Bizarní telenovela graduje: Macinka chce ignorovat Pavla a ten jako primadona ignoruje jeho
Spor mezi prezidentem Petrem Pavlem a ministrem zahraničí Petrem Macinkou pokračuje jako přihlouplá telenovela. Její další díl jsme viděli v neděli v ČT, kde Macinka oznámil, že bude ignorovat hlavu státu, protože ta nechce jmenovat Filipa Turka ministrem a tím porušuje ústavu. Současně je zjevné, že Pavel ignoruje šéfa diplomacie, s kterým se nechce sejít a komunikuje s ním pomocí mobilu svého poradce Petra Koláře. Což je další bizár, jen tentokráte z Pražského hradu.
Pokud někdo čekal, že se vyhrocený spor mezi prezidentem Petrem Pavlem a ministrem zahraničí Petrem Macinkou trochu uklidní, jak k tomu už několik dní vyzývá premiér Andrej Babiš, nedočkal se. Macinka v diskusním pořadu Otázky Václava Moravce hodil směrem k Pražskému hradu další granát v podobě slov, že nejvyššího politického představitele země bude prostě ignorovat. Pro českou politiku, národní zájmy i naši zahraniční politiku je to špatná zpráva. Zejména pokud budě tato válka slov trvat delší dobu.
Petr Macinka, který občas při své argumentaci skutečně připomíná svého letitého guru Václava Klause, přišel také s dalším podivuhodným tvrzením. Opakovaně říká, že na prezidenta republiky nemá mobil, proto s ním nemůže některé věci řešit osobně. Pokud je to pravda, a zatím to nikdo z Pražského hradu nevyvrátil, je to zcela absurdní situace. Šéf diplomacie dokonce prohlásil, že když mu něco hlava státu sdělovala, použila k tomu mobil svého poradce Petra Koláře. To je ten, kterému nedávno Macinka poslal zprávy, které Hrad následně zveřejnil a Pavel je označil za vydírání a vybízel policejní orgány, ať to vyšetří. Přitom některé věci české zahraniční politiky řeší jak prezident, tak zmíněný ministr a někdy by je měli řešit společně. Pokud to nedělají napřímo, ale přes jakéhosi hradního pobočníka, tak se i Petr Pavel chová jako hysterická primadona.
Předseda Motoristů Petra Macinka by měl proto v zájmu země rychle ubrat plyn a motorkář Petr Pavel by měl také brzdit. Jinak se v některých zahraničně-politických otázkách stane Česká republika pro cizinu zcela nesrozumitelná. Už jsme to viděli při sporu o dodávky letadel na Ukrajinu, při podpoře Dánska v otázce Grónska, mohou to být otázky týkající se Evropské unie a teď to vidíme u toho, jak prezident a vláda jinak hovoří o naplňování slibů, které jsme dali NATO v případě výdajů na obranu. A v příštích týdnech nás čeká nesoulad při výběru velvyslanců a objeví se i další nejednotné postoje.
Způsob, jakým k celé věci přistupují někteří zástupci nové vládní moci, silně připomíná jednání amerického džihádisty Donalda Trumpa. Okopávání kotníků, hloupé zprávy mobilem, vypjaté příspěvky na sociálních sítích a kroky, které mají prezidenta Pavla donutit k ústupkům. Ten se ale rozhodl, že Filipa Turka nikdy nejmenuje ministrem. Jistě, je to nevhodný kandidát na takovou funkci, ale prezident se tím sám dostal na hranu ústavnosti. Vyřešit to mohla kompetenční žaloba k Ústavnímu soudu, ale tu nikdo nepodal. Místo toho vidíme třenice a slyšíme silná slova.
Naschvály směrem k Hradu budou jistě pokračovat až do doby, dokud bude ve stávající koalici fungovat Babišova vláda. Nečekejme nic jiného. Petr Pavel se přitom sám (možná vědomě?) posunul do role šéfa opozice. I proto poslal dlouhý pozdrav lidem, kteří se zúčastnili v Praze demonstrace na jeho podporu. To je ovšem pro prezidenta role, kterou je ošidné hrát, protože to oslabí zbytek opozice a její postavení ve sněmovně. Pavel podle všeho chce kandidovat i pro druhé volební období, ale být léta na válečné stezce s vládou, mu nakonec nemusí přinést jen kladné body, protože společnost je zásadně rozdělená. Je to pro prezidenta riskantní souboj, na který by mohl i doplatit.
Musíme si proto položit klasickou otázkou – cui bono, tedy komu to celé ku prospěchu? Jedna odpověď se nabízí: Přestože mnozí poukazují na to, že Andrej Babišovi je slabý premiér, žabomyší války mezi hradem a podhradím, nahrávají právě premiérovi a jeho hnutí ANO. Babiš se může pro mnohé najednou stát jakýmsi „národním terapeutem“ a to je něco, co jistě nechtějí ani na Pražském hradě, ani v rámci menších stran současné vládní koalici, ani na opozičním břehu. Podceňovat někoho, kdo to vždy hraje na všechny strany, což Babiš předvedl za komunismu, i poté co získal po revoluci ekonomickou moci a také to předvádí dnes, bývá ošidné. Právě premiér Babiš bude roztržku mezi Pavlem a Macinkou politicky monetizovat. Protože právě on má a bude mít nejsilnější karty v ruce. Uvidíme to brzy.
