Kdo seje vítr, sklízí bouři. Arogance Macinky a Turka posílila Pavla a přivedla lidi do ulic
Petr Macinka a Filip Turek ve své svaté válce proti hlavě státu nasekali tolik chyb, že vyvolali mohutnou demonstraci krátce po hlasování o důvěře vládě. Jejich zpupnost škodí i premiéru Babišovi, jenž nemá situaci v koalici pod kontrolou.
Účast na demonstraci Milionu chvilek, kam se sjeli lidé z celé republiky, překonala očekávání. Narychlo svolané akce na Staroměstském a dolní části Václavského náměstí se zúčastnilo téměř sto tisíc lidí, což centrum Prahy naposledy pamatuje v listopadu 1989. Naštvanost mnoha lidí na nebývalou aroganci nové vládní moci je obrovská a velmi rychle začíná nést ovoce.
Ve Ficových stopách
Poslední kapkou po nekončící sérii excesů bylo Macinkovo noční vydírání prezidenta Pavla, jež je v normálních demokraciích jednosměrnou letenkou z politiky. Stále více se však ukazuje, že Babišova vláda kopíruje poměry na Slovensku, kde se první demonstrace konala rovněž krátce po hlasování o důvěře vládě.
V Bratislavě se tehdy demonstrovalo proti záměru Ficovy vlády zrušit Úřad speciální prokuratury, zajistit si tak beztrestnost a ovládnout veřejnoprávní média a další státní instituce po Orbánově vzoru. Tento model se v modifikované podobě bleskově překlápí do České republiky.
Premiéru Babišovi a předsedovi Poslanecké sněmovny Okamurovi jde rovněž o beztrestnost a nová vláda chce rovněž ovládnout veřejnoprávní média a další instituce. Nikoli náhodou se ministr kultury Oto Klempíř inspiruje u slovenské ministryně Martiny Šimkovičové. A nikoli náhodou silně rezonovalo jméno Klempíře, registrovaného ve svazcích Státní bezpečnosti pod krycím jménem „Olda“, i na Staroměstském náměstí.
Proč se omlouvat?
Nezdá se však, že by bohorovní Motoristé brali zpátečku. Macinka považuje vydírání prezidenta za pouhé politické vyjednávání a nevnímá žádné osobní pochybení. „Nemám za co se mu omlouvat. Nejrozumnější způsob, jak situaci neeskalovat, je ignorovat Kancelář prezidenta republiky,“ uvedl s tím, že „politika není žádná disciplína pro princezny“.
Politika je skutečně tvrdý svět, není disciplínou pro princezny, ale ani pro vyděrače opilé mocí, kteří se sami vyřazují ze seriózního diskurzu. K nápravě poškozených vztahů prezidenta s vládou neučinil premiér Babiš vůbec nic, naopak si spolupráci s Macinkou pochvaluje. Proto není žádný důvod, aby hlava státu jednala s ministrem, jenž stále jede v jakémsi zacykleném módu, jako by si byl vědom své nedotknutelnosti.
Je pozoruhodné, kolik energie vydává v médiích konglomerát ANO různých marketérů, politologů a komentátorů, aby krizi mezi nejvyššími ústavními činiteli bagatelizovali a přenášeli spor mimo premiéra. Čím je Babiš neschopnější situaci řešit, tím více je tímto okruhem vyzdvihován, jak ji perfektně zvládá a údajně z ní těží.
Pochybné peskování
Tento okruh naopak peskuje prezidenta Pavla, jenž prý nese rovnocenný díl viny. Vytýkají mu, že skandální komunikaci zveřejnil, ale ve skutečnosti jen proto, že poškozuje i Babiše, který nemá situaci ve vládní koalici pod kontrolou.
Tyto výhrady jsou pochybné. Prezident se jen brání a usiluje o rámcové sjednocení zahraniční a bezpečnostní politiky, aby Česko nebylo definitivně vyřazeno z klubu západních spojenců. To je ovšem velmi složitě řešitelný problém, který Pavlovi kritici pomíjejí.
Babišovi partneři SPD a Motoristé konsenzus odmítají, jelikož jsou podle nich prezidentovy názory v rozporu s vládním programem. Pavel má ovšem za sebou 3,3 miliony voličů, kteří v prezidentských volbách odmítli populismus jeho soupeře Babiše. Jen stěží se dá očekávat, že by najednou popřel sám sebe, vycouval ze svého dosavadního kurzu a najednou hájil třeba pokles výdajů na obranu v rozporu se spojeneckými závazky v NATO. Kdo ho k tomu donutí?
Nevídané chování Macinky a Turka poškozuje celou vládu i navenek, jistě k velké nelibosti Babiše, který ovšem všechny excesy Motoristů a SPD kryje z obav, aby se mu nerozpadla koalice. Na tahu vyřešit vzniklou krizi ovšem není prezident, ale právě premiér, který je za své koaliční podřízené zodpovědný.
Nechte nás pracovat
Babiš místo toho napadá média a opozici, že svolává hlasování o nedůvěře vládě a „zdržuje vládu od práce“. To říká šéf hnutí ANO, které v minulém volebním období ve sněmovně spolu s SPD rekordně obstruovalo vládní návrhy, a ani se tím netajil.
„Mohli byste už nás nechat pracovat, abysme mohli plnit už ten program pro lidi,“ stěžuje si Babiš, jehož vláda už stačila přiklepnout mimořádné zemědělské dotace obřím agrokoncernům a připravuje si půdu na plošné čistky ve státní správě.
To vše se dalo po nástupu nové vlády očekávat. Macinka s Turkem ovšem přepínají strunu boje s Hradem tak bláznivě, že posílili prezidenta Pavla, poškodili nečinného Babiše a vyvolali silnou reakci veřejnosti, které se takové praktiky zajídají. Z pohledu vlády příliš brzy, z pohledu jejích oponentů v pravý čas, jelikož kalich trpělivosti přetekl.
Nejbližší budoucnost ukáže, zda si premiér Babiš dokáže mezi svými lidmi zjednat pořádek a jestli vůbec chce. Zatím tomu nic nenasvědčuje, a proto se už zřejmě přibližuje ještě mohutnější demonstrace na Letné. Úspěšná akce na Staroměstském a Václavském náměstí ukazuje, že potenciál hluboké nespokojenosti tu je. Kdo seje vítr, sklízí bouři.
