Éra ultrakonzervativní pravice začala za prezidenta Reagana. První etapou bylo ignorování epidemie AIDS
Od narození Ronalda Reagana dnes uplynulo 115 let. V historii je často oslavován jako silný prezident, jehož politika vedla k pádu železné opony a porážce komunismu. Jeho odkaz je ale daleko složitější. Kritici poukazují na jeho závislost na ultrakonzervativním křídle americké veřejnosti, kvůli které mimo jiné odmítal řešit epidemii AIDS.
Vláda Ronalda Reagana proznívá do dnešních dnů v mnoha ohledech. Jeho ekonomická strategie stojí za vzestupem dnešních miliardářů. Lpění na principu „neviditelné ruky volného trhu“ vedlo ke škrtům v oblasti ochrany přírody a tendenci popírat vědecké poznatky o změnách klimatu. Jeho ochota vycházet vstříc svým podporovatelům provázala americkou politiku s názorově vyhraněnými voličskými skupinami a vedla k jejímu dnešnímu rozkolu. V neposlední řadě je Reaganova éra spojena se vzestupem moci thinktanků. Svůj první prezidentský manuál „Mandate For Leadership“ sepsala ultrakonzervativní nadace Heritage Foundation právě pro Ronalda Reagana. Poslední vydání vypracované pro novou administrativu Donalda Trumpa je známé pod titulem „Projekt 2025“. Mezi nejkontroverznější odkazy Reaganovy vlády ale patří jeho ignorace nástupu epidemie AIDS, kvůli které zbytečně zemřely desetitisíce lidí.
Před Bílým domem
Onemocnění AIDS je obecně spojováno s osmou dekádou 20. století. Ve skutečnosti se ale člověk virem HIV pravděpodobně nakazil už ve 20. letech a první prokázaný případ se datuje do roku 1959. Až v 80. letech však lékaři poprvé odhalili, že vzrůstající počet úmrtí souvisejících se selháním imunitního systému způsobuje jeden virus. Vědci z Pasteurova institutu ho identifikovali v roce 1983. V té době rostl v USA počet nakažených do tisíců a stovky pacientů nemoci podlehly. Výzkum onemocnění a vývoj léků bohužel brzdila skutečnost, že nemoc byla dlouho spojována s gay komunitou. Oficiálně se pro ni dlouho používal název GRID: Gay-Related Autoimmune Disease.
Ronald Reagan nebyl založením nepřítelem homosexuálů. Do politiky přišel z Hollywoodu, kde byla gay orientace mnoha hvězd veřejným tajemstvím. Mezi jeho přátele patřil například advokát Roy Cohn, spisovatel Truman Capote nebo interiérový designér Ted Graber, který mu zařídil obytné křídlo prezidentské rezidence v Bílém domě. Nejbližším důvěrníkem jeho ženy Nancy byl newyorský fanfarón Jerry Zipkin. Žádný z nich se svou orientací příliš netajil a budoucí prezidentský pár se od nich nedistancoval. Spíše naopak. Jako guvernér Kalifornie se Ronald Reagan otevřeně zasadil o zamítnutí zákona, který měl homosexuálům zakázat vyučovat na kalifornských státních školách. Pak ale přišla prezidentská kampaň.
Morální úpadek
Hlavním bodem Reaganovy kampaně do Bílého domu byl boj s „morálním úpadkem“ americké společnosti. Definice morálního úpadku bohužel pocházela z nově zformované voličské vrstvy sdružené kolem vlivných evangelických kazatelů. Až do 80. let volily různé křesťanské denominace odděleně. V srpnu roku 1980 se však do Dallasu sjelo více než 2500 konzervativních pastorů s cílem vytvořit jednotnou volební strategii. Výměnou za hlasy požadovali představitelé takzvané „Nové pravice“, aby prezident ve své politice zohlednil témata jako zákaz interrupcí, zrušení sekularizovaného školství, boj proti drogám, potlačování pornografie a práv sexuálních minorit. Ronald Reagan byl ochoten jim vyhovět. Jako první kandidát v historii získal více než dvě třetiny hlasů bílého evangelického voličstva a stal se prezidentem.
Boží trest a lidský smích
Vliv sjednocené křesťanské konzervativní pravice se výrazně promítl do způsobu, jak Reaganova administrativa reagovala na problém nastupující epidemie AIDS. Asi nejlépe ho ilustruje výrok vlivného pastora Jerryho Falwella, který se výrazně zasadil o Reaganovo zvolení. Vůdce hnutí Moral Majority (Morální většina) prohlásil, že AIDS je boží trest nejen pro homosexuály, ale i pro společnost, která homosexualitu toleruje. http://www.milforddailynews.com/opinion/x1987843539 Reaganův šéf komunikace Pat Buchanan k tomu přidal sekularizovanou verzi a prohlásil, že AIDS je pomstou přírody za homosexualitu. „Chudáci homosexuálové. Vyhlásili válku přírodě a příroda se jim teď mstí,“ napsal v článku pro New York Post.
Podobné úšklebky a zlehčování narůstající krize zaznívaly i na oficiálních tiskových konferencích Bílého domu. V roce 1982 se na Reaganova mluvčího Larryho Speakese obrátil novinář Lester Kinsolving (sám konzervativec a kněz). Zeptal se, jestli prezident hodlá reagovat na zprávu zdravotního úřadu CDC, že počet nakažených přerostl 600 a třetina z nich zemřela. Speakes ho za chichotání ostatních novinářů odbyl slovy, že on nemocný není a nechápe, proč by se o nemoc měl zajímat. O dva roky později, kdy bylo mrtvých již více než 4000, se Lester Kinsolving zeptal znovu: „Úřady odhadují, že více než 300 000 lidí bylo vystaveno AIDS. (…) Neznepokojuje to prezidenta?“ Speakes opět opáčil, že prezident žádné znepokojení nevyjádřil a posměšně na Kinsolvinga dorážel, jestli se už dal otestovat.
Hrobové ticho
Kvůli neochotě Bílého domu epidemii byť jen přiznat nesměřovaly do výzkumu a vývoje léků takřka žádné zdroje. Výjimkou byly finance ukryté do zákonů o výzkumu legionelly a dalších nemocí, které se vyskytovaly u vojáků. Čísla nakažených a mrtvých však dále rostla a s nimi i tlak veřejnosti, vědců a mediků. V létě roku 1983 Reagan konečně svolil s uspořádáním schůzky se zástupci organizace National Gay Task Force (Národní aktivisté za práva gayů). Naléhavé prosby vyzněly naprázdno. Na příští jednání Reaganova kabinetu o epidemii AIDS už gay aktivisté nebyli přizváni. Namísto nich do Bílého domu přišli zástupci konzervativních sdružení, kteří otevřeně označovali nemoc za „homosexuální mor“.
V roce 1984 vynesla podpora křesťanských konzervativců Ronalda Reagana do prezidentského křesla podruhé. O nemoci, na niž zemřelo více než 7000 Američanů, dosud nezazněla z Bílého domu ani zmínka. Hrobové ticho znělo kupodivu i z liberálního Hollywoodu, kde se Elizabeth Taylorová marně pokoušela zorganizovat sbírku na podporu výzkumu AIDS. Její výzvu odmítl dokonce i Michael Jackson, který byl tehdy na vrcholu slávy a na různé charitativní projekty posílal miliony dolarů.
Rock a Elizabeth
Tabu kolem zuřící epidemie pomohl prolomit až herec Rock Hudson. Jeden z nejslavnějších herců zlaté éry Hollywoodu v roce 1985 oznámil, že trpí nemocí AIDS, a požádal své kolegy, aby přestali problém ignorovat. Na charitativní akci Elizabeth Taylorové poté přišlo více než 2500 celebrit v čele s Cher, Rodem Stewartem, Stevie Wonderem, Shirley MacLaineovou a Cyndi Lauper. Na podporu nadací bojujících proti AIDS bylo vybráno 1,3 milionů dolarů a epidemie se konečně dostala na titulní strany světových médií. Během večera přečetl Burt Reynolds telegram, ve kterém prezident Reagan vyjádřil akci podporu. Telegram byl pouze soukromý. Bílý dům o AIDS stále mlčel.
Vliv konzervativních křesťanských spolků a pravicových thinktanků brzdil boj proti AIDS až do konce 80. let. Reaganův vrchní zmocněnec pro zdravotní záležitosti dr. Everett Koop později prohlásil, že byl celých pět let zcela odříznut od jednání, kde se o probíhající epidemii diskutovalo. Důvodem prý byl převládající názor, že AIDS je záležitost homosexuální komunity a drogově závislých. Prezidentovi poradci razili postoj, že si pacienti nemoc zaslouží.
První zmínka
Ronald Reagan poprvé zmínil AIDS až v závěru svého působení v Bílém domě. V květnu 1987 vystoupil na Třetí mezinárodní konferenci o AIDS ve Washingtonu DC a označil onemocnění za „úhlavního nepřítele veřejného zdraví“. V té chvíli nemocí trpělo už více než 36 tisíc Američanů, přes 20 tisíc jich zemřelo a nemoc se rozšířila do 113 zemí světa.
