Komunistická strana Ruské federace požádala ruskou Federální bezpečnostní službu a generální prokuraturu, aby prošetřily zapojení západních zpravodajských služeb do smrti Josifa Stalina. „Mnohá dobová svědectví hovoří o možné otravě vůdce sovětských národů agenty Západu,“ ocitovala včera ruská agentura RIA Novosti Sergeje Malinkoviče. Tento zapřisáhlý komunista už před patnácti lety například apeloval na ruské učitele, aby žákům vysvětlili, že Solženicyn ve své knize Souostroví Gulag mylně interpretuje heroickou epochu…
Josif Vissarionovič Stalin zemřel 5. března 1953. Tento svět opouštěl v bolestech. Ač se snažil vystupovat jako nesmrtelný, z blížícího konce měl hrůzu. Pár měsíců před svou smrtí rozpoutal čistku mezi židovskými lékaři, které vinil z toho, že usilují o jeho život.
Stalinovi na podzim 1952 doporučil jeho osobní lékař Vladimír Nikitič Vinogradov, aby víc dbal o svoje zdraví, odpočíval a zvolnil pracovní tempo. Takovou drzost si Stalin nenechal líbit. Za slovy opovážlivého lékaře viděl snahu připravit jej nejen o moc, ale i o život. Začala čistka mezi lékaři židovského původu. Jejich jména padla při výslechu profesora Jakova Etingera, který se pod brutálním nátlakem doznal k tomu, že v roce 1945 úmyslně špatně léčil tajemníka ústředního výboru strany Alexandra Ščerbakova a řadu významných lékařů označil za židovské nacionalisty. Výslechové metody Etinger nepřežil.
List Pravda 13. ledna 1953 zveřejnil zprávu o tom, že byla odhalena a zatčena skupina lékařů spojená s mezinárodní sionistickou organizací a západními tajnými službami. Věhlasní lékaři byli nařčeni z toho, že usilovali o život nejvyšších představitelů Sovětského svazu včetně Josifa Stalina. Vystrašení lidé fámě uvěřili. „Odmítali chodit k židovským lékařům, ve vzduchu byl cítit pogrom,“ vzpomínala dcera jednoho ze zatčených Natálie Rapoportová.
Petice požadovaly co nejpřísnější potrestání viníků, o nichž se nemluvilo jinak než jako o „vrazích v bílých pláštích.“ Lékaři nejvyššímu trestu unikli. Zachránila je Stalinova smrt.
Šílený pohled
Večer 28. února 1953 strávil Stalin ve společnosti svých spolupracovníků. Byl mezi nimi Nikita Chruščov, Nikolaj Bulganin, Grigorij Malenkov a Lavrentij Berija. Ve Stalinově dači na moskevském předměstí Kuncevo popíjeli dlouho do noci. Stalin se v dobré náladě odebral na lůžko ve čtyři ráno a výslovně nakázal, ať ho nikdo neruší, dokud se nevzbudí.
Po prohýřené noci Stalin obvykle vstával kolem poledne. Tentokrát však ze svého pokoje nevyšel. Všichni se ale báli jít podívat, jestli se mu něco nestalo. Až pozdě večer velitel strážců Pavel Lozgačev šel Stalinovi předat dopis z ÚV KSSS, který dorazil v půl jedenácté. Stalin ležel na podlaze. Byl při vědomí, ale mluvit nemohl. Položili jej na postel a přikryli. Berija, který se za dvě hodiny dostavil, usoudil, že Stalin jenom hluboce spí – copak neslyší, jak chrápe?
Lékaře zavolali až další den. Profesor Pavel Lukomský konstatoval, že pacient je v bezvědomí, má vysoký krevní tlak, horečku a ochrnutou pravou polovinu těla, což způsobila mrtvice a krvácení do mozku. Na snížení horečky dali Stalinovi studený obklad a přiložili mu osm pijavic.
Zpráva o jeho zhoršeném zdravotním stavu byla zveřejněna 4. března 1953. Následující den ve středu 5. března 1953 ve 21 hodin 50 minut Stalin skonal. Umíral těžce a v bolestech. „Náhle otevřel oči. Měl strašný pohled, šílený, plný vzteku a hrůzy. Někam ukázal, možná na nás všechny,“ vzpomínala jeho dcera Světlana na poslední chvíle svého otce, který měl na rukou krev milionů lidí. Stalinovu smrt oznámil druhý den ráno v rozhlase hlasatel Jurij Levitan: „Oči plní slzy, zadržujeme dech, přemáhá nás žal…“
Otevřená rakev se Stalinem byla vystavena tři dny. V tlačenici byly ušlapány desítky až stovky lidí, kteří se na mrtvého sovětského vládce přišli podívat. Státní pohřeb se konal 9. března 1953.
