Před 140 lety se narodil japonský admirál Isoroku Jamamoto. Příslušník starého samurajského rodu a strůjce útoku na Pearl Harbor byl po celý život rozporuplnou postavou. Ve jménu císaře neváhal obětovat tisíce lidských životů, na druhou stranu se ale otevřeně stavěl proti paktu s Hitlerem a Mussolinim a předpovídal, že zapojení do světové války bude pro Japonsko osudné.
Dvojjakost Jamamotovy osobnosti předurčilo už jeho dětství. Narodil se 4. dubna 1884 do staré, ale nepříliš zámožné rodiny Takano. Jeho otec Sadayoshi se živil jako mečíř a svou rodinu řídil podle konzervativních japonských tradic. Syn se mu však narodil až v pokročilém věku šestapadesáti let (Isoroku znamená v japonštině „56“) a na formování jeho osobnosti měli ve velké míře vliv američtí misionáři. Mladý chlapec se díky nim naučil anglicky a začal si osvojovat západní pohled na svět. A cizí kulturu vstřebával i na střední škole, kterou vedl americký učitel, a na námořní akademii, kde studoval pod dohledem britských důstojníků.
Na začátku 20. století se totiž schylovalo ke konfliktu mezi Japonskem a expanzivním Ruskem, které si hodlalo z japonských ostrovů učinit základnu pro ovládnutí Číny, Koreje a pro další kolonizaci Tichomoří. Díky rozsáhlým hospodářským reformám a vojenské pomoci Velké Británie se ale Japonsko stalo během krátké doby hospodářskou velmocí. Rusko utrpělo drtivou porážku, ke které přispěl i Isoroku. Námořní bitvy ho připravily o dva prsty na ruce, načerpal v nich ale zkušenosti, které mu pomáhaly při dalším vojenském vzdělání.
Jamamoto a USA
V roce 1916 absolvoval nadějný kadet Vyšší školu vojenského námořního štábu a kromě hodnosti poručíka si ke jménu připsal i starobylé příjmení. Stal se totiž osvojeným synem patriarchy rodu Jamamoto, který si jeho adopcí chtěl zajistit pokračování své mužské linie. Příslušnost k významnému samurajskému rodu ale Isorokuovi nebránila v touze nadále se angažovat v západním světě. V silně konzervativní japonské armádě mu náklonnost k USA zdržovala kariérní postup. Umožnila mu ale studium na Harvardu a později i získání postu atašé na ambasádě ve Washingtonu. Přímá zkušenost s průmyslem a vojenským aparátem USA ho utvrdila v přesvědčení, že se Japonsko nesmí dostat do konfliktu s USA. Doma byl ale s tímto názorem spíše výjimkou. Militantní vojenští jestřábi povzbuzení úspěchem v rusko-japonské válce hodlali z Japonska udělat vládce Tichomoří.
Ve 30. a 40. letech se již Jamamoto pohyboval v nejvyšších vojenských kruzích a bylo pro něj stále těžší se od agresivní japonské politiky distancovat. Nebyl v žádném případě pacifista. Byl si však vědom, že japonský průmysl nemá valnou šanci podporovat dlouhodobý vojenský konflikt ve světovém měřítku. Své obavy proto dával najevo. Stavěl se proti japonské invazi do Číny. Osobně se omluvil americkému ambasadorovi za útok na člun USS Panay, který z pekla okupovaného Nankingu evakuoval americké občany. Protestoval i proti tripartitnímu paktu s nacistickým Německem a fašistickou Itálií. Jeho postoje budily ve velení císařské armády odpor a kvůli své neochotě přidat se k militantnímu křídlu mu dokonce hrozili atentátem. Když ale padl poslední protiválečně naladěný kabinet, bylo o směřování Japonska rozhodnuto. Země vycházejícího slunce se měla stát osvoboditelem Asie od nadvlády západních barbarů. Jamamotovi paradoxně připadl úkol naplánovat útok, proti kterému se po celou dobu své důstojnické kariéry stavěl.
Pearl Harbor
Už za studií na vojenských akademiích si Jamamoto uvědomil, že budoucnost válečného loďstva bude spočívat v propojení s letectvem. Stal se proto sám výborným pilotem a pod jeho velením vznikla v Japonsku velká flotila moderních letadlových lodí. Ta se měla stát hlavním nástrojem expanze do velkých oblastí jihovýchodní Asie. Pro Japonsko bylo obsazení bývalých evropských kolonií nezbytnou nutností. V roce 1941 na něj západní Spojenci uvalili ropné embargo a bez přísunu pohonných hmot by se jeho válečná mašinérie rychle zadřela. Jamamoto však nejvyšší armádní velení varoval, že plán může zhatit rychlý přesun pacifické flotily USA ze základny v Pearl Harboru. Pokud měla strategie vyjít, musel být tento přístav zničen.
Jamamotův útok na Pearl Harbor ze 7. prosince 1941 je dodnes ukázkou perfektně připravené vojenské operace. Japonští váleční inženýři kvůli němu vyvinuli novou technologii torpéd. Letectvo věnovalo řadu měsíců nácviku koordinovaného útoku stíhaček a bombardérů. Piloti se učili útočit nízkým letem, který umožňoval shazovat torpéda těsně pod hladinu mělkého přístavu. Důsledná příprava se vyplatila. Dvě na sebe navazující útočné vlny zanechaly během třiceti minut chloubu amerického námořnictva v troskách. Ke dnu šly čtyři velké bitevní lodě a řada menších plavidel, zbytek flotily utrpěl vážné škody. Zničeno bylo 188 letadel a 159 bylo vážně poškozeno. Počet obětí na životech se vyšplhal skoro ke dvěma a půl tisícům. Úspěch Jamamotovy strategie byl tak drtivý, že se velitel operace Čúiči Nagumo rozhodl nevyslat připravenou třetí vlnu bombardérů a zavelel místo toho k návratu na japonské ostrovy. Díky tomuto rozhodnutí však útok přečkala bez vážných škod infrastruktura přístavu a jeho provoz bylo možné rychle obnovit. Nagumově pozornosti také unikly americké letadlové lodě, které shodou okolností kotvily mimo Pearl Harbor.
Poslední předtucha
Úspěch operace byl v Japonsku oslavován jako první krok k úplnému ovládnutí Tichomoří. Sám Jamamoto ale víceméně otevřeně tvrdil, že USA utrpěné škody nejdéle do půl roku nahradí. Jak se ukázalo, opět se ve svých předpovědích nemýlil. Za šest měsíců po útoku na Pearl Harbor uštědřilo americké námořnictvo pod vedením admirálů Nimitze, Fletchera a Spruance japonské flotile první velkou porážku v bitvě u Midway. Japonsko sice mezitím dokázalo obsadit řadu strategických bodů v jihovýchodní Asii, na jejich plnou kontrolu ale nemělo dostatek prostředků ani lidí a jeho pozice byla dlouhodobě neudržitelná. Průmysl nedokázal doplňovat ztráty na vojenské technice, vojenské školy nezvládaly cvičit dostatek nových pilotů. A karta v Pacifiku se začala obracet.
Na začátku roku 1943 se Jamamoto svěřil svým kolegům s předtuchou, že se nedožije konce války. I to se mělo brzy naplnit. Konflikt v Tichomoří se dostal do fáze vleklých a krvavých bitev o ostrovy, během kterých japonské osádky bojovaly doslova do posledního muže. Admirál měl ve zvyku podporovat morálku svých vojáků zakopaných v podzemních pevnostech osobními návštěvami. Na poslední vzlétl 18. dubna ze základny na ostrově Rabaul. Netušil však, že se Američanům podařilo prolomit šifrovací kód japonského námořnictva a o jeho letu ví. Z nedávno dobytého Guadalcanalu proti němu odstartovala letka stíhacích bombardérů Lockheed P-38 Lightning. Přísně tajná operace Pomsta byla úspěšná. Jamamotovo Zero se po zásahu zřítilo do džungle ostrova Bougainville v souostroví Papua Nová Guinea. Záchranná jednotka ho den nato objevila mrtvého sedět vedle havarovaného letounu s rukou sevřenou na rukojeti samurajského meče.
