Konec vlkodlaků v Čechách: Mnozí nacističtí pohlaváři i po skončení války stále věřili v zázrak

Za každým výstřelem v lese, za každým výbuchem, ukrývajícím se nacistou či výhrůžnými čmáranicemi na zdech od výrostků z Hitlerjugend byla díky šeptandě, policejním hlášením i žurnalistům tehdy spatřována činnost tajné nacistické organizace WERWOLF (Vlkodlak). Novinové články i hlášení bezpečnostních složek ji často uváděly nesprávně pod jménem Wehrwolf. Změna byla i v symbolice, kdy hákový kříž nahradila starogermánská runa Wolfsangel (vlčí hák) – původně pohanský talisman odhánějící vlky, který měl nyní pro skalní nacisty symbolizovat svobodu a nezávislost.

Mnoho povyku pro nic?

Po osmdesáti letech se nabízí otázka, do jaké míry se činnost organizace Werwolf, připravovaná nacisty již od podzimu 1944, rozvinula a do jaké míry reálně ohrožovala obnovu republiky. V létě 1945 došlo k několika výbuchům skladišť zbraní s řadou mrtvých (Chotyně, Krásné Březno, Kravsko) i rozsáhlým požárům, ale nikdy se jednoznačně nepodařilo dokázat, že šlo o akce Werwolfu, akce jednotlivců či prostě nešťastnou náhodu při manipulaci s výbušninami. Jisté je také to, že v Československu si causu Werwolf, zvláště komunisté v čele s ministrem vnitra Václavem Noskem a neblaze proslulým šéfem vojenské kontrarozvědky pplk. Bedřichem Reicinem, upravovali v zájmu svých politických potřeb a přinejmenším ji trochu zveličili.

Faktem však také zůstává, že organizace se strašidelným názvem skutečně existovala a pokoušela se své úkoly plnit. Již 7. května 1945, když první americké jednotky dorazily na okraj Karlových Varů, dostal 14. tankový prapor, proslavený obsazením mostu přes Rýn u Remagenu, zprávu od českých odbojářů, že v Karlových Varech jsou dva němečtí poručíci, esesáci, kteří naznačili, že až se dostanou ven, budou se věnovat aktivitám Werwolfu. Poručík Vischenfels byl v nemocnici Imperial a poručík Fichtner v nemocnici v hotelu Bellevue.

V doručené obsáhlé zprávě o situaci v okolí byla i informace, že dva z vůdců Werwolfu v Karlových Varech se jmenují Heller a Kinzl a že v lesní restauraci Svatý Leonard na okraji města má ukryté zbraně Hitlerjugend.

Přestože válka na jaře 1945 nezadržitelně spěla k porážce hitlerovského Německa, mnozí nacističtí pohlaváři stále věřili v zázrak a svou víru v „zázračné zbraně“ promítali i do plánu rozsáhlé partyzánské války, vedené fanatiky, jakým byl například válečný invalida a příslušník SS, dvaadvacetiletý Walter Günther, který v Karlových Varech učil vojenskému řemeslu nedospělé příslušníky Hitlerjugend. Po americkém náletu na karlovarské nádraží 19. dubna 1945 prohlásil před svými pubertálními obdivovateli: „Musíme vydržet do posledního muže! Když nesrovnají Američané Karlovy Vary se zemí sami, tak to uděláme my…“

Nacistická romantika