechou.
Rozhovor v přestrojení
Aby první kontakt s reinkarnovaným dalajlamou proběhl v tajnosti, přestrojili se dva členové výboru za prosté pocestné. Zabušili na dveře domku a požádali v něm o nocleh s tím, že v horách sešli z cesty. Jedním z dvojice byl vysoce postavený láma kláštera Sera Keutsang Rinpoche, osobní asistent zesnulého Thubtän Gjamccha. V přestrojené dvojici pocestných vystupoval jako sluha. Jakmile ale usedl na nabídnutou židli, přiběhl k němu malý chlapec a uvelebil se mu na klíně. Pak mu zalovil ve výstřihu roucha, vytáhl z něj buddhistický růženec, který měl láma zavěšený kolem krku, a prohlásil, že ho chce, protože mu patří. Keutsang v té chvíli věděl, že našel reinkarnaci svého bývalého mistra, protože růženec dostal od bývalého dalajlamy darem. Klučíkovi ale řekl, že mu růženec dá, když uhádne, kdo je a odkud přichází. Hoch prý bez váhání odpověděl: „Jsi láma z kláštera Sera.“
Druhý den se do chudého pasteveckého domku vypravila celá oficiální komise vedená regentem Retingem. Před malého Lhamo Dönduba vyskládali růžence, modlitební bubínky a vycházkové hole. Chlapec bez váhání sáhl po těch, které pocházely z osobního vlastnictví 13. dalajlamy. Jeho jistota byla tak zřejmá, že Reting rozhodl upustit od hledání dalších kandidátů. Vyhráno ale ještě neměl. Přítomnost početného procesí přitáhla k malé vesnici pozornost čínského generála Ma Bufanga. Vojevůdce, jehož jednotky ovládaly provincii Čching-Chaj, byl vyznáním muslim a nelíbilo se mu, že by z jeho území měl vzejít duchovní vůdce jiné víry. Nařídil proto svým mužům, aby rodinu nového dalajlamy „chránili“, což ve skutečnosti znamenalo, že mu měli zabránit v odchodu do Lhasy. Strážní se naštěstí nechali podplatit a Lhamo Döndub byl tajně převezen do tibetského svatého města. V klášteře Džókhang mu bylo při velké ceremonii uděleno jméno Džampal Ngawang Lozang Ješe Tändzin Gjamccho a byl prohlášen za 14. dalajlamu. Čína ale v záležitosti stále nevyřkla poslední slovo.
Čína zasahuje
Mezi úřadem dalajlamy a vládou čínské říše panovaly složité vztahy od nepaměti. Čína Tibet de facto anektovala už ve 13. století během vlády mongolské dynastie Jüan, založené Čingischánovým vnukem Kublajem. Tibet byl považován za součást impéria, zdejší mystici ale většinou požívali statutu respektovaných duchovních rádců. Situace se zkomplikovala po pádu poslední dynastie Čching, kdy v roce 1912 Tibet vyhlásil autonomii. Horskému království pak úřad dalajlamy vládl víceméně samostatně až do 50. let 20. století.
To ale neznamená, že by se Čína svého vlivu v Tibetu hodlala zříct. Autorita duchovního vůdce milionů čínských a mongolských buddhistů byla příliš velká na to, aby do záležitosti jeho reinkarnace nezasáhla. Do Tibetu se proto vypravil sám předseda komise pro mongolské a tibetské záležitosti generál Wu Čungsin, aby nalezeného reinkarnovaného dalajlamu osobně posoudil.
Generál Wu do Lhasy dorazil v lednu 1940. Jeho příjezd vyvolal mezi lámy odpor. Hrozilo totiž nebezpečí, že by Wu mohl jejich volbu zpochybnit a požadovat hledání dalších kandidátů. Mezi nimi by pak rozhodl až los. Samotná přítomnost čínského úředníka nadto zpochybňovala tibetskou státní nezávislost, jeho snaha ovlivnit volbu dalajlamy uváděla v potaz i nezávislost duchovní. Wu se ale nenechal zviklat a nakonec se domohl privilegia mladého dalajlamu osobně přezkoušet. Po několika minutách rozhovoru s usměvavým hochem ale prohlásil, že o správnosti volby nemá pochyby. Čínskému ústředním výboru poslal telegram, že hledání dalších kandidátů a losování není třeba.
Kdo bude 15. dalajlama?
Čtrnáctý dalajlama strávil mládí na studiích ve svatém městě a jeho úřad mezitím spravoval regent. V jedenácti letech se mu naskytla možnost vzdělávat se i v záležitostech přesahující hranice Tibetu. Do Lhasy dorazil roku 1946 rakouský horolezec Heinrich Harrer prchající z britského internačního tábora v Indii. Harrer dalajlamu učil anglicky, stal se jeho rádcem a dvorním fotografem a byl i svědkem ceremonie, kdy byl před 75 lety jako plnoletý slavnostně uveden do svého úřadu. Díky Harrerově fotografiím a knize Sedm let v Tibetu máme zmapované dramatické události z roku 1959, kdy byl Tändzin Gjamccho donucen z Tibetu utéct a uchýlit se do exilu v indickém městě Dharamsala. Jak to bude s nástupcem dnes devadesátiletého dalajlamy, není jasné. V roce 2011 bylo totiž vydáno oficiální stanovisko, že jedinou autoritou oprávněnou zvolit nového tibetského vůdce je čínská vláda.
