Královně salsy Celii Cruz ležel u nohou celý svět. Nenáviděl ji jen Castro a nedovolil jí ani přijet na pohřeb rodičů
Před sto lety se narodila „Královna salsy“ Celia Cruz. Jedna z nejpopulárnějších zpěvaček v historii latinskoamerické hudby, vzor celých generací zpěvaček od Whitney Houston po Cardi B, držitelka 7 sedmi cen Grammy a první žena afrokubánského původu, jejíž tvář byla zvěčněna na čtvrtdolarové minci. Zpěvaččinu kariéru přitom provázelo politické pronásledování, rasismus, sexismus a pomstychtivost Fidela Castra
Budoucí Královna salsy se narodila v Havaně 21. října 1925 jako Celia dela Caridad Cruz Alfonso. Celé mládí prožila v chudé čtvrti Santos Suárez, kam takřka nepronikal vliv bílých Kubánců usazených v luxusních příbřežních letoviscích. Namísto toho se zde mísily hudební vlivy, kulturní odkazy a náboženství různých zemí Afriky, odkud na kubánské třtinové plantáže připlouvaly otrokářské lodě s náklady dělníků. Malá Celia do sebe všechny rytmy, harmonie a melodie nasávala jako houba a přetvářela si je ve styl, který z ní měl později udělat hvězdu hudebního nebe.
Nemám vás co učit…
Přestože matka Celii v hudební zálibě podporovala, cesta na pódium nebyla pro mladou zpěvačku snadná. Otec nepovažoval zpěv za seriózní povolání a namísto toho trval na tom, aby se z dcery stala učitelka. Celia se poslušně nechala zapsat do Národního pedagogického institutu, její amatérská vystoupení a účast na talentových soutěžích k ní ale přitahovaly pozornost kubánské hudební smetánky. Když vyhrála národní pěveckou soutěž „La hora del té“ a začala hostovat v rozhlasových pořadech, přiměli ji její podporovatelé, aby přes otcův odpor přestoupila na Národní hudební konzervatoř. Ani zde ale dlouho nepobyla, protože jí profesor zpěvu oznámil, že ji nemá co učit. Namísto toho jí doporučil, aby se začala věnovat hudbě profesionálně.
Útěk před Fidelem
V roce 1950 se Celia Cruz stala stálou členkou prominentního kubánského souboru La Sonora Matancera. Díky repertoáru složeného z tradičních stylů jako son cubano, ča-ča, rumba, montuno, mambo a guaguancó byl orchestr obrovsky populární jak na ostrově, tak po celé Latinské Americe a položil základy popularity kubánské hudby, která pokračuje dodnes. Zlatou dekádu bohužel přerušil příchod revolucionářů. Fidel Castro si byl moc dobře vědom vlivu hudebníků na kubánskou veřejnost. Okamžitě poté, co upevnil svou moc, je z rozhlasových vln vyhostil a jejich hudbu nahradil vysíláním svých nekonečných propagandistických proslovů. Sám přitom měl hudbu velmi rád a jeho nejoblíbenější zpěvačkou byla právě Celia Cruz – údajně proto, že si při poslechu jejího hitu Burundanga čistíval svůj revolucionářský revolver. Zpěvačka jeho náklonnost neopětovala. Odmítala vystupovat na Castrových státních večírcích a nejednou se musela ukrývat před agenty, kteří měli rozkaz přivléct neposlušnou zpěvačku do vůdcova paláce násilím.
Komunistické dusno neprospívalo ani samotnému orchestru La Sonora Matancera. Jediným zdrojem příjmů byla zahraniční vystoupení a prodej nahrávek ilegálně pořizovaných ve venezuelských studiích. Když soubor v červnu roku 1960 odletěl na turné po Mexiku, kapelník Rogelio Martinez oznámil svým hudebníkům, že zpáteční letenky pro ně již nemá. Nikdo z jeho kolegů mu to neměl za zlé a v roce 1961 se usadili v USA. Pro Celii byl exil velmi těžký, především proto, že milovala svou rodinu, se kterou se již nikdy nesetkala. Ještě desítky let poté v rozhovorech smutně prohlašovala, že během jediného dne ztratila matku, otce i rodnou zem.
Rodí se salsa
Celia a její kolegové z La Sonora Matancera nebyli jediní Kubánci, kteří v 60. letech našli útočiště v kosmopolitních velkoměstech USA. Cruz se usadila přímo ve středobodu nového latinskoamerického tavícího kotle – v newyorském Španělském Harlemu. Přistěhovalci ze všech koutů Latinské Ameriky zde sdíleli nejen životní prostor, ale i tradice kulturní, kulinářské a hudební. V kuchyních zdejších restaurací se všechny chutě spojily do pikantních omáček, v tančírnách se rytmy a harmonické postupy přetavily do stylu, který na začátku 60. let dostal stejné jméno – salsa. Celia Cruz, do té doby známá pouze v úzkém kruhu kubánských imigrantů, se zjevila na scéně jako hlas nové hudby a brzy vystupovala jako hvězda orchestrů legendárních kapelníků, jako byl Tito Puente, Mongo Santamaria, Willie Bobo nebo Héctor Lavoe. Její schopnost spojovat salsu s vlivy tradiční africké hudby, s níž v mládí vyrůstala, jí přinesla úspěchy, ale i problémy.
Šedesátá léta obvykle vnímáme jako dekádu svobody a boření starých pořádků. V USA ale stále vládla rasová segregace a hlasový projev Celie Cruz, vycházející ze zpěvů západoafrického náboženství Yoruba, strážce kulturních pořádků dráždil. Ani uvnitř kubánské imigrantské komunity to neměla zpěvačka jednoduché a vlivní bílí Kubánci se od ní cíleně distancovali. Další překážky kladli mladé zpěvačce i samotní kolegové muzikanti. Salsa byla jedním z prvních hudebních stylů zrozených na ulicích velkoměst. Byla hiphopem své doby, plná velkoměstské mentality a machismu. Vedoucí orchestrů i hlavní zpěváci byli až na výjimky muži. Vše změnil až vizionářský producent, skladatel a promotér Johnny Pacheco. Když zakládal nahrávací label Fania s cílem zpopularizovat salsu široké veřejnosti, Celia Cruz byla jednou z prvních, koho s nabídkou spolupráce oslovil.
Cesta ke slávě
Zavedená a zkušená zpěvačka, zvyklá na přísné prostředí velkých zájezdových souborů, přinesla do poněkud divokého prostředí pouliční salsy řád a profesionalismus. Díky ní se nový žánr otevřel nejen novým posluchačům, ale hlavně dalším zpěvačkám. „Přivedla k salse úplně novou demografickou skupinu a rozšířila záběr celého žánru,“ říká Bruce McIntosh z labelu Craft Latino, který řídí reedice nahrávek Celie Cruz. „Když se zjevila na scéně, jiné zpěvačky salsy prakticky neexistovaly. Další ženy přitáhla k žánru až Celia.“
S orchestrem Fania All-Stars, ansámbly Tito Puenteho, Willie Colóna a Raye Barretta nahrála Celia Cruz desítky zlatých desek a stala se celosvětovou hvězdou. Když v roce 1974 vystupovala v Zaire před boxerským utkáním Rumble in the Jungle, zahájila vystoupení svým hitem Quimbara odkazujícím na africký jazyk Bantu, kulturu Yoruba a černé kořeny salsy. Pro 80 tisíc nadšených diváků se okamžitě stala větší celebritou než Muhammad Ali a George Foreman. Jedinou zemí, kam její sláva nedolehla, byla rodná Kuba.
Fidelova zášť
Fidel Castro své bývalé oblíbenkyni nikdy neodpustil, a dokonce Celii Cruz odmítl udělit povolení vstupu na Kubu, kam chtěla přijet na pohřeb své milované matky. Cenzura její hudby byla tak přísná, že o celosvětově proslulé rodačce nevěděli ani kubánští muzikanti. Jedna z největších hvězd současné kubánské hudby Daymé Arocena se narodila v roce 1992 a do mezinárodního povědomí se zapsala v roce 2015. Když začala vystupovat v Kanadě a USA, reportér rozhlasové stanice NPR popsal její hlas jako spojení Arethy Franklin a Celie Cruz. Arocena však netušila, o kom novinář mluví, protože o Celii Cruz na Kubě nikdy neslyšela. Až následně se dozvěděla, že celé mládí prožila jen několik ulic od domu, kde ve čtvrti Santos Suárez vyrůstala i její slavná rodačka.
Zpěvačka, která ze salsy učinila celosvětový fenomén, vystupovala a nahrávala až do roku 2003, kdy ve věku 77 let zemřela. Vydala více než 75 alb, z nichž se 23 stalo zlatými, vyhrála sedm cen Grammy a více než stovku dalších hudebních cen. Objevila se i v několika filmech, má svou hvězdu v Chodníku slávy v Hollywoodu a o jejím životě vznikla osmidílná telenovela. V roce 2024 se jako první žena afro-latinského původu objevila na čtvrtdolarové minci. Ředitel mincovny USA rozhodnutí zdůvodnil slovy, že Celia Cruz byla průkopnicí na poli hudby i v oblasti lidských práv a přes svůj skromný původ dokázala svým výjimečným talentem oslovit celý svět.
