V roce 1894 nastartoval Rudolf Diesel první prototyp svého vznětového motoru. Úspěšný pokus změnil svět. Vynálezce ale namísto bohatství čekaly potíže a záhadná smrt.
Rudolfa Diesela fascinovaly stroje už od mládí. Rodina pocházela z Německa, žila ale v Paříži a malý klučina trávil celé hodiny fascinovaným prohlížením exponátů v technickému muzeu Conservatoire des Arts et Metiers. V roce 1867 zažil jako devítiletý otevření pařížské Světové výstavy, která je dnes pokládána za zahájení éry strojů. Rudolf se pevně rozhodl, že se stane vynálezcem a sestrojí nejdokonalejší motor na světě.
V roce 1870 vypukla mezi Francií a Pruskem válka a rodina Dieselových se musela stěhovat. Rodiče odešli do Londýna, Rudolfa poslali do Německa, kde žil se svým strýcem v Augsburgu a navštěvoval zde místní školu. Výborné výsledky mu vynesly stipendium na Královské polytechnické škole v Mnichově, na které rovněž exceloval a stal se asistentem profesora Carla Von Lindeho. Linde v té době experimentoval s metodami stlačování a zkapalňování plynů, které později vedly k sestrojení prvního moderního chladicího zařízení. Vynález přinesl Lindemu slávu a úspěch a mladému asistentovi vedoucí pozici v oddělení výzkumu a vývoje v Lindeho firmě. Podle podmínek pracovní smlouvy náležely všechny objevy související s technologií chlazení Lindemu. Ve vlastním výzkumu se proto Diesel vrátil ke své dávné lásce. K motorům.
Dokonalý, ale nesestrojitelný motor
V době, kdy Diesel začal pracovat na svém vynálezu, poháněla svět pára. Kromě parních strojů už existovaly i prototypy motorů zážehových. V nich je do válce vpravena směs paliva a vzduchu, po stlačení je zažehnuta jiskrou z elektrické svíčky, následný výbuch vytlačí z válce píst, který otočí připojenou hřídelí. Diesel byl díky svému vzdělání a praxi odborníkem na termodynamiku plynů. Věděl proto, že se plyn po stlačení silně zahřívá, a hodlal tento jev využít pro vznět palivové směsi v motoru. Koncept se obešel bez složitého zážehového zařízení, byl technicky jednoduchý a efektivně využíval energii z paliva.
Podle zákonů termodynamiky je motor tím účinnější, čím větší je rozdíl mezi nejvyšší a nejnižší teplotou, se kterou pracuje. Diesel počítal s tím, že v jeho motorech bude palivová směs vystavována tak vysokým tlakům, že účinnost bude dosahovat až 75 %. V porovnání s tehdy nejúčinnějšími parními stroji, které operovaly s účinností maximálně 10 %, to byla přímo revoluční myšlenka. Problém spočíval v tom, že byla technicky neproveditelná.
Rudolf Diesel narazil na hranice metalurgie už při pokusech nahradit v parním stroji vodu čpavkovými výpary. Po výbuchu přetíženého válce strávil řadu měsíců v nemocnici a celý zbytek života se potýkal s poruchami zraku. Před stejným výsledkem ho varovali všichni strojní inženýři, kterým prezentoval závěry své studie Teorie a konstrukce ekonomického spalovacího motoru z roku 1892.
Výpočty byly správné a nový koncept obdržel patent. Do výroby stroje, kde se měla palivová směs stlačovat více než padesátinásobně a dosahovat teplot v řádech tisíců stupňů, se nikdo nehrnul. Dieselovi se až po dlouhém vyjednávání podařilo ke spolupráci přesvědčit německého výrobce Maschinenfabrik Augsburg-Nürnberg (MAN). Inženýři koncernu MAN platili za největší kapacity v oboru těžké techniky, přesto vývoj motoru zabral celé čtyři roky. Tlak ve válci musel být radikálně snížen z 250 na 90 a později až na 30 barů. To se samozřejmě podepsalo na účinnosti celého zařízení a musel být zcela přepracován způsob vstřikování palivové směsi. Práce ale byla nakonec korunována úspěchem.
Přece se točí!
První úspěšný test nového motoru proběhl 17. února 1894. Vykonal 88 otáček a běžel celou minutu. Naměřená účinnost 16,6 % byla sice daleko za Dieselovým očekáváním, nejúčinnější parní stroje ale i tak předstihla skoro dvojnásobně. Další vylepšený prototyp hodnotu navýšil o dalších 10 % a akcie MAN vystřelily přes noc skoro o třetinu. Ukázalo se ale, že optimismus byl předčasný. Vylepšování a ladění motoru zabralo další dva roky, během kterých se jeho podoba vzdalovala od původního Dieselova konceptu. To vyústilo v problémy s patenty, se kterými už vynálezce čile obchodoval.
Nenaplněné sny
Urovnat všechny patentové spory trvalo dlouhá léta. Z Diesela se sice stal zámožný muž, v roce 1903 se ale kvůli neustávajícímu pracovnímu vytížení nervově zhroutil. Ani během nuceného pobytu v sanatoriu ale nezahálel a sepsal zde manifest své filozofie Solidarismu. Předpovídal v ní, že technologický pokrok bude pracujícím lidem poskytovat stále více volných finančních prostředků a postupně díky nim přeberou kontrolu nad podniky a továrnami. Jeho předpoklady se nenaplnily a nenaplnil se ani jeho sen o bezstarostném zabezpečeném životě.
V roce 1913 už na světě běžely desetitisíce dieselových motorů. Poháněly továrny, vyráběly elektřinu, jejich miniaturizované verze se začaly objevovat na lodích, v lokomotivách a nákladních automobilech. Koncem září se Rudolf Diesel vydal lodí z Antverp do Anglie, kde měl dohlížet na otevření nové továrny a jednat o výrobě motorů pro válečné ponorky. Během plavby však záhadně zmizel. Až o deset dní později vylovila náhodně proplouvající rybářská loď mrtvé tělo, které bylo podle obsahu kapes identifikováno jako Dieselovo.
Vynálezcova smrt byla oficiálně prohlášena za sebevraždu. Okolnosti však zůstávají dodnes nejasné. Konspirační teoretikové rádi tvrdí, že Diesel sestrojil nový model motoru, který dokázal s velkou účinností spalovat rostlinný olej, a nechala ho proto zavraždit ropná lobby. Při řešení jeho závěti se však ukázalo, že kvůli neuváženým investicím a finanční podpoře svých filozofických projektů přišel na mizinu. Vdova po vynálezci, jehož jméno se stalo synonymem moderních motorů, skončila i s dětmi na ulici.
