V roce 1914 francouzská železniční společnost uvedla do provozu 22 jídelních vozů. Ten s označením 2419D čekal poměrně dobrodružný osud. Prošel několika rekonstrukcemi, aby sloužil k armádním účelům a stal se součástí osobního vlaku maršála Ferdinanda Focha. V roce 1918 v něm o příměří jednali zástupci Dohody s poraženým Německem. Vagon tak získal přezdívku vůz příměří. A v roce 1940 v něm naopak kapitulovala Francie obsazená hitlerovským Německem. I přes historickou hodnotu vůz pak čekal špatný konec.
Sérii 22 skoro identických jídelních vagónů s číselným označením 2403 až 2424 vyrobila francouzská firma Compagnie Générale de Construction, která spadá pod většího výrobce Compagnie Internationale des Wagon-Lits. Společnost byla založena belgickým byznysmenem a proslavila se výrobou železničních hotelů (jídelních a spacích vozů). Vyrobila první spací vůz v Evropě a navrhla i interiér slavného Orient Expresu.
Série vznikla v květnu 1914 a ještě v červnu téhož roku byly vozy uvedeny do provozu. Vagón 2419D byl přiřazen jako jídelní vůz k soupravě, která jezdila na trase Paříž‒Saint-Brieuc. Na začátku 1. světové války ztratila civilní doprava prioritu a vagón byl mezi lety 1916 až 1918 odstaven ve městě Clichy severně od Paříže. V roce 1918 byl krátce ve službě na lince z Paříže do města Caen v Normandii. 7. října téhož roku o něj zažádala francouzská armáda.
Vagón 2419D byl určen k přepravě důstojníků. Nejprve se ale vrátil do depa společnosti Compagnie Internationale des Wagon-Lits, kde byl jeho interiér rekonstruován pro potřeby armády. Vnitřek byl rozdělen do dvou místností. Tam, kde stály původně jídelní stoly, byl jeden velký stůl určený pro mapaře a kuchyň nově patřila písařům s několika malými stolky.
Evropský mír
Rekonstrukce byla do měsíce hotová a 28. října 1918 byl vůz přiřazen k osobnímu vlaku maršála Ferdinanda Focha, který byl povýšen jen dva měsíce před tím. Již 7. listopadu vlak přepravil francouzskou a anglickou delegaci z města Senlis na mýtinu v lese u města Compiegne. A 11. listopadu 1918 v 5:15 ráno se vagon 2419D stal místem, kde bylo podepsáno příměří mezi zástupci Francie a Velké Británie a Německem.
Dohoda o příměří a zastavení palby měla ale jen omezenou platnost. V následujících měsících jednání mezi státy Dohody a Německem pokračovala. Vagon hostil další tři jednání a delegaci vítězů na každé z nich dovezl do německého Trieru, který leží 300 km východně od Compiegne.
2419D ve válečném mezičase
Většinu roku 1919 byl vagon uložen v depu společnosti Compagnie Internationale des Wagon-Lits. Až 4. srpna 1919 požádal generál Gaston Gassouin ředitele společnosti Andrého Noblemaira, zda by nemohli vůz 2419D zapůjčit státu kvůli plánované výstavě v Paříži. A firma historický cenný dopravní prostředek státu věnovala.
Francouzské vládě trvalo celý rok, než se rozhodla, co s ním bude. Mezi tím byl krátce součástí prezidentského vlaku, ovšem prezident Alexandre Millerand v něm podnikl jen jednu cestu, a to do Verdunu. Útočiště vůz nakonec našel na dvoře pařížské Invalidovny, kam 27. dubna 1921 dorazil. Přeprava vozu městem proběhla bez potíží, problémy nastaly až u brány samotné, jelikož byla užší než vagon. Naštěstí jen o pár desítek centimetrů. Podařilo se ji rozšířit bez použití výbušniny a ještě ten den byl vagon na dvoře.
Před pařížskou Invalidovnou strávil vůz šest let obklopený děly a kanóny. Celou dobu se o něj nikdo nestaral. V roce 1926 venkovní výstavu navštívil americko-kanadský filantrop a miliardář Arthur Henry Fleming. Tomu se vozu zželelo a daroval 10 000 zlatých franků na jeho rekonstrukci a otevření muzea věnovanému příměří z 11. listopadu přímo na mýtině u Compiegne.
Zpátky ke Compiegne
2419D se tak opět vrátil do domovské dílny k další renovaci a na mýtině u Compiegne mezitím začalo růst speciálně pro slavný vagon betonové muzeum.
11. listopadu 1922 na čtyřleté výročí od podepsání příměří byla mýtina v lesíku u města Compiegne oficiálně přejmenována na mýtinu Příměří. Společně s tím proběhla oficiální inaugurace nového památníku, u které byl přítomen samotný maršál Foch. Ten zhotovil francouzský sochař Edgar William Brandt. Vytesán byl z růžové žuly, samotná socha byla z oceli a zobrazuje meč (Spojence) zabodnutý do orlice (německé impérium). Uprostřed mýtiny byla položena žulová deska, do níž byla vytesána slova: „Zde byla 11. listopadu 1918 poražena zločinná pýcha německé říše svobodnými národy, které se snažila zotročit.“
Vůz 2419D dorazil na místo své budoucí výstavy 19. října 1927. Oficiálně bylo muzeum otevřeno až 11. listopadu, k devátému výročí příměří a k pátému výročí odhalení památníku. Maršál Foch byl opět při tom jako význačný host. Zemřel rok a půl po otevření muzea 20. března 1929. Pohřben je v pařížské Invalidovně jen kousek od Napoleona Bonaparte. V roce 1930 byla na mýtině Příměří odhalena socha na jeho počest.
Hitlerův triumf 1940
10. června 1940 se německá armáda začala blížit k Paříži. Francouzská vláda hlavní město opustila, odjela do Tours a prohlásila Paříž za otevřené město. Tedy sídlo, které není bráněno, a nesmí tak být bombardováno nebo na něj být útočeno. Britský premiér Winston Churchill do Tours letěl dohromady dvakrát ve snaze přesvědčit Francii, aby ve válce zůstala. Francouzský premiér Paul Reynard byl pro pokračování odporu, ztrácel ale rychle půdu pod nohama. Na vrch měli defétisté v čele s Phillipem Pétainem. Dne 14. června francouzský vládní kabinet opustil Tours a přesunul se do Bordeaux. Pétainova frakce získala kontrolu nad kabinetem a Reynard rezignoval. Pétaine požádal Německo o podmínky kapitulace.
Den před začátkem mírového jednání 20. června 1940 němečtí inženýři odpálili pomocí výbušnin díru do muzea, ve kterém se nacházel vůz 2419D, a odtáhli ho na místo uzavření příměří z roku 1918. Tam 21. června 1940 dorazil Adolf Hitler. Prošel se kolem památníku, který byl nyní zakrytý vlajkou se svastikou, a na chvíli se zastavil před žulovou deskou uprostřed mýtiny. Až poté vstoupil do vozu. Aby podtrhl ponížení francouzských delegátů, usedl Hitler do křesla, ve kterém v roce 1918 seděl Maršál Foch. Po přečtení podmínek příměří jednání opustil. Smlouva o příměří byla podepsána 22. června 1940 v 18:36.
Hitler poté nařídil likvidaci mýtiny příměří. Památník symbolizující francouzské vítězství nad Německem společně s žulovou deskou a vozem maršála Focha byly odvezeny do Berlína. Budova muzea byla vyhozena do povětří. Jediné, co na mýtině zůstalo, byla socha maršála Focha. Vůz 2419D byl v Berlíně vystaven u Braniborské brány. Němci kolem něj postavili dřevěnou konstrukci, aby se návštěvníci mohli okny podívat dovnitř. Berlíňané kvůli tomu stáli fronty.
Konec vozu maršála Focha
V roce 1944 začaly Berlín bombardovat spojenecké síly. Vůz byl z hlavního města evakuován o 250 km dále na jihovýchod k táboru nucených prací u města Ohrdruf. Ten byl 4. dubna 1945 osvobozen americkou armádou. A přibližně ve stejné době vůz maršála Focha shořel.
Na příčinu požáru existuje více teorií a žádná není doložená. Jedna tvrdí, že Hitler ke konci války přikázal vůz zničit. Jednotky SS ze sousedního tábora Ohrdruf by teoreticky takový rozkaz splnit mohly, avšak v době spálení vozu byl již tábor osvobozen americkými vojáky. Jiné verze tvrdí, že požár vznikl omylem nebo ho zapálili osvobození vězni z blízkého lágru, aby se zahřáli.
V současnosti je možné navštívit místo, kde slavný vagon shořel. V obci Crawinkel je na místě i pamětní deska, na níž stojí: „Legendární železniční vagon z Compiegne byl místem jednání o příměří za první i druhé světové války mezi roky 1918‒1940. V roce 1945 byl vůz zničen zde v Crawinkel.“
Mýtina příměří s novým vagónem
Compiegne bylo osvobozeno několik měsíců dříve 1. září 1944. V průběhu následujících dvou let se na blízkou mýtinu vrátil pomník i žulová deska. Slavnostní odhalení proběhlo 11. listopadu 1946 na dvacáté osmé výročí od prvního uzavřeného příměří.
Bez slavného železničního vagonu ale působila mýtina prázdně. 16. září 1950 Compagnie Internationale des Wagon-Lits, výrobce vozu 2419D, nabídla, že darují jiný vůz ze stejné série. Vůz 2439D je skoro identický a byl též součástí osobního vlaku maršála Focha. Po rekonstrukci interiéru byl 11. listopadu 1950 jako replika slavného vagonu umístěn v nově postaveném muzeu.
A v roce 1992 muzeum získalo části vozu 2419D z Crawinkel. Dvě přístupové rampy, podvozek a fragmenty původní výzdoby jsou nyní vystaveny společně s replikou.
